Úvodník

Časopis Slovo a smysl se ve svém 16. čísle zaměřil zvláště na téma středo‑evropských vztahů a souvislostí. Soustřeďuje převážně texty, které v různorodých historických sondách zkoumají mezi‑prostory rozmanitosti, setkávání a střetávání, upozorňují zároveň na možnost nahlížet literárněhistorické jevy v širších stylových, myšlenkových, společenských aj. souvislostech. V oddílu Studie nabízí Xavier Galmiche průhled do multikulturních prostorů vymezením a promýšlením fenoménu „toponymní deklinace“ jako proměnlivého souboru pojmenování a přejmenovávání, jejich motivací, variant a významů, jež otevírají otázky totožnosti a odlišnosti, samozřejmosti i rozmanitosti paměti. Rudolf Kučera ukazuje, jakými proměnami prošel pojem, koncept i institucionální nástroj střední (středovýchodní, centrální) Evropy v německojazyčné historiografii v posledních šedesáti letech, aby se stal svébytným tématem, předmětem „bezprostředně žitého“ mezinárodního dialogu historiků. Daniel Vojtěch analyzuje pražská setkávání Paula Claudela na počátku druhého desetiletí 20. století jako možnost porozumět historickým významům situace modernismu v Čechách, jeho podobám, alternativám, intelektuálním kontextům a kritickým reflexím v hledání středoevropské identity. Proměny nautické metaforiky a imaginace v literární a výtvarné tradici i její filozofické reflexi sleduje Petr Málek, aby vyložil obrazy ztroskotání jako výraz konstelace a metaforickou charakteristiku středoevropské/české estetické moderny desátých až třicátých let 20. století na reprezentativních příkladech textů bratří Čapků, Franze Kafky a Richarda Weinera.

Navazující oddíl Skici přináší příspěvky zaměřené především na osobnosti, jejichž aktivita umožňuje postihnout příznačné dobové rysy i obecné významy dění v mezikulturních a vícejazyčných prostorech a vztazích. Václav Petrbok se vrací k polemické diskusi v polovině čtyřicátých let 19. století s protagonisty Siegfriedem Kapperem a Karlem Havlíčkem, k momentům „revolučnosti“ a vlastenecké tendenčnosti a k otázkám možností integrace v česko‑židovsko‑německé konfrontaci. Kristýna Celhofferová v blanchotovské stati osvětluje vliv Gluckovy hudby na představitele literární moderny přelomu 19. a 20. století, její inspirace (orfeovský mýtus, melancholie a synestetičnost aj.) shledává zvláště u Stefana Zweiga a Julia Zeyera. Michal Topor zkoumá z několika hledisek duchovní a intelektuální souřadnice, leitmotivy a okolnosti článků žurnalisty a prozaika Alfreda Fuchse v letech 1910–1921, interpretuje autorovo hledání osobní cesty konverze i obecné rysy vztahů mezi česko‑židovským a katolickým světem. Matouš Jaluška analyzuje pojetí nemoci jako svébytné metafory smyslu života ve srovnání textů Bruna Schulze a Susan Sontagové, vysvětluje a rozlišuje jejich souvislosti, protichůdné kořeny, myšlenkové postupy a dosahy.

O některých aspektech a nejednoznačnosti pojmu střední Evropa a o potřebě vědomí jeho historické podmíněnosti i proměnlivosti, hlavně ve světle zkoumání česko‑německých vztahů, promlouvá germanista a slavista Kurt Krolop; Otázky pro… něj připravili a uvedli Václav Petrbok a Michal Topor. I Kritické rozhledy se svým způsobem – s důrazem metodologickým – dotýkají otázek mezitextových a oblastí mezikulturních, zahrnují úvahu Petry Hesové nad sabinovskou monografií Michala Charypara, Lucie Merhautová se věnuje zeyerovské monografii Terezy Riedlbauchové. Bohatý je překladový oddíl tohoto čísla. Část Translations – Překlady uvádí studii polského literárního historika Jerzyho Jarzębského Być wieszczem / Být věštcem z roku 1981 (do češtiny přeložil Martin Veselka), která na základě recepčně vymezeného problému (označení) vůdčí pozice v rámci národní literatury pojednává vzájemná setkávání, spojnice a ideové spory Witolda Gombrowicze a Czesława Miłosze. Část Překlady – Translations zpřístupňuje v anglickém znění esej Jana Patočky Německá duchovnost Beethovenovy doby / The German Spirit in Beethoven’s Era, který byl poprvé publikován v roce 1971 (přeložil Martin Pokorný a úvodním slovem doprovodil Daniel Vojtěch) a který na základě analýzy filozofické a estetické kultury doby přelomu 18. a 19. století charakterizuje středoevropské alternativy modernosti.

Red