Není třeba se ničeho obávat. Na Eiffelově věži nemohou být žádní lvi. Je to
přelud, obyčejný přelud. […] Vidím lva a on vidí mne; sami sobě však nejsme
ničím jiným, než vrženými obrazy.
(Jean Cocteau: Svatební hostina na Eiffelově věži_1)
Nejenže ji bylo odevšad vidět, ale setkávali jsme se s ní všude, dělali ji ze
všech možných hmot, vystavovali ji v každém výkladě jako neodehnatelný
a mučivý těžký sen.
(Guy de Maupassant: Únava_2)
I. Věž zítřka
