„Zapalte kacířské bludy, zkazte pekelné obludy…“_1 Těžko rehabilitovat takovou postavu, jakou se v české historiografii a literární historii stal jezuita Antonín Koniáš, symbol pobělohorského náboženského útlaku. Jeho životní data (1691–1760) jej přitom od první generace pobělohorských misionářů oddělují celým stoletím. Již čtrnáct let před Koniášovou smrtí vzniká osvícenská učená společnost Societas incognitorum. Na počátku sedmdesátých let 18. století začíná v Praze vycházet několik německých literárních časopisů.
Roku 1680 zemřel v Kutné Hoře jezuita Fridrich Bridelius; nakazil se morem při ošetřování nemocných. Zanechal za sebou nejen hojné plody misionářské činnosti, totiž počet obrácených duší, ale také rozsáhlé literární dílo zahrnující tvorbu vlastní i překladovou. Nejznámějším se stal drobný zpěvník Jesličky (1658), který vyšel během Brideliova působení v jezuitské tiskárně.
