Politická korektnost z hlediska analýzy diskurzu

Úvod

Jev nazývaný politická korektnost (dále „politická korektnost“)_1 lze zkoumat z různých perspektiv._2 V tomto příspěvku vycházím z členské kategorizační analýzy. Mým cílem není „politickou korektnost“ definovat. Pouze zkoumám, jaké charakteristiky (v daném přístupu se mluví o kategoriálních predikátech) přisuzují „politické korektnosti“ členové nějakého společenství, v tomto případě zejména uživatelé českého internetu (3.). Ve 4. oddílu pak poukazuji na další kontexty, v nichž je možné „politickou korektnost“ vykládat. Nejprve však stručně představím dvě diskurzněanalytické studie o „politické korektnosti“ (1.) a shrnu, jaké ne/jazykové jednání bývá označováno za „politicky korektní“ např. ve výkladových slovnících a encyklopediích (2.).

•1•

„Politická korektnost“ z hlediska analýzy diskurzu

1.1 Přehled takto orientovaných prací o „politické korektnosti“ lze nalézt jinde (viz zvláště Suhr–Johnson 2003),_3 zde jen v bodech shrnu argumentaci dvou studií, které považuji za zvláště důležité. Z prací vzniklých v období boomu „politické korektnosti“, tj. v první polovině devadesátých let, je to studie

Deborah Cameronové Civility and its discontents, kapitola z její knihy Verbal Hygiene (1995; cituji z vydání z roku 2003). Z prací zkoumajících daný jev z jistého časového odstupu je to studie Normana Fairclougha ‘Political correctness’: the politics of culture and language (Fairclough 2003a). Deborah Cameronová, zabývající se dlouhodobě feministickou lingvistikou, chápe „politickou korektnost“ jako jednu z forem politicky motivovaných zásahů do jazyka (Cameron 2003)._4 Norman Fairclough, jeden ze zakladatelů kritické analýzy diskurzu, považuje v intencích svých předchozích prací (viz Fairclough 2003b) „politickou korektnost“ za jeden z projevů úsilí dosáhnout politických a sociálních změn prostřednictvím změn jazykových a kulturních. Vzhledem k odbornému (a v případě Fairclougha i vždy deklarovanému levicovému) zaměření nepřekvapí, že oba autoři přistupují k zásahům majícím odstranit různé formy jazykové diskriminace s porozuměním.

1.2 Deborah Cameronová

1.2.1 „Politickou korektnost“ definují nejčastěji ti, kdo se označují za její odpůrce._5 Odmítají ji jako mocné a jednotné hnutí, které v boji proti jazykové a jiné diskriminaci různých menšin často omezuje práva většiny a/nebo kazí jazyk. Příznivci takto zaměřených zásahů do jazyka však obvykle popírají, že by „politická korektnost“ představovala nějaké jednotné hnutí, a výraz sám považují za něco, co má jejich úsilí diskreditovat (Cameron 2003, s. 123–124).

1.2.2 Odpor mnoha lidí např. proti nesexistickým výrazům rozhodně nelze vysvětlit jen jejich nesouhlasem s myšlenkami či praxí feminismu. Politicky motivované zásahy do jazyka jsou odmítány možná hlavně proto, že problematizují všeobecně sdílené pojetí univerzálního, neutrálního jazyka a významu jako něčeho daného a obecně sdíleného. Kritika užívaných a prosazování nových výrazů totiž každého mluvčího nutí zaujmout např. ve vztahu k genderu nějakou pozici (tamtéž, s. 119–120).

1.2.3 Existují dva typy „politicky korektního“ zasahování do jazyka. Jedny zásahy se pokoušejí zdokonalit jazyk a opírají se při tom o liberální hodnoty zdvořilosti (civility), resp. citlivosti (sensitivity) – cílem není zpochybnit perspektivu dominantní skupiny, ale příslušníky různých menšin neurazit; _6 přesnosti (accuracy), resp. slušnosti, spravedlivosti (fairness) – jazyk má co nejpřesněji popisovat skutečnost a nemá nikoho vylučovat nebo urážet. Zásahy druhého typu vycházejí z postmoderního myšlení a zpochybňují neproblematický vztah mezi slovy a realitou a představy o „přirozenosti“ nějakého ne/jazykového jednání. Rozdíl mezi těmito přístupy lze ukázat na návrzích, čím nahradit generické maskulinum he. Spravedlivostí či větší přesností lze argumentovat ve prospěch genderově neutrálního they či opisu he or she, ale rozhodně ne generického feminina she. To má jakožto úmyslná odchylka od úzu zviditelnit a eventuálně zpochybnit předpoklady, na nichž stojí užívání generického he (tamtéž, s. 157).

1.2.4 V konfliktu o „politickou korektnost“ existují dvě protikladné ideologické pozice. Ti, kteří zaujímají většinovou pozici, příznivcům zásahů do jazyka vytýkají, že svět politizují a dále fragmentarizují a své ne/jazykové jednání prezentují jako neideologické, uzuální atd. (tamtéž, s. 147). Spor o „politickou korektnost“ (jeho jazykovou dimenzi) lze vymezit také přímočařeji. Pokud se lidé neshodnou, zda je nějaké verbální jednání například rasistické, a pokud může být jakékoli verbální jednání někým v nějakém kontextu považováno za rasistické, podstatné je to, kdo bude o užívání jazyka rozhodovat (tamtéž, s. 159).

1.3 Norman Fairclough

1.3.1 Jak ti, kdo jsou označováni za příznivce „politické korektnosti“, tak ti, kteří je tak označují, vycházejí z předpokladu, že změny v užívání jazyka mohou vést ke změnám ve vnímání jevu, jednání lidí a jejich reakcí. Jako „politicky korektní“ jsou však obvykle označovány a odmítány jen levicové pokusy zpochybnit a změnit individuální ne/jazykové jednání, nikoli například neoliberální projekt prosazovaný vládami, byznysem a většinou médií (Fairclough 2003a, s. 22)._7 Výraz klient (příklad je můj) bývá považován za „politicky korektní“ jen jako označení vězně či drogově závislého člověka podstupujícího léčení, nikoli tam, kde nahrazuje výraz zákazník nebo pacient (viz např. titulek Pacient se má stát klientem, LN 12. 9. 2007)._8

1.3.2 Jazykové a kulturní změny prosazované neoliberály (např. důraz na osobní odpovědnost, flexibilitu) uspěly proto, že se děly souběžně se změnami v institucích, vzdělávacím systému atd. Příznivci „politické korektnosti“ by se proto měli např. současně s přípravou manuálu nesexistického vyjadřování pro nějakou instituci zabývat i tím, zda v této instituci neexistují i jiné formy diskriminace (Fairclough 2003a, s. 25).

•2•

Vymezení pojmu

2.1 V anglicky psaných výkladových slovnících je „politická korektnost“ definována např. jako vyhýbání se výrazům nebo chování považovaným za diskriminační či urážlivé vůči určité skupině lidí (OALD). Za diskriminované jsou považovány ženy, etnické menšiny, homosexuálové a lesbičky, lidé staří, fyzicky nebo mentálně handicapovaní atd. Nejčastěji uváděnými příklady jsou pravděpodobně výraz African-American/Afroameričan místo výrazu black/černoch nebo náhrady za generické maskulinum, tj. například they či he or she místo he. Výrazy political correctness/politická korektnost a politically correct/politicky korektní jsou velmi často míněny hanlivě nebo ironicky (k tomu srov. např. Toolan 2003).

