Kapitolka z knihy Pavly Buzkové Krize ženskosti, kterou jsme nazvali Mateřství podle Belliniho, je téměř osmdesát let stará (vyšla poprvé roku 1925). Přetiskujeme ji nejen proto, abychom připomněli osobnost této literární a divadelní kritičky a rovněž pokrokové feministky, ale také proto, abychom ji konfrontovali s mnohem mladší studií Julie Kristevy, jejíž část pod shodným názvem přetiskujeme na dalších stranách časopisu. Obě tyto úvahy nad Belliniho obrazy vnášejí neklid do jistoty symbolického zobrazování a výkladu funkce mateřství v západní kultuře.
–sse–
