Úvodník

Páté číslo časopisu Slovo a smysl vznikalo jako náš osobní opožděný dialog s přítelem a kolegou, který s námi v „pestré řadě“ za jedním stolem již nebeseduje, ale kterému jsme neodvykli naslouchat. Jan Lehár, učenec pohybující se s tichou suverenitou napříč staletími českého písemnictví, nás inspiroval k pokusu otevřít prostor pro diskusi v rámci paleobohemistiky – disciplíny, kterou jako badatelé zaměření k otázkám novodobé a moderní literatury a umění sledujeme sice z uctivého povzdálí, avšak jsme si vědomi nesporných vazeb, kterými starší literatura a kultura vstupují stále znovu a v neočekávaných souvislostech do současného myšlení o umění a literatuře. Oslovili jsme řadu českých i zahraničních odborníků a poskytli jim prostor tohoto časopisu. Od samého počátku jsme si uvědomovali, že téma je velmi rozsáhlé a metodologicky i materiálově přeširoké. Tato skutečnost se v posledku odrazila i ve výběru textů. Nabízíme různorodé pohledy na aspekty starší literatury, rozvíjející jednak problémy, které s sebou nese paleobohemistika po řadu let a jež jsou pečlivě diskutovány v užším okruhu odborníků, tak pohledy, které před bádání o starší literatuře staví otázky spojené s výzkumem moderní literatury a umění. V důsledku jsme usilovali o besedu, o rozhovory se současníky, kteří – častěji než redaktoři – sami čtou a analyzují a vykládají texty dávno minulé. Kompozice čísla tak umožnila z pochopitelných důvodů dotknout se jen malé množiny problémů a témat, s nimiž se paleobohemistický výzkum potýká. Domníváme se ale, že opětovná připomínka kauzální svázanosti meritorních otázek, před nimiž stojí jak výzkum staršího písemnictví, tak bádání o moderní literatuře a umění, přináší mnohý inspirativní prohled pro obě badatelské oblasti.

Za spolupráce specialistů Lenky Jirouškové a Jakuba Sichálka publikujeme v rubrice Studie a skici několik vynikajících textů, které pro odbornou i širší veřejnost budou dozajista podnětné: jde např. o podrobnou edici pařížského zlomku Dalimila od Anežky Vidmanové a o německou práci Eike Juhreho o problematice cestopisu v pozdním středověku. V rubrice Překlady pak představujeme autoritu středověkého bádání o literatuře Paula Zumthora v úryvku z kapitoly Hlas středověku z knihy La Poésie et la Voix dans la Civilisation médiévale. Cennými články přispěla též historička umění Milena Bartlová se svými postgraduanty Martinou Grmolenskou a Jiřím Pulkrábkem, v nichž se zabývají středověkou vizualitou i konceptuálními a noetickými otázkami, které středověké vnímání světa přináší. Šťastnou náhodou Pulkrábkův text o Legendě o svaté Kateřině rozvíjí starší text Jan Lehára o svatokateřinské legendě, který – společně s úryvkem Legendy v anglickém překladu Kirsten Lodge – přináší rubrika Translations. Text o Snáři Vavřince z Březové a o historických konceptualizacích snů vůbec od Marie Langerové a analýza proměny dívání se v renesanci a jejích důsledků pro současné pojetí subjektivity od filmové teoretičky Petry Hanákové rozvíjejí tradiční okruhy paleobohemistického bádání. Mohlo by se zdát, že poslední články nepatří do rámce uvažování o starém umění. Avšak tím, jak svazují umění různých epoch, poskytují vhled do současnosti, který by jinak nebyl možný.

Vedeni kromě jiného právě snahou sepnout bádání o středověku se současnými potřebami, formulovali jsme z takového úhlu pohledu i výchozí text pro rubriku Otázka pro… Jako redaktoři jsme tu dali zcela průchod své urputné „laické“ zainteresovanosti, a možná i proto anketa tentokrát přinesla i velmi polemické reakce. Díky za ně! V deseti odpovědích bohemistických autorit středověkého bádání – Jiřího Hošny, Lenky Jirouškové, Jaroslava Kolára, Jana Malury, Jany Nechutové, Stefana Michaela Newerkly, Pavlíny Rychterové, Pavla Spunara, Františka Šmahela a Anežky Vidmanové – lze rozpoznat, že středověké písemnictví není jen pamětí, ale mnohem více současnou výzvou.

Když jsme zpočátku uvažovali o koncepci pátého čísla věnovaného památce Jana Lehára, nenapadlo nás, že se rubrika Retrospektiva posléze stane také již jen vzpomínkou na dva další odborníky, kteří se věnovali středověku. Světlu Mathauserovou připomínají její texty o vztahu ruských a českých středověkých textů, portrét Vladimíra Svatoně a črta Libuše Heczkové; olomouckého literárního historika Eduarda Petrů pak překlad jedné z jeho posledních studií a odborný portrét z pera děkana olomoucké Filozofické fakulty historika Ivo Bartečka.

Jednotu čísla záměrně narušují poněkud „pestřejší“ Kritické rozhledy, které kromě recenzí reflektujících výsledky bádání o starší české a slovenské literatuře pokračují ještě v řadě článků o monografiích osobností českého kulturního života a vracejí se také k problému strukturální a hermeneutické interpretace.

Rubrika Zprávy, anotace, diskuse tentokrát obsahuje stručné představení bohemistických a literárněvědných pracovišť na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na University of Glasgow ve Skotsku.

Poslední recenzí, kterou v tomto čísle publikujeme, je recenze monografie o nizozemském malíři Janu van Eyckovi od Jarmily Vackové. Kniha byla v roce 2006 oceněna Cenou F. X. Šaldy za rok 2005. Je to recenze i kniha povýtce uměnovědná. Co však z recenze Kaliopi Chamonikoly vyvěrá nadmíru zřetelně, je to, že jde o knihu nebývalé vědecké poctivosti, kritičnosti a odvahy – vlastností, kterých je více než potřeba i v bádání o staré literatuře a které nikdy nechyběly Janu Lehárovi.

Libuše Heczková, Josef Vojvodík a Jan Wiendl