Česká historiografie se v posledních dvou desetiletích bezesporu proměnila. Je samozřejmě možné polemizovat o tom, do jaké míry se stala tematicky i myšlenkově evropskou, či naopak zůstala svázána v českých národních poutech, tedy do jaké míry je schopna pouze deskriptivně řešit domácí témata. Úplně bez znalostí trendů a tendencí moderní světové historiografie čeští odborníci ovšem nejsou. Prakticky o žádné věkové skupině tuzemských historiků nelze říci, že by nebyla s to reflektovat zahraniční myšlenkové posuny v rámci oboru.
