Fikční svět, který si Svatava Antošová tak zálibně buduje v posledních svých prozaických textech, jako jsou Dáma a švihadlo: Lesbicko‑killerská parodie s autobiografickými prvky a Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala: Pornogroteska za časů terorismu, je panoptikem jedinců nejrůzněji pokřivených, a to jak tělesně, tak duševně. Tento svět, hyperbolický odraz světa reálného, se v recepci propojuje – jistě k velké radosti autorky samotné – s jejím vlastním životem.