V českých výkladových slovnících (a s výjimkou Wikipedie ani v encyklopediích) heslo „politická korektnost“ není._9 V mně známých textech je za politicky korektní považován především výraz Rom; zjevně „politicky korektní“ výraz Nerom je zmiňován mnohem méně často._10

Stejně jako v jiných zemích_11 je i u nás „politická korektnost“ velmi často hodnocena negativně; v neoficiálních textech je tomu tak téměř vždy. Toto tvrzení lze podpořit i tím, že vyhledávač Google nalezl na česky psaných stránkách 55 700 výskytů sousloví politicky korektní (absolutní většina namátkově vybraných dokladů byla míněna negativně) a 93 100 výskytů sousloví politicky nekorektní._12

Výraz politicky nekorektní někdy označuje ne/jazykové jednání prezentované mluvčím nebo někým jiným jako nevhodné, urážlivé, viz například Ztotožňování stárnutí populace s „chmurnou budoucností“ […] je výrazem ageismu a ten je nutné považovat za politicky nekorektní (JAK SE VYHNOUT)._13 Mnohem častěji autoři analyzovaných textů označují jako „politicky nekorektní“ ne/jazykové jednání, které je podle nich správné nebo pravdivé, ale neodpovídá oficiálnímu názoru. Viz např. úvodní prohlášení blogu Nekorektně: Spuštěn nový politicky nekorektní blog! Vítejte, vážení čtenáři. Na těchto stránkách vzniká nový blog, který se navzdory všudypřítomné politické korektnosti bude zabývat pokud možno necenzurovaně a pravdivě událostmi z domova i ze světa. Během několika dnů budou publikovány první příspěvky. Těšíme se na Vaši přízeň! (NEKOREKTNĚ).

Příčin, proč může být výraz „politicky nekorektní“ užíván jako osvědčení pravdivosti či správnosti nějakého ne/jazykového jednání, je jistě více. Na základě spíše namátkové excerpce z devadesátých let a pozdějších ohlasů však soudím, že na utváření negativního náhledu na „politickou korektnost“ u nás měly vliv Škvoreckého tři ironické články o americkém feminismu, které v roce 1992 otiskl Respekt (ŠKVORECKÝ I, II, III), a text Společensky nezávadná mluva (NEZÁVADNÁ MLUVA), který vyšel v roce 1994 knižně, v roce 1995 v Literárních novinách a od roku 1996 je přístupný na internetu.

2.2 Oblíbeným zdrojem „politicky korektních“ výrazů v angličtině je The Official Politically Correct Dictionary and Handbook (Beard–Cerf 1992/1995; dále OPCDH). Tato humoristická publikace, v níž se vedle užívaných výrazů vyskytují i okazionalismy, vymyšlené příklady a příklady tzv. bureacratically suitable language, se zprostředkovaně stala důležitým zdrojem vědění o „politické korektnosti“ i u nás. Výše zmíněná NEZÁVADNÁ MLUVA je totiž její českou verzí: podstatně redukovaný heslář originálu doplňují existující české výrazy a frazémy (např. manžel/ka a ožralý jako Dán), heslo Cikán/cikán a vymyšlené příklady (např. výraz gayle místo domněle nepřípustného výrazu homole)._14 Na základě analýzy těchto dvou publikací _15 lze vyčlenit tři základní způsoby vytváření „politicky korektních“ výrazů.

První způsob představuje tvoření nových výrazů pro dosud nepojmenované entity. Těmito výrazy jsou pojmenovávány, či spíše konstruovány nové sociální entity. Viz např. výrazy sexual harassment, česky sexuální obtěžování, též sexuální harašení a podle publikace NEZÁVADNÁ MLUVA sexuální otrapování. Příznivci „politické korektnosti“ těmito novými výrazy často pojmenovávají ne/jazykové jednání a jeho produkty, které považují za diskriminační, např. etnocentrismus, nebo naopak za antidiskriminační, např. nesexistický jazyk. Takové výrazy problematizují dominantní postavení jisté skupiny (např. mužů vůči ženám). Na výrazech živočich člověk a živočich ne-člověk, majících alespoň v jazyce narovnat vztahy mezi lidmi a zvířaty, je navíc dobře vidět, že cílem „politické korektnosti“ není/nemůže být jen změna komunikačního jednání příslušníků dominantní skupiny, ale také změna jejich myšlení, sebenahlížení (a obvykle nedeklarovaně i jednání).

Druhý způsob tvoření politicky korektních výrazů představuje nahrazování jedněch výrazů jinými. Výrazy považované z nějakého důvodu za nevhodné či nepřípustné jsou nahrazovány výrazy existujícími (vzchopit se místo vzmužit se) nebo přejatými či nově utvořenými (např. pána jako ekvivalent anglického Ms., tj. oslovení, které na rozdíl od oslovení slečna a paní nevyjadřuje rodinný stav ženy)._16

Do skupiny „politicky korektních“ výrazů nahrazujících existující výrazy patří dále: a) výrazy, které se vyhýbají negativnímu hodnocení nějaké sociální skupiny, jejího příslušníka nebo nějakého jevu, např. paralelní zpřístupňování místo doučování (NEZÁVADNÁ MLUVA); b) prezentují to, co je považováno za handicap, jako důsledek znevýhodnění většinou (viz návrh nahradit výraz economically disadvantaged, náhradu za poor, termínem economically exploited; OPCDH), jako alternativu, např. svébytně sexuálně zaměřený místo úchylný, či jako svého druhu přednost, např. energeticky zajištěný, silnější, podstatnější místo tlustý (NEZÁVADNÁ MLUVA); c) výrazy, které mají nějakou profesi podat v lepším světle, např. asistentka či office managerka místo sekretářka (XENTAR).

Je třeba zdůraznit, že příznivci politicky motivovaných zásahů do jazyka nové, náhradní výrazy obvykle neoznačují jako „politicky korektní“, ale například jako inkluzivní, genderově neutrální nebo genderově citlivé (GITA).

Třetím způsobem tvoření „politicky korektních“ označení je modifikace formy výrazu/hra se slovy. Sem patří pravopisné modifikace typu womyn či wimmin místo women, resp. dicktion místo fiction (OPCDH), nebo nahrazování části výrazu, která skutečně či domněle odkazuje k mužům, viz náhradu herstory za history (OPCDH). Pomocí těchto falešných etymologií se popírá domnělá odvozenost žen od mužů, resp. poukazuje se na to, že perspektiva dominantní skupiny je prezentována jako normální, jediná možná._17 Inovace jako herstory dosáhly značné publicity, u některých však není jasné, zda byly uvedeny do oběhu jako náhrada užívaného výrazu, nebo zda šlo o okazionalismus, který měl v konkrétním textu tematizovat například dominanci mužské perspektivy.

