Abychom mohli odpovědět na otázku, jak psát dějiny literatury, musíme pochopit, v čem spočívá smysl dějin. Tento úkol je pochopitelně velmi obtížný už proto, že neexistují jedny dějiny. Člověk zároveň pobývá v různých dějinách, přinejmenším ve dvojích: účastní se (ať už aktivně nebo pasivně) změn kulturně civilizačního druhu (tj. rozvoje logoa technosféry) a společenskopolitických procesů. Tyto dvě diachronie se vzájemně ovlivňují, nicméně uchopeny teoreticky zvlášť, obsahově se nekryjí. Možnosti dějin společnosti, hrubě řečeno, jsou duálně omezeny.
