V roce 1977 byli v české redakci nakladatelství Odeon dva pracovníci (když nakladatelství roku 1953 začínalo a vydávalo veškerou českou klasiku a leccos navíc, bylo jich tam deset). Kolegyně šla do důchodu, uvolnilo se jedno místo. Zastupující šéfredaktor PhDr. Josef Čermák mi umožnil, abych si někoho našel. Poradil jsem se s Rudolfem Havlem. Navrhl mi, abych se sešel s PhDr. Janem Lehárem, synem jeho litovelského žáka, absolventa češtiny a francouzštiny na Univerzitě Palackého v Olomouci (čtyři semestry si ozkoušel i pražskou Filozofickou fakultu).