2.3 Jako „politická korektnost“ bývá tedy označováno ne/jazykové jednání, jehož (deklarovanou nebo skutečnou) motivací jsou: 1) ohledy na sociální skupiny a jejich příslušníky vymezené na základě nějakého handicapu vůči většině; 2) snaha o narovnání či zlepšení vztahů mezi většinou a těmito skupinami; 3) problematizace postavení dominantní skupiny. Takto chápaná „politická korektnost“ se projevuje: a) jako kritika jazyka jakožto systému a ne/jazykového jednání jednotlivců a institucí – viz např. výroky typu generické maskulinum zneviditelňuje ženy v jazyce (VALDROVÁ); b) jako více či méně systematické pokusy o ovlivňování jazyka a jazykového i nejazykového jednání – např. doporučení používat výraz senior/ka (JAK SE VYHNOUT); c) jako samo ne/jazykové jednání – např. užití formulace historičky a historikové jako náhrady za genericky užívané maskulinum historici (HIML); d) jako užívání politických eufemismů typu rozvojová země (Hladká 2002) a byrokratických/administrativních výrazů (korporačních eufemismů?) typu restrukturalizace, optimalizace místo propouštění.

Za projevy „politické korektnosti“ jsou považována též doporučení, co neříkat a nedělat – etické kodexy zahraničních i českých médií doporučují uvádět něčí etnickou příslušnost jedině tam, kde je to opravdu relevantní; _18 české feministky doporučují vyhýbat se frazémům typu chovat se jako baba či něžné pohlaví, reprodukujícím podle nich genderové stereotypy. Za „politicky korektní“ je považováno i samo takové ne/jazykové jednání, tj. např. neužívání /nevedení statistických údajů o počtu Romů nebo neužívání výrazu zženštilý (VALDROVÁ).

Ne/jazykové jednání, které odpovídá výše uvedenému vymezení, však někdy za „politicky korektní“ považováno není. Obvykle proto, že k nahrazení jednoho výrazu jiným došlo dříve, než se začalo mluvit o „politické korektnosti“ – např. výraz tělesně postižený by byl nejspíše označen za eufemismus._19

2.4 Spory o „politickou korektnost“

V těchto sporech zdaleka nejde jen o hodnocení „politické korektnosti“. Předmětem kontroverze je také: a) to, jaké ne/jazykové jednání lze označit za „politicky korektní“ (aktuální příklad: někteří uživatelé českého internetu považují za „politicky korektní“ politiku EU a USA v Kosovu); b) to, jaké jsou účinky „politicky korektního“ zasahování do jazyka – podle jedněch kupříkladu vnáší do diskuse o společenských problémech jistý řád, racionalitu (takový názor je ovšem na českém internetu výjimečný), podle druhých takovou diskusi omezuje, ba znemožňuje; c) to, které výrazy lze považovat za reprezentativní příklady „politické korektnosti“ – její odpůrci často uvádějí příklady vymyšlené nebo takové, které sami příznivci považují za příliš radikální či směšné; d) to, kterých oblastí užívání jazyka se „politická korektnost“ týká – příznivci „politické korektnosti“ sice obvykle mluví jen o užívání jazyka ve veřejné sféře, ale někdy zdá se chtějí, aby se nekorektní výraz přestal užívat úplně. V argumentaci odpůrců je první možnost prezentována jako pokrytectví (podobné tomu, které po svých občanech žádal socialistický stát; k tomu viz SOUSOŠÍ a FRONEK),_20 druhá možnost jako zcela nepřípustné zasahování do soukromí; e) sama existence daného jevu a jeho historie – někteří komentátoři, diskurzní analytici (k tomu srov. Suhr–Johnson 2003) a příznivci politicky motivovaných zásahů do ne/jazykového jednání (ČULÍK) soudí, že politická korektnost je jen prostředek, nálepka, kterou se odpůrci (např. američtí neokonzervativci) snažili a snaží zdiskreditovat např. feminismus nebo hnutí za rasovou emancipaci (viz už 1.2.1).

•3•

„Politická korektnost“ z hlediska členské kategorizační analýzy_21

3.1 Dále stručně popíšu, jaké kategoriálně vázané predikáty přisuzují (zejména) na českém internetu odpůrci „politické korektnosti“ sobě samým, těm, které považují za její příznivce, a „politické korektnosti“ samé. Kategorie odpůrci, resp. příznivci jsou analytické. Kdybych měl používat členské kategorie, musel bych například místo o příznivcích „politické korektnosti“ mluvit o politických korektnících (FRONEK) či lidumilných přejmenovávačích (CHVÁLA MRZÁKŮ).

3.2 Kategorie příznivci „politické korektnosti“

3.2.1 Predikáty přisuzované vlastní kategorii
Pokud příznivci „politické korektnosti“ svou pozici nějak tematizují, charakterizují se jako feministky, zastánci práv menšin, odpůrci rasismu nebo příznivci multikulturalismu.

3.2.2 Predikáty přisuzované kategorii odpůrci „politické korektnosti“ Příznivci „politické korektnosti“ přisuzují nositelům kategorie odpůrci „politické korektnosti“ zvláště to, že ne/vědomě užívají etnické aj. stereotypy. Viz např. Řadu jazykově diskriminačních postupů používají jak muži, tak i ženy (u žen to lze objasnit tím, že internalizovaly mocenské poměry) (VALDROVÁ).

3.2.3 Predikáty přisuzované kategorii „politická korektnost“
„Politickou korektnost“ prezentují její příznivci např. jako snahu o to, aby jazyk nemanipuloval myšlením – nediskriminoval, nezamlčoval, neponižoval či neadekvátně nenálepkoval… (VALDROVÁ). V následujícím příspěvku z jedné internetové diskuse je „politická korektnost“ prezentována jako nezbytný základ racionální diskuse o společenských problémech. Na této ukázce je dobře vidět, že se příznivci „politické korektnosti“ musí vyrovnávat se ztotožňováním „politické korektnosti“ s cenzurou (viz 3.3.3). V tomto případě jde o reakci na jiný příspěvek, jindy je ale takový názor předjímán.

[Politická korektnost] klade určité požadavky na vyjadřování, které představují základ pro možnost racionální diskuse o věřejných otázkách. Např. kdybychom nečinně přihlíželi tomu, jak někdo označuje černochy za „špinavé negry“ a masivnímu šíření takových způsobů, vedlo by to k podrytí možnosti adekvátně pojímat problémy Afroameričanů, protože už jejich označení by bylo vulgární a vzbuzovalo by negativní emoce. […] Pro udržení veřejné debaty nad úrovní hospodských nadávek jsou skutečně nezbytné určité standardy, které některé projevy sankcionují, resp. odfiltrují z dalšího šíření komunikačně relevantními kanály jako média, politické kruhy apod. To rozhodně není totéž jako totalitní cenzura (Vilém; BELLING-DISKUSE).

3.3 Odpůrci „politické korektnosti“

3.3.1 Sebecharakteristika
Nositelé této kategorie v analyzovaných textech jednoznačně převládají. Prezentují se např. jako „individualisté“; „konzervativní lidé“, „obhájci evropských tradic, svobody projevu“. Tito mluvčí často své ne/jazykové jednání označují jako politicky nekorektní a míní tím, že se liší od oficiálních názorů, ale je správné. Jen někteří z nich by však za politicky nekorektní v tomto smyslu označili otevřený rasismus nebo antisemitismus. Viz citát z úvahy o textech skinheadské skupiny Randall Gruppe.

Některé texty skupiny Randall Gruppe se tedy podle mě zcela vymykají určení pouhé „politické nekorektnosti“, kterou by šlo úspěšně obhájit svobodou slova (možnosti vyjádřit beztrestně svůj upřímně zastávaný názor), a splňují již všechny znaky extremistických, rasistických textů: hanobí, ponižují (kolektivně, šmahem, rasově atd.) určité skupiny obyvatel (Židé, homosexuálové, církev, rasové menšiny) a propagují extremismus (Kašlem na zákony = dnes na demokratické zákony…) a návody k diskriminaci menšin (Gay story: „Údery pěstí drtí tvé ústa“) (ANCORAM).

3.3.2 Predikáty přisuzované kategorii příznivci „politické korektnosti“
Odpůrci „politické korektnosti“ přisuzují této kategorii například predikáty „jsou levičáci nebo liberálové“, „prosazují či podporují cenzuru“, „mají moc“, „podlézají moci“. Viz např. označení slovní policie (FRONEK), levičáčtí aktivisté nasazení v politice a v masmédiích (MRAVENEC A CIKÁDA), korektní žandarmky, liberální osvětáři, multikulturalisti (FRONEK).

3.3.3 Predikáty přisuzované kategorii „politická korektnost“
„Politickou korektnost“ vymezují její odpůrci například jako uměle vytvořená omezení jazyka, které definují společensky přijatelnou veřejnou komunikaci nebo chování (XENTAR). Nejčastěji jí přisuzují tyto kategoriální predikáty:

• A. „Politicky korektní“ výrazy kazí jazyk (k tomu srov. výše Cameron 2003).
Viz např. Kolik takových novot postihlo, případně již zaplevelilo českou řeč? Žiji za mořem, kromě transformace Cikánů v Romy jsem toho postřehl jen pramálo (ULČ).

• B. „Politicky korektní“ výrazy se často mění a původní návrhy bývají později odmítnuty jako nevhodné.
Viz např. Černoši prošli několika metamorfózami – bývali to Negroes, Blacks, Coloreds až dospěli k nynější mandatorní identifikaci jako African- Americans (ULČ).

• C. Ti, pro které příznivci „politické korektnosti“ vymýšlejí nová označení, tak někdy/ často nechtějí být označováni.
Např. v internetových diskusích o Romech se často argumentuje tím, že sami příslušníci tohoto etnika výraz Rom odmítají (viz ukázku v bodě E).

• D. „Politická korektnost“ je projev moci nebo servilnosti.
Viz např. stoupenci PC jsou servilní vůči moci – ko – rekt – čníci (rwd; FINROD- DISKUSE) nebo POLITICKÁ KOREKTNOST JE SERVILNOST K MOCI. K jakékoliv. Ti, co jsou u moci, vyhlásí doktrínu, třeba usmiřování muslimů, a korektníci se mohou přetrhnout (sam; FINROD-DISKUSE).

• E. „Politická korektnost“ je novodobý newspeak._22
Viz např. U nás to máme podobné s Romy (co na tom, že si sami říkají Cikáni ). A PC newspeak se u nás vkrádá i dál, třeba spousta sekretářek se při pojmenování sekretářka urazí, protože jsou přeci Office Managerkami popřípadě asistentkami (XENTAR).

• F. „Politická korektnost“ snímá odpovědnost z menšin a jejich jednotlivých příslušníků a přenáší ji na dominantní skupinu.
Viz např. Před mnoha lety existovali tuláci, povaleči, pobudové a potulní dělníci. Také oni však zmizeli. Nyní už máme jen bezdomovce. […] Používání slova bezdomovec je levičáckou hříčkou, která má vytvořit morální ekvivalenci mezi tragédií jako dílem Božím a tragédií vzniklou vlastním zaviněním (KORUPCE JAZYKA).

• G. „Politicky korektní“ termíny diskriminují většinu/dominantní skupinu.
Viz např. […] Amerika není Nový svět, před příchodem evropských usurpátorů tam sídlili Indiáni, jimž se již ale nesmí říkat Indiáni, nýbrž Native Americans, což tedy z 99 procent dnešních obyvatel země činí „nerodné Američany“, i kdyby jejich předkové tam byli připluli už před stoletími (ULČ).

• H. „Politická korektnost“ je druh cenzury, nutí lidi k autocenzuře. Viz např. […] být „politicky korektní“ znamená mlčet/eufemisticky mlžit ohledně reálného problému a jeho příčin ze strachu nebýt onálepkován za „anti-“, za toho zlého — ať jde o okupaci palestinského území Izraelským státem (Jsi antisemita! ), majetková přiznání (Jsi nepřítelem liberalismu! ) nebo třeba nepřístojné chování některých Romů (Jsi rasista!) Jakákoliv, byť tisíckrát oprávněná kritika, je vnímána jako útok, jako akt nepřátelství, jako zločin (ANCORAM).

• I. „Politická korektnost“ vyvolává v lidech (rozuměj příslušnících většiny/dominantní skupiny) pocity viny.
Viz ukázku z polemiky mezi Josefem Fronkem a Janem Čulíkem: Na ně je třeba zapůsobit psychoterorem různých řvavých nálepek, které působí na jejich emoce a vyvolávají v nich pocity viny (rasista, sexista, homofób, bigot, xenofób atd. ). Pro ty, kteří si nedají říct dobrovolně, se vytvoří speciální zákony a vše klape jako hodinky (FRONEK).

• J. „Politická korektnost“ je levicová, marxistická ideologie.
Viz např. aluzi na výuku marxismu-lenismu (jeho tři zdroje a tři součásti): Tato knížka pochopitelně nemůže […] důkladně prozkoumat všechny zdroje a součásti politicky nezávadného vyjadřování (NEZÁVADNÁ MLUVA) a názor prezidenta Václava Klause: Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus, vrací nás nekonečně dozadu (KLAUS).

• K. „Politická korektnost“ fragmentarizuje jazyk a společnost.
Viz následující ukázku. K podemílání společného jazyka jako jednotného dorozumívacího zdroje též přispívá orientace politická. Mluvčím všelijakých kauz, oněm takzvaným profesionálním černochům či Indiánům, se v liberálních kruzích dostává automatického označení prosazovatelů občanských práv (civil right activists), zatímco v konzervativním vidění stavu věcí to zejména jsou podvodníci (charlatans) (ULČ).

• L. „Politická korektnost“ destruuje hodnoty a tradice Západu.
Takto argumentují zvláště konzervativně či křesťansky orientovaní pisatelé. Viz následují příspěvek z jedné internetové diskuse.
Politická korektnost: (zatím) nedůsledná destrukce absolutních hodnot […] liberální hodnota rovnosti lidí byla zneužita tvrzením, že také všechna náboženství, různé vzorce chování a různé morálky (možná dokonce různé formy vlády!) jsou rovnocenné. […] Západní liberální hodnoty mající původ zejména v křesťanství jsou poníženy na úroveň všech ostatních představitelných alternativních morálních (či nemorálních) hodnotových systémů případně pouhých postojů kohokoliv (Vít Tyle; BELLING-DISKUSE).

3.3.4 Postupy spoluutvářející negativní názor na „politickou korektnost“ Důvody, proč je „politická korektnost“ přijímána tak negativně, se zabývali jiní (viz 1.2, 1.3). Zde jen podám přehled postupů, které daný stav re/produkují.

• A. Zasazování politicky korektních výrazů do známých textů a ustálených pojmenování.
Viz např. Bidlo ze Sourozenectva Kočičí pracky nebo Přivedla nonakumulačně orientovaného na mizinu (NEZÁVADNÁ MLUVA).

• B. Vymýšlení nových výrazů dle modelů užívaných příznivci „politické korektnosti“ (viz 2.2).
Viz např. neindoktrinovaný místo nevzdělaný; sněhová socha, sněhová postava/osoba místo sněhulák; alženana místo almužna (NEZÁVADNÁ MLUVA).

• C. Směšování politicky korektních výrazů s takzvanými politickými eufemismy a byrokratickým jazykem (k tomu srov. Hladká 2002).
První část The Official Politically Correct Dictionary and Handbook je nazvána A dictionary of politically correct (PC) terms and phrases, čtvrtá nese název Know your oppressor. A Bilingual Glossary of Bureaucratically Suitable (BS) Language. Vedle sebe jsou tak uváděny výrazy, jejichž intencí bylo zpochybnit moc dominantní skupiny či samozřejmost jejích názorů (např. heterocentrism), a ty, které jsou naopak vnímány jako součást jazyka moci, např. redundancy elimination, tj. propouštění, nebo inappropriate physical abuse, tj. policejní brutalita. Věc lze samozřejmě popsat také tak, že autoři postihli, jak moc dokázala adaptovat postupy, jejichž původní intencí byla subverze moci. Ať tak či onak, pociťovaná či zdůrazňovaná podobnost mezi politicky korektními výrazy a politickými eufemismy a byrokratickým jazykem má na negativní přijímání „politické korektnosti“ vliv.

• D. Využívání slovníku příznivců „politické korektnosti“ proti nim.
Viz např. IDEOLOGIE „POLITICKÉ KOREKTNOSTI“ – TEDY POLITIKA TOLERANCE KE ZLU A NETOLERANCE K DOBRU […] (MRAVENEC A CIKÁDA).

• E. Humor, uvádění příkladů a příběhů, které mají dokumentovat absurdnost, nesmyslnost „politické korektnosti“.
Viz Ve všelijakých výborech již nepředsedá chairman, ale chairperson, teď již běžně zkracováno na chair (křeslo, židle) čili „Pane/paní židle, rád bych se přihlásil do diskuse“ (ULČ). Na utváření negativního obrazu „politické korektnosti“ mají velký vliv (lhostejno, zda pravdivé) příběhy či anekdoty o tom, co se někde nesmí říkat, kolující díky médiím po celém světě.
Někdy bývá humor označen přímo za zbraň v boji proti „politické korektnosti“. Viz Nejlepší je koretníky zesměšňovat. To my Češi umíme velice dobře, a tito degeneráti nám k tomu dávají mnoho dobrých příležitostí (Charlie; FINROD-DISKUSE).

• F. Sebeopravy naznačující existenci cenzury nebo pravidel omezujících svobodné vyjadřování.
Viz Podle detroitského starosty […] (shodou okolností také neg…, pardon, Afroameričana) […] (NEGR).

• G. Překlady politicky korektních výrazů.

Utváření názoru české veřejnosti na „politickou korektnost“ podstatně ovlivnili překladatelé z angličtiny a lidé žijící nebo nějakou dobu pobývající v anglicky mluvících zemích. Už byla řeč o Josefu Škvoreckém, v ukázkách jsem hojně citoval spisovatele Otu Ulče a lexikografa Josefa Fronka. A také vydavatel webového magazínu Zvědavec Vladimír Stwora, zřejmě nejaktivnější česky píšící odpůrce „politické korektnosti“ (viz např. SOUSOŠÍ), žije v Kanadě. Účastníci internetových diskusí pak pobyt v těchto zemích prezentují v absolutní většině případů jako dostatečné oprávnění k odmítnutí „politické korektnosti“.

Výše zmínění autoři se na utvoření negativního názoru na „politickou korektnost“ podíleli kromě explicitních odsudků též překlady jednotlivých politicky korektních výrazů. Nejznámější a nejúspěšnější příklad představuje sexuální harašení (zde srov. Bozděchová–Mazálková 1994), Škvoreckého překlad výrazu date rape jako znásilnění na dostaveníčku (ŠKVORECKÝ I) se, pokud vím, neujal.

Tyto překlady jsou obvykle založeny na hře s odlišnými konotacemi českého a anglického výrazu, někdy je akcentována neobratnost či cizost daného výrazu. Viz […] pedagogové se naučili opatrnosti, a kdykoli mají v kanceláři studenta ženského pohlaví (female student – ale můj překlad je patrně anglicismus), nechají dveře na chodbu otevřené. …doufajíce, že dovnitř nahlédne buď student mužského pohlaví […] (ŠKVORECKÝ II).

•4•

Souvislosti, možné interpretační kontexty

„Politická korektnost“ bývá laiky i odborníky vykládána nejčastěji v společensko- politických souvislostech, zde upozorním na souvislosti mezi „politickou korektností“ a jazykovým managementem,_23 případně (jazykovou) zdvořilostí.

4.1 „Politická korektnost“ a jazykový management

Jazykovým managementem se rozumějí „korekční aktivity provázející produkci promluv, resp. jazyka, a to jak na úrovni jednotlivce, tak na úrovni různě velkých skupin, i celé společnosti“. Jazykový management má (ne nutně všechny) tyto fáze: povšimnutí, hodnocení, plánování úpravy, realizace (Nekvapil 2006).

Projevem jazykového managementu je tedy např. užívání nepřechýlených ženských příjmení, kritika „sexistických“ výrazů a vytváření výrazů genderově neutrálních a jejich prosazování např. ve vzdělávání. Problém s nesexistickým jazykem a s „politickou korektností“ vůbec je podle mého názoru v tom, že ve veřejné sféře, tedy tam, kde rozhodně nemohou počítat s pochopením pro jakékoli změny, příznivci takovýchto zásahů upřednostňují explicitní metajazykové aktivity (psaní o tom, co se ne/má) nad užíváním těchto výrazů. Tato skutečnost je stejnou a možná ještě větší překážkou přijetí prosazovaných změn než jejich domnělá či skutečná direktivnost, protože výraz je plně noremní teprve tehdy, když je považován za uzuální (Homoláč–Nebeská 2000).

Prosazovatelé změn se také chovají k navrhovaným výrazům jako k termínům, které mají co nejpřesněji a neutrálně něco pojmenovat či vyjádřit vztah mezi dvěma či více skupinami. Podceňují tak skutečnost, že význam slova sice lze definovat, ale teprve v užívání se rozhodne, zda bude potvrzen, modifikován, změněn v pravý opak či úplně odmítnut (k tomu srov. Ehrlich–King 1998). Například již zmíněné oslovení Ms. mělo napravit skutečnost, že oslovení dospělých žen na rozdíl od oslovení mužů signalizují rodinný stav. Ve Velké Británii se však často neužívá nebo je užíváno pro rozvedené ženy (srov. Mills 2003).

Z pohledu teorie jazykového managementu se tedy negativní hodnocení „politické korektnosti“ jeví jako důsledek příliš rychlého a ve společnosti nedostatečně vyjednaného přechodu od fáze povšimnutí a hodnocení k fázi zavádění změn. Jinak: Problém „politické korektnosti“ – alespoň v první fázi – spočívá v příliš rychlém přechodu od alternativního vyjadřování k různým formám preskripce. Toto tvrzení platí např. pro genderově citlivé vyjadřování, realizované či vnímané jen jako zásahy do jazyka. Eufemismy produkované v politice a v byznysu (restrukturalizace apod.) jsou prosazovány vždy shora a především jsou obvykle/vždy součástí rozsáhlejších, nejazykových změn. Jako takové se mluvčím jeví např. jako nezbytné či samozřejmé, ale především zřejmě jako něco, čemu se je třeba ve veřejné sféře podřídit.

4.2 „Politická korektnost“ a zdvořilost

Užívání mnoha „politicky korektních“ výrazů lze popsat jako projev negativní zdvořilosti, snahy neurazit, prokázat těm druhým respekt (k předpokladům takového jednání viz 1.2.3). Odpůrci „politické korektnosti“ však dobře vědí, že respekt většinou znamená i distanci, a mj. také proto označují „politickou korektnost“ jako pokrytectví. Argumentují také tím, že nekorektní výrazy jsou potřeba, protože někdy člověk zdvořilý být nechce. Viz např. Vyříkat si všechno upřímně z očí do očí , to je kolikrát daleko účinnější a užitečnější, než usilovná snaha o křečovitou zdvořilost (BINLADIN).

Otázku „politické korektnosti“ samozřejmě nelze redukovat na problém zdvořilosti. Především proto, že zatímco užíváním výrazů založených na negativní zdvořilosti (např. neslyšící místo hluší) není postavení dominantní skupiny nijak ohroženo, výrazy jako heterosexismus nebo živočich člověk ne/jazykové jednání dominantní skupiny a/nebo její výsadní postavení problematizují (srov. Cameron 2003).

•5•

Závěr

Ve většině analyzovaných textů jsou výraz „politicky korektní“ a jeho odvozeniny užívány nejen jako označení jazykových návrhů prosazovaných nějakou menšinou, ale stále častěji označují ne/jazykové jednání mocenských elit, které se zastává nejrůznějších menšin na úkor většiny a i u nejrůznějších jiných problémů zastírá skutečný stav věcí či brání svobodě projevu. Hranice mezi první a druhou skupinou jevů není pevná a odpůrci mají tendenci interpretovat např. výraz Rom jen jako něco vnuceného politiky a médii, nikoli jako přání (reprezentantů) dané menšiny. V zásadě lze však říct, že např. feministické jazykové zásahy jsou odmítány ve jménu tradice či úzu a proti „politické korektnosti“ v druhém smyslu stavějí autoři analyzovaných textů takové hodnoty jako nekonformnost a pravda. Nejnovější doklad užívání výrazu „politicky korektní“ jako rétorického (míněno jako technický termín) prostředku poskytuje debata o globálním oteplování. Viz např. názor Václava Klause:

Globální oteplování se v poslední době stalo symbolem a vlastně prototypem problému pravda vs. propaganda. Byla nastolena jedna, politicky korektní pravda a oponovat jí není snadné, ač nemalý počet lidí, mezi nimi špičkových vědců, problém klimatických změn a jejich příčin a důsledků vidí úplně jinak (KLAUS II).

Prezentace vlastních názorů jako „politicky nekorektních“ pak mluvčímu (předchozí citát dokládá, že i tomu, kdo bývá obvykle počítán k mocným) analogicky umožňuje prezentovat se jako někdo, kdo stojí se svou pravdou proti moci a někdy také proti konformní, nemyslící většině. Na tomto rétorickém postupu samozřejmě není nic špatného. Užívají jej však také např. diskutující na stránkách provozovaných občanským sdružením Vlastenecká Fronta (viz NEGR) a tím se částečně stírá rozdíl mezi těmi, jejichž názory na „politicky korektní“ témata jsou považovány za extrémní a menšinové, a např. diskutujícími na internetových stránkách velkých deníků či některými publicisty a politiky.

Závěrem. Cílem tohoto příspěvku nebylo užívání výrazu „politicky korektní“ a jeho odvozenin komukoli rozmlouvat, zvláště ne účastníkům neoficiální internetové komunikace. Podle mého názoru je však z analyzovaného materiálu zřejmé, že označování různých forem ne/jazykového jednání (viz jejich přehled v 2.3) za „politicky korektní“ neprospívá oficiální ani neoficiální diskusi o společenských problémech a ztěžuje jejich společenskovědní analýzu.

POZNÁMKY

_1
Uvozovky mají připomínat, že se vede spor nejen o to, co politická korektnost je, ale i o to, zda vůbec existuje; viz 2.4.

_2
Viz např. literaturu uvedenou v Suhr–Johnson 2003.

_3
Jde o úvodní studii tematického čísla časopisu Discourse and Society věnovaného „politické korektnosti“ (2003, č. 1).

_4
Politikou se tu kromě té tradiční rozumí i tzv. „identity politics“, tj. prosazování zájmů nejrůznějších menšin.

_5
Užívám-li v tomto textu výhradně generická maskulina, není to proto, že bych zásadně odmítal alternativní výrazy, ale proto, že se chci vyhnout tomu, aby jejich užívání bylo interpretováno jako vyjádření mého postoje k „politické korektnosti“. Viz 1.2.2.

_6
Tento argument odpůrci podobných jazykových zásahů vždy odrážejí tvrzením, že mnoho/ většinu příslušníků dané menšiny užívaný výraz neuráží (Cameron 2003, s. 138).

_7
V eseji o tzv. „nicespeak“ Deborah Cameronová ukazuje, jak se snaha velkých korporací usilujících maximálně sjednotit také jazykové jednání svých zaměstnanců projevila nejdříve ve službách (viz např. standardizovaný projev operátorů v zákaznických centrech) a poté ovlivnila i komunikaci ve státní správě a na univerzitách. Tento proces (podle autorky revoluce či – metaforicky řečeno – „corporate takeover“, převzetí veřejného diskurzu korporacemi) však podle ní nevzbudil větší pozornost, protože analytici věnovali pozornost právě „politické korektnosti“.

_8
Autoři publikace Společensky nezávadná mluva výraz klient považují za politicky korektní i jako náhradu za výrazy pacient a zákazník. Srovnáme-li to s osudy výrazu Rom, který se ve veřejné komunikaci začal používat také na začátku devadesátých let, bude hned zřejmé, která forma zasahování do jazyka je úspěšnější.

_9
Tento výraz bývá někdy překládán jako „politická správnost“ nebo „společenská nezávadnost“. V češtině má však adjektivum „korektní“ významy „správný, přesný, poctivý, (společensky) bezvadný, uhlazený, slušný, zdvořilý“, ale také a možná především „dbající zásad n. jsoucí v duchu zásad poctivého, slušného vztahu mezi lidmi“ (Akademický slovník cizích slov, 1997). A právě ty druhé jsou zřejmě intenci příznivců „politické korektnosti“ nejblíže (viz 1.2.3).

_10
Viz např. Nerom – další šílenost politické korektnosti (NEROM).

_11
Viz příspěvky věnované situaci ve Velké Británii, Francii a Německu v již zmiňovaném tematickém čísle časopisu Discourse and Society (2003, č. 1).

_12
Tyto údaje se vztahují k 29. lednu 2008.

_13
Na analyzované texty odkazuji zkrácenými názvy, u diskusních příspěvků uvádím i autorův nick. Úplné bibliografické údaje uvádím v Seznamu analyzovaných textů. Ukázky nijak neupravuji.

_14
Z OPCDH čerpal – není jisté, zda přímo – také český spisovatel žijící v USA Ota Ulč v článku Rozkvétání politicky korektní komunikace z roku 2005 (ULČ), který zaznamenal na českém internetu slušný ohlas. Viz ukázky dále v textu.

_15
Námitka, že nerozlišuji mezi vážně a parodicky míněnými výrazy, by byla na místě, kdybych tak činil např. v politologickém článku o „politické korektnosti“ na univerzitách (viz příklad uváděný v Cameron 2003, s. 125). Mým cílem však není obrana původní „politické korektnosti“ před dezinterpretacemi, ale popis toho, jak jsou „politicky korektní“ výrazy utvářeny, a především toho, jaké kategoriálně vázané predikáty jsou „politické korektnosti“ přisuzovány. A z obou těchto výzkumných perspektiv jsou parodické výrazy stejně relevantní jako ty vážně míněné. Autoři analyzovaných textů navíc často mezi prvními a druhými výrazy (ne/vědomě) nerozlišují a zcela jistý si v této věci někdy nemůže být ani analytik.

_16
Příklady uvedené v tomto odstavci pocházejí z knihy NEZÁVADNÁ MLUVA.

_17
Výše uvedená náhrada gayle za homole nic takového samozřejmě nedělá, parodováním falešného etymologizování naopak normalitu užívaných výrazů stvrzuje.

_18
Např. v Etickém kodexu časopisu Týden se píše: Necharakterizovali jsme některé osoby, příslušníky menšin, ras, kultur či národů stereotypními přívlastky? Je náš popis přesný a odpovídá kontextu našeho článku? Nepodporujeme proces, v němž některá jména či slova paušálně nabývají negativních významů (např. Rom, Vietnamec, Chánov, homosexuál)? (TÝDEN).

_19
Důvodem může být i to, že mluvčím není známa původní motivace výrazu; toto tvrzení však nemohu doložit.

_20
Podle odpůrců „politické korektnosti“ jde vlastně o dvojí pokrytectví. Stoupenci „politické korektnosti“ vědí, jaká je realita, a v soukromí se jistě sami chovají, mluví jinak.

_21
Členská kategorizační analýza analyzuje kategorie, „které jsou užívány ke kategorizaci samých ‚členů‘ nějakého společenství, a zároveň o kategorie, které užívají sami ‚členové‘ tohoto společenství (ne pouze nebo výhradně odborníci). Č. k. a. zkoumá, jak mluvčí kategorizují v průběhu rozhovoru hlavně osoby (stejnou osobu lze totiž v rozhovoru kategorizovat např. jako otce, Čecha,… aj.) […]. V rozhovoru volí mluvčí příslušnou kategorii ze ‚souboru/ inventáře členských kategorií‘ (…např. ‚soubor rodinných příslušníků/ rodina‘…) a kategorii aplikuje na konkrétního nositele podle určitých pravidel (např. tzv. ekonomické pravidlo zní: člena nějakého společenství stačí popsat pomocí jediné kategorie). ‚Členské kategorie‘ jsou konstituovány ‚kategoriálními predikáty‘, tj. vlastnostmi, které mluvčí považují pro tyto kategorie za typické; nejvíce byly studovány ‚kategoriálně vázané aktivity‘ (známé jsou např. v podobě etnických stereotypů; viz Co Čech, to muzikant)“ (Nekvapil 2000/2001).

_22
Kriticky k této paralele viz Cameron 2003.

_23
Viz už výše pojímání „politické korektnosti“ jako jedné formy verbální hygieny u Deborah Cameronové (2003). K souvislosti mezi „politickou korektností“ a jazykovým managementem srov. též Spolsky 2005.

LITERATURA

Bozděchová, Ivana–Mazálková, Ivana: Sociologicko-lingvistické harašení. Naše řeč 77, 1994, č. 4, s. 98–201.

Cameron, Deborah: The tyranny of Nicespeak. The New Statesman, 5. 11. 2001. Online. Dostupné z URL: http://www.newstatesman.com/ 200111050017 [cit. 11. 2. 2008].

Cameron, Deborah: Civility and its discontents. Verbal Hygiene. 6. vyd. Routledge–London–New York 2003, s. 116–165.

Ehrlich, Susan–King, Ruth: Gender-based language reform and the (de)politicization of the lexicon. In: Jenny Cheshire–Peter Trudgill (eds.): The Sociolinguistics Reader, vol. 2. Arnold, London–New York–Sydney–Auckland 1998, s. 178–194.

Fairclough, Norman: ‘Political correctness’: the politics of culture and language. Discourse and Society 14, 2003a, č. 1, s. 17–28.

Fairclough, Norman: Analysing Discourse: Textual Analysis for Social Research. Routledge, London 2003b.

Hladká, Zdena: Eufemismus (meliorativum). In: Petr Karlík–Marek Nekula–Jana Pleskalová (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, s. 130.

Homoláč, Jiří–Nebeská, Iva: Příspěvek ke kritické analýze pojmu jazyková norma. Slovo a slovesnost 61, 2000, č. 2, s. 102–109.

Mills, Sarah: Caught between sexism, anti-sexism and ‘political correctness’: feminist women’s negotiations with naming practices. Discourse and Society 14, 2003, č. 1, s. 87–110.

Nekvapil, Jiří: Sociální kategorizace v interkulturním kontaktu. Češtinář 11, 2000/2001, s. 38–52, 72–84. Dostupné též z URL: http://ulug.ff.cuni.cz/ [cit. 11. 2. 2008].

Nekvapil, Jiří: From Language Planning to Language Management. Sociolinguistica, 2006, č. 20, s. 92–104.

Petráčková, Věra–Kraus, Jiří a kol.: Akademický slovník cizích slov. Academia, Praha 1997.

Spolsky, Bernard: Language policy. Cambridge University Press, Cambridge 2005.

Suhr, Stephanie–Johnson, Sally: Re-visiting ‘PC’: introduction to special issue on ‘political correctness’. Discourse and Society 14, 2003, č. 1, s. 5–16.

SEZNAM ANALYZOVANÝCH TEXTŮ

ANCORAM – Ancoram: Rasismus spočívá v kolektivizaci viny. 14. 9. 2004. Online. Dostupné z URL: http://ancoram.bloguje.cz/66012_item.php [cit. 11. 2. 2008].

BELLING-DISKUSE – diskuse k Vojtěch Belling: Ideologie politické korektnosti a západní civilizace. 11. 8. 2006. Online. Dostupné z URL: http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=949 [cit. 11. 2. 2008].

BINLADIN – Je neonacismus věcí vkusu? 13. 9. 2004. Online. Dostupné z URL: http://binarniladin.bloguje.cz/65811_item.php [cit. 11. 2. 2008].

ČULÍK – Jan Čulík: O nadávce politické korektnosti. Britské listy, 17. 12. 2001. Online. Dostupné z URL: http://www.blisty.cz/2001/12/17/art9509.html [cit. 11. 2. 2008].

TÝDEN – Etický kodex časopisu Týden. Online. Dostupné z URL: http://ceskaskola.cz/Files/Download/kodex.htm [cit. 11. 2. 2008].

FINROD – Finrod Felagund: POLITICKÁ KOREKTNOST: Koho lze a koho nelze obdivovat? Neviditelný pes, 15. 5. 2007. Online. Dostupné z URL: http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_spolecnost.asp?c=A070514_123536_p_spo... [cit. 11. 2. 2008].

FINROD-DISKUSE – diskuse k FINROD. Neviditelný pes, 15. 5. 2007. Online. Dostupné z URL: http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.asp?iddiskuse=A070514_123536_p_... [cit. 11. 2. 2008].

FRONEK – Josef Fronek: Merry Winterval aneb veselé zimnice. O politické korektnosti a o politicky korektních Vánocích ve Velké Británii. Britské listy, 21. 12. 2001. Online. Dostupné z URL: http://82.208.32.80/art/9562.html [cit. 11. 2. 2008].

GITA – Genderová tisková a informační agentura. Online. Dostupné z URL: http://www.ta-gita.cz/ [cit. 11. 2. 2008].

HIML – Pavel Himl: Postmoderní holub na pozitivistické báni. Lidové noviny, 4. 9. 1999, příloha Orientace, s. 20.

CHVÁLA MRZÁKŮ – Štefan Švec: Chvála mrzáků, negrů a vtipů o ženských aneb Co je skutečnost. Britské listy, 6. 2. 2007. Online. Dostupné z URL: http://www.blisty.cz/art/32700.html [cit. 11. 2. 2008].

JAK SE VYHNOUT – Příručka pro novináře: Jak se vyhnout stereotypům o menšinách. Transitions Online 2006. Online. Dostupné z URL: http://archive.tol.cz/TOL_prirucka.pdf [cit. 11. 2. 2008].

KLAUS I – Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus. Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Hospodářské noviny. EuPortál, 20. 2. 2007. Online. Dostupné z URL: http://www.euportal.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=1296 [cit. 11. 2. 2008].

KLAUS II – Václav Klaus: Modrá, nikoli zelená planeta. Předmluva. Online. Dostupné z URL: http://www.klaus.cz/klaus2/asp/objednavka.asp?id=30 [cit. 11. 2. 2008].

KORUPCE JAZYKA –Walter E. Williams: Korupce jazyka. Přel. Mojmír Hampl. Laissez-Faire, 1999, č. 7–8. Online. Dostupné z URL: http://libinst.cz/clanek.php3?no=0&tisk=n&soubor=data/lf99-7-5&strana=pu... [cit. 11. 2. 2008].

MRAVENEC A CIKÁDA – Josef Kadlec: Politicky (ne)korektní – a o to pravdivější – bajka ze současnosti: Mravenec a cikáda. Pravý blok, 12. 1. 2007. Online. Dostupné z URL: http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2007011201 [cit. 11. 2. 2008].

NEGR – Adam Kovář: Negr slavnostně pohřben. 11. 7. 2007. Online. Dostupné z URL: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/negr-slavnostni-pohoben_3309.html [cit. 11. 2. 2008].

NEKOREKTNĚ – Spuštěn nový politicky nekorektní blog! Online. Dostupné z URL: http://nekorektne.blogspot.com/2007/05/sputn-nov-politickynekorektn-blog... [cit. 11. 2. 2008].

NEROM – diskuse k článku Zem neni gulata, pestujte kodžata. Týden, 13. 5. 2007. Online. Dostupné z URL: www.tyden.cz/tema/zem-neni-gulata-pestujte-kodzata_10921_diskuze.html [cit. 11. 2. 2008].

NEZÁVADNÁ MLUVA – Renata Kamenická–Martin Kukal–Marcela Foltová–Alžběta Černušková–Dagmar Dvořáková–Jiří Rambousek: Společensky nezávadná mluva. Praktická slovníková příručka. Literární noviny 7, 1995, č. 33–36. Dostupné též z URL: http://www.phil.muni.cz/~jirka/nezwww.html [cit. 11. 2. 2008].

OPCDH – Henry Beard–Christopher Cerf: The Official Politically Correct Dictionary and Handbook. 2., rozš. vyd. Villard Books, New York, 1995.

OALD – Oxford Advanced Learner’s Dictionary. 7. vyd. Oxford University Press, Oxford 2005.

SOUSOŠÍ – Vladimír Stwora: Sousoší přísně politicky korektní. Zvědavec, 16. 1. 2002. Online. Dostupné z URL: http://www.zvedavec.org/clanky_245.htm?&rok=2002&PHPSESSID=7d90 [cit. 11. 2. 2008].

ŠKVORECKÝ I – Josef Škvorecký: Je možný sex bez znásilnění? Respekt 3, 1992, č. 32, s. 10.

ŠKVORECKÝ II – Josef Škvorecký: Je možné mluvit se ženou bez pohlavního obtěžování? Respekt 3, 1992, č. 39, s. 13.

ŠKVORECKÝ III – Josef Škvorecký: Je možné mluvit a psát správně bez diskriminace? Respekt 3, 1992, č. 46, s. 13.

ULČ – Ota Ulč: Rozkvétání politicky korektní komunikace. 7. 7. 2005. Online. Dostupné z URL: http://www.pozitivninoviny.cz/404.html [cit. 11. 2. 2008].

VALDROVÁ – Jana Valdrová: Gender a jazyk. In: Jan Buryánek et al. (ed.): Interkulturní vzdělávání II. Doplněk k publikaci Interkulturní vzdělávání nejen pro středoškolské pedagogy. Člověk v tísni, o. p. s., 2005, s. 62–109. Online. Dostupné z URL: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly2/07_gender/IKV2_07_05_gender_a_... [cit. 11. 2. 2008].

XENTAR – PC – nikoliv jako Personal Computer. 28. 4. 2005. Online. Dostupné z URL: http://xentar.bloguje.cz/142212_item.php [cit. 11. 2. 2008].