Vztah ke strukturalismu je pro mě velkou měrou také osobní záležitostí, prvkem intelektuálního životopisu, ale – řeknu to bez oklik – nejen intelektuálního. Když jsem v druhé polovině padesátých let začínal svou odbornou dráhu, provedl jsem – tak jako několik mých nejbližších kolegů-vrstevníků – jasnou a rozhodnou volbu. Do jisté míry to byla volba negativní, nechtěl jsem mít nic společného s marxismem jako metodologií oficiálně podporovanou, orientovanou ideologicky; studoval jsem v období stalinismu a tehdy nám byl marxismus vnucován v krajně vulgární verzi.
