Doktorské studium na Katedře české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

PRAHA
Všeobecná charakteristika a několik základních informací
Doktorské studium (dále DS) na katedře české literatury a literární vědy je akreditováno v oboru filologie. Na jeho průběh dohlíží a odbornou úroveň garantuje oborová rada. O doktorské studium, které probíhá buď formou kombinovanou, nebo prezenční, se mohou ucházet čeští i zahraniční absolventi magisterského studia bohemistiky nebo některého z blízkých uměnovědných oborů. (Zahraniční studenti mohou studovat v rámci cizojazyčného programu DS – angličtina, němčina. Tato forma je placená. Předpokladem pro přijetí do neplaceného studia v češtině je mimo jiné jazyková zkouška z češtiny. Podrobné informace o podmínkách přijetí a o organizaci DS na katedře české literatury jsou na webové stránce katedry http://cl.ff.cuni.cz). Předpokládaná délka studia jsou 3–4 roky (prezenční), maximálně však 7 let (kombinované).

Podle zvoleného tématu doktorské práce lze studium orientovat buď do oblasti dějin české literatury, nebo teorie literatury. V obou případech je kladen důraz na získání metodologické erudice a zároveň na samostatné tvůrčí rozvíjení literárněvědného myšlení. Získané vědomosti a schopnosti k vlastní vědecké práci prokazuje student jednak průběžně, v rámci předepsaných atestů, jednak při realizaci svého projektu, který v podobě doktorské práce předkládá v závěru studia k obhajobě. Hlavním smyslem postgraduálního vzdělání je, aby jeho absolventi získali základy pro samostatnou badatelskou práci na takové profesionální úrovni, která je nejen v bohemistice, ale i z hlediska současné literárněvědné praxe mezinárodně srovnatelná.

Aktuální stav doktorského studia
Na začátku školního roku 2003–2004 bylo v DS na katedře české literatury registrováno 67 studentů (přijatých v letech 1997–2003), z nichž během zimního a letního semestru 7 uzavřelo studium obhajobou doktorské práce. Na vědecké přípravě současných šedesáti doktorandů se podílí 19 školitelů (včetně osmi externích). U členů katedry je průměr 4 studenti na jednoho školitele, přitom však téměř u třetiny z nich je počet studentů ještě vyšší (5–10).

Tři ze stávajících školitelů (doc. Bílek, doc. Šmahelová, Dr. Phil. Vojvodík) vedou doktorské semináře, které navštěvuje celkem 36 studentů. Těmito kurzy, které jsou pro studenty povinné, zajišťuje postgraduální výuku katedra. Další kurzy (obvykle 2–3) jsou volitelné. Studenti si je podle svého zaměření a tématu práce vybírají jednak z nabídky výběrových seminářů na jiných oborech (např. historie, divadelní věda, gender studies apod.), nebo ze speciálních přednáškových cyklů akademických pracovišť (např. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky). Tato struktura individuálního studijního plánu posiluje mezioborový aspekt DS, ale hlavně umožňuje vytvořit pružnější a efektivnější vazbu mezi tématem doktorské práce a volitelným předmětem.

Řada studentů prohlubuje svoji specializaci a získává zkušenosti také účastí na různých projektech edičních, textologických nebo spoluprací na vytváření elektronické bohemikální databáze. Kvalitu DS zvyšují rovněž zahraniční pobyty. Této možnosti se však stále využívá relativně velmi málo – v současné době studují v zahraničí pouze 4 studenti. Naproti tomu zahraniční bohemisté mají o DS na katedře české literatury poměrně velký zájem: postgraduální vzdělání u nás nyní získává 10 studentů z Polska, Srbska, Ukrajiny, Slovenska, Jižní Koreje a Spojených států amerických.

Doktorandské projekty: příslib i problém
Jedním z hlavních předpokladů pro přijetí do DS je, aby projekt, kterému se student bude věnovat, představoval nosné badatelské téma, které by mělo přispět k rozšíření poznání a zároveň inspirovalo hledáním nových přístupů. Z tohoto hlediska představuje 60 témat budoucích doktorských prací neobyčejně silný a důležitý potenciál, který by se měl na podobě naší současné literární vědy během sedmi až deseti let rozhodně projevit. Směry, v nichž bychom tedy měli očekávat oživení bohemistiky, by mohlo naznačit zaměření témat doktorských prací a jejich rozložení.

1 Nejpočetnější skupinu – 32 prací – tvoří témata, která se vztahují k jednotlivým fenoménům literatury, k nimž patří především osobnosti (11 monograficky zaměřených prací), ale také obecné jevy, například typologie postavy v současném románu, poetika posvátného v tzv. katolické literatuře, dopis v privátní a literární komunikaci nebo marxistická literární teorie.

2 Výrazně menší zájem – 17 prací – je o problematiku vztahů mezi tvorbou a širším kulturně společenským kontextem určité vymezené doby (například: exilová literatura, předválečná moderna, kritika ve 20. letech 20. století aj.).

3 Jen o něco méně prací – 11 – se věnuje otázkám, jejichž těžiště leží v oblasti teoretické reflexe (například: autorský subjekt v literární teorii 20. století, herní narativ, teorie fikčních světů apod.).

Z naznačené struktury doktorandských projektů je zřejmé, že proměna zmíněného potenciálu v dynamizující faktor našeho oboru není zdaleka tak jistá. Především se ukazuje, že typy témat vytvářejí celek, který připomíná nahodile vznikající mozaiku, z níž sice mohou vyniknout jednotlivé práce, ale jako celek nemůže mít výraznější vliv. Nezbývá než se ptát, co je příčinou takového stavu, přesněji a konkrétněji: co vlastně studenty k volbě tématu motivuje?

