Úvodník

Výchozím hlediskem pro kompozici tohoto čísla Slova a smyslu byla otázka, do jaké míry lze rozumět uměleckým strategiím moderní literatury, konfrontujeme‑li její umělecké postupy s pojmem totalita. Hned zpočátku je však třeba podotknout, že pod pojmem totalita nemyslíme jen a výhradně jeho spojitost s konkrétními, historicky, ideově a zakotvenými mocenskými vazbami. Pojmu totalita se snažíme využít v jeho širším, pro interpretaci moderního umění a literatury ovšem klíčovém významu. S povahou modernistických a avantgardních uměleckých konceptů je totiž spojena dvojí perspektiva, v jejímž rámci je možné tento pojem chápat. Tyto koncepty často usilovaly jednak o vyjádření nového způsobu uchopení života a světa jako celku, spojeného — jak uvádí Josef Vojvodík v odpovědi v rubrice Otázka pro… — se zrodem zcela nového způsobu vnímání umělecké a lidské svobody. Byly ovšem propojeny také s konkrétními mocensko‑politickými postupy a ambicemi, eskalujícími v politických diktaturách 20. století. Do jaké míry lze proto respektovat právo moderního umění na zcela nový způsob vyjádření „totality“ života a do jaké míry je potřebné stále znovu připomínat a zvažovat důsledky vychýlení z vratké rovnováhy vztahu svobodného tvůrčího vyjádření a angažovaného postoje, za nimiž stojí tlak politické „totality“ a jejích nároků? Celé 20. století nabídlo nespočet tragických příkladů toho, jak se sugestivní umělečtí vizionáři nové jednoty světa mohou v lepším případě stát oběťmi diktatur, kterým svým způsobem pomáhali ke zrodu, v horším případě kolaboranty s režimy masakrujícími — fyzicky i duševně — statisíce ideových protivníků.

K odpovědi na tuto široce založenou otázku vede bezpočet cest. V jednotlivých textech předkládaného čísla nabízíme tyto možné odpovědi: Oddíl Studie zahajuje práce berlínské historičky Ines Koeltzsch „Ich quatsche herum und niemand versteht mich“. Jazyková politika pražského magistrátu a každodenní jazyková praxe v Praze za první republiky, interpretující — v několika pozoruhodných sondách — oblasti proplétání ideologie, politiky a řeči v prostoru meziválečné Prahy. Pražská literární historička Libuše Heczková si v pojednání Eugenika, Ekstase a Emanuel (Rádl). Moc plodnosti a prokreativity, umění a věda 30. let 20. století všímá možnosti protnutí různorodých soudobých vědeckých diskurzů sociologické a filozofické povahy a avantgardních uměleckých realizací. Studie varšavské badatelky Żanety Nalewajk Iluzorní moc slova. Politická a společenská satira a estetika grotesky v zrcadle dobových pojmových fetišů na příkladu rané prozaické tvorby Sławomira Mrożka inspirativně poukazuje na možnosti rezistence svébytné celistvé umělecké vize v kontextu vyhraněného totalitního režimu. Studie Petra Andrease Rétorika normalizační kritiky se věnuje analýze strategií a postupů literární kritiky 70. a 80. let v rozpětí mezi kolaborací s normalizačním totalitním systémem a snahou obhájit relativně nezávislý prostor v situaci kultury normalizačního Československa.

Oddíl Skici přináší několik personálně a problémově založených sond do životních a profesních situací básníků a umělců v době protektorátu (Tomáš Vučka: Tragická postava životního dramatu. Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka) a komunistické diktatury (Michal Bauer: Fantaskní realita Zdeňka Lorence); Marika Kupková se zabývá angažmá Jiřího Mařánka v poválečném filmařském provozu.

Ke vztahu umění a moci, promítnutým na pozadí literatury a umění 19. a 20. století jsou rovněž soustředěny některé recenze a glosy oddílu Kritické rozhledy. Rubrika Bohemistika doma a ve světě přináší zprávu o aktuální situaci výuky a bohemistického výzkumu na Université Paris IV — Sorbonne a zprávu o květnovém uvedení nového italského překladu Máchova Máje spojeného s odborným kolokviem na Università di Roma La Sapienza.

Číslo Slova a smyslu uzavírá překlad stati Julie Kristevy Vyprávět XX. století, která na základě podnětů vycházejících z analýzy díla Hannah Arendtové přináší řadu pozoruhodných impulzů, často přehodnocujících zažitá klišé ve vztahu umění a moci a výzkumu totalizujících aspektů moderní společnosti a kultury.

Koncepce a realizace tohoto čísla Slova a smyslu vznikla v úzké sounáležitosti s programem rozvoje vědních oborů na Univerzitě Karlově P 09 (Literatura v mezikulturních souvislostech), konkrétně s výzkumným podprogramem Kultura a totalita.

Za redakci Slova a smyslu
Jan Wiendl

Děkujeme Petře Johansson za překlad několika textů do angličtiny.