André Breton

Na cestě ze San Romana

Poezie se dělá v posteli jako láska
Její zmuchlaná prostěradla jsou úsvitem věcí
Poezie se dělá v lesích

Má prostor jaký potřebuje
Ne tento ale onen v němž září
           Oko luňáka
           Rosa na přesličce
           Vzpomínka na zamženou láhev tramínu na stříbrném podnose
           Pylon turmalínu na moři
           A cesta duchovního dobrodružství
           Která strmě stoupá
           Chvíle oddechu a už zarůstá křovím