Ukazuje se, že u většiny studentů souvisí zájem o určitou problematiku s průběhem jejich magisterského studia. Zkušenosti, které se získávají v rámci písemných prací, a zejména práce diplomové, jsou pro mnohé dostačující motivací a často i jedinou odbornou inspirací pro volbu tématu. Právě dominantní zájem o dílčí literární jevy, které jsou často tématy „školních“ prací, svědčí o zřejmě dost rozšířené představě mezi studenty, že doktorské studium je jen jakási individuální specializace studia magisterského. Ostatně i to je jedna z příčin vzrůstajícího zájmu o postgraduální studium, která však ve svých důsledcích může vést až k snižování jeho úrovně. Lépe jsou na tom studenti, do jejichž volby se promítnul vliv určité vyzrálé badatelské osobnosti, většinou jejich učitele. Tento vztah umožňuje, aby nahlédli do jiného myšlenkového světa, než jaký nabízí běžný provoz výuky, a odtud čerpali inspiraci pro vlastní práci. Tyto individuální vazby, třebaže jsou velmi důležité a přínosné, nemohou ale nahradit motivaci, která vychází z dění v samotném oboru, reflektuje jeho směřování, konflikty a hledání. Takový úkol spočívá především na bedrech školícího pracoviště, které by se naplňováním svých vlastních výzkumných záměrů mělo hlásit k určité – byť třeba i velmi rámcové – badatelské koncepci. V tom vidím hlavní – zatím však ještě absentující – zdroj zcela konkrétních podnětů pro doktorandské projekty a zároveň způsob, jak potenciál nového myšlení využít pro rozvoj bohemistiky a pro celkové posílení pozice literární vědy.

Několik statistických údajů na konec
Zájem o studium každoročně stoupá a úměrně tomu se zvyšují i počty přijatých studentů, například:
• v roce 1997 … 5 studentů
• v roce 2000 … 12 studentů
• v roce 2003 … 20 studentů

V letech 1996–2004 obhájilo doktorskou práci 11 studentů.

Výběrový přehled dokončovaných doktorských prací (jméno školitele v hranaté závorce)

Adámek, J.: Publicistika J. Durycha (Hledání Archimedova bodu) [J. Brabec]
Brát, M.: Proměny básníka avantgardy [J. Brabec]
Bobrakov-Timoškin, A.: Fenomén Prahy v české literatuře přelomu 19. a 20. století [D. Hodrová]
Boháčková, K.: Teorie fikčních světů [P. A. Bílek]
Činátl, K.: Česká literární veřejnost v 19. století [H. Šmahelová]
Činátlová, B.: Herní narativ [P. A. Bílek]
Dětáková, Z.: Kritika dvacátých let 20. století [J. Brabec]
Flaišman, J.: Poezie 1. poloviny 20. let 20. století [J. Wiendl]
Fučík, Z.: Tělesné aspekty percepce literárních děl [L. Heczková]
Hadžagič, S.: Paměti v exilu [V. Papoušek]
Iwashita, D.: Poetika a interpretace raného díla J. Demla (1904–1917) [V. Binar]
Kettnerová, L.: Funkce kalendářů v českém literárním životě 50. let 19. století [H. Šmahelová]
Kostrbová, L.: Vztahy mezi čes. a vídeň. modernou od 90. let 19. století do 1. světové války [J. Brabec]
Kotková, R.: Česká pohádková próza 60.–90. let 20. století [H. Šmahelová]
Kovtun, C.: Rozvoj českého feminismu a ženského psaní v 80. a 90. letech [L. Heczková]
Ljubková, M.: Dramatici českého expresionismu [P. Janoušek]
Máchová, E.: Princip komplementarity v románech Egona Hostovského [V. Vaněk]
Matějec, T.: Žalmové parafráze v české poezii 16. a 17. století (J. Strejc) [J. Kolár]
Matonoha, J.: Diskurs A/US literatura [P. A. Bílek]
Míka, T.: Básnířka a mystička Jan Kameník [J. Wiendl]
Nývltová, D.: Genderový aspekt v literární teorii [L. Heczková]
Petruželka, A.: Dílo Ivana Blatného [J. Wiendl]
Riedlbauchová, T.: Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské literatuře [M. Červenka]
Říha, I.: Typové proměny ženských postav na pozadí vývoje prózy 19. století [H. Šmahelová]
Sun Bee Yu: Jazyková výstavba dramat bratří Čapků [P. Mareš]
Sedláček, J.: Rétorika a ideologie obrazů a obraznosti [P. A. Bílek]
Staykova, N.: Poetický svět prózy Bohumila Hrabala [J. Wiendl]
Storchová, B.: Pohádka jako způsob tvorby světa [V. Vaněk]
Studený, J.: Teorie a praxe tvůrčího psaní [P. A. Bílek]
Šámal, P.: Česká literární kritika 50. a 60. let 20. století [J. Holý]
Šrámek, P.: České strukturální myšlení po roce 1945 [M. Červenka]
Uhlířová, L.: Próza českého undergroundu [P. A. Bílek]
Vajchr, M.: Recepce českých básníků 60.–80. let 20. století [J. Holý]
Vítová, A.: Básnická tvorba prvních tří desetiletí 19. století [K. Sgallová]
Wimmer, S.: Dopis v české privátní a publicistické komunikaci [A. Macurová]
Záborcová, M.: Motiv smrti v české literatuře 20. století [P. A. Bílek]
Železná, A.: Čas a prostor v soudobé próze [P. Janoušek]

Hana Šmahelová
Předsedkyně oborové rady doktorského studia při katedře české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy