Úvodník

Téma sedmého svazku Slova a smyslu vzešlo z diskuse členů redakčního kruhu v září loňského roku. Návrh italské kolegyně Annalisy Cosentino, věnovat 7. číslo tématu poezie, se postupně rozrůstal do specifických otázek místa poezie v současném literárněvědném diskurzu, do průzkumu různorodých metodologických přístupů k problematice výkladu poezie, v neposlední řadě rovněž do otázek, které s tématem interpretace poezie jako způsobu jedinečné hloubkové reflexe života souvisejí – tedy do otázek propojení estetické a etické kvality, které se v aktu čtení a výkladu poezie vzácně snoubí. Jednotlivé příspěvky oddílu Studií a skic se vztahují k různorodým otázkám vyplývajícím z takto založeného vtahu. Studie newyorské bohemistky Kirsten Lodge, kterou toto číslo Slova a smyslu otevíráme, a následující práce studenta bohemistiky na pražské Filozofické fakultě Ondřeje Klimeše se – každá po svém – dotýkají obecných otázek specifičnosti básnického díla. Oba texty prostřednictvím analyzovaných básnických děl odkazují, dalo by se říci, k principům básnického vidění, k zvláštnosti jeho postupů a zejména k uvědomění si nesamozřejmosti dobového přijetí toho kterého básnického vystoupení. Kirsten Lodge se opětně vrací k Máchovu dílu, k otázce mytopoetiky Máje, skladby, která – jak známo – s výjimkou malého okruhu básníkových známých zcela propadla u dobové kritiky i širší kulturní veřejnosti a stala se tak svým způsobem okrajovou, bezmála undergroundovou entitou. Přístup Ondřeje Klimeše k básnickému dílu představitele českého undergroundu sedmdesátých let Josefa Vondrušky, v němž Klimeš spatřuje počátky českého literárního punku, v jistém slova smyslu představuje analogii k vstupní studii. Nejde o to, srovnávat Máchu s Vondruškou, jako spíše ukázat na smysl hledání primárních básnických a tedy i životních hodnot ve sférách tzv. okraje, ostentativně se odvracejících od oficiálních uměleckých center a rozvíjejících vlastní skupinovou či směrovou emblematiku a specifické umělecké postupy.

K otázkám soudobé společenské reflexe se vrací sienský profesor Francesco Stella. Informuje o současném italském časopisu srovnávací poezie Semicerchio (Polokruh), který vytváří v Itálii prostor pro výzkum a střetávání různorodých druhů poetik. Stella ve svém příspěvku však zároveň otevírá zcela zásadní otázku kanonizace básnických děl, jejich vztahu k proměňujícím se společenským vazbám. Příspěvek Francesca Stelly tak velice aktuálně vstupuje i do současné české diskuse o problematice literárního kánonu, která probíhá napříč odbornou obcí na úrovni praktických potřeb základní a středoškolské výuky, až po otázky spojené s koncepcí psaní dějin literatury.

Studie Pavly Jonssonové a Evy Kalivodové ukazují na možnosti genderově založeného přístupu k čtení poezie, na inspirativní prolnutí různorodých odborných a společenských významových pásem, na možnosti sociologické perspektivy. Otázkou specifik tzv. „ženského spaní“ se zabývá rovněž studie Marie Mravcové o poetice Virginie Woolfové; podnětnost Mravcové práce spočívá zejména v neustálé korespondenci mezi vědomím jedinečