Sledovat a interpretovat vzájemnou provázanost kulturních projevů české, německé a rakouské society, vyjádřených zvláště v bohatém, avšak dosud málo zužitkovaném slovesném materiálu, náleží k běžnému badatelskému repertoáru současné bohemistiky i germanistiky. Nebylo tomu tak ale vždy. Zvláště pro českou filologii, resp.
