Bohemistu, spisovatele a učitele Karla Brušáka (2. 7. 1913 – 3. 6. 2004) si spojujeme především s tématem avantgardy. Méně se ví, že měl rád také středověkou literaturu nebo dekadenty, soudobou i klasickou hudbu. Staral se o propagaci českého kulturního dědictví v co největší šíři. Pod jeho vedením v Cambridge vznikaly práce o české středověké literatuře, o Hlaváčkovi i Brušákově příteli Egonu Hostovském. V posledních letech se zapojil i do činnosti kanadské Společnosti Vítězslavy Kaprálové propagující ženy skladatelky.
Pavla Horská tvrdí, že Božena Viková Kunětická (1862–1934) „odmítala“ feministické hnutí a výslovně se hlásila „nikoli k feministickému, nýbrž k ‚národnímu‘ smýšlení středostavovských žen“ (Horská 1999, s. 111–112). U Vikové se však stěží dá odlišit feministické od nacionalistického – i v povídce Staří mládenci (Lumír, 1891) není náhodou, že se nejneplodnější ze tří neženatých jmenuje nečesky Vilibald, ač povídka nepochází z období, kdy se autorka projevovala jako zvlášť „národní“. Sama tvrdí v cenzurované verzi svého projevu na manifestaci českých žen z 17.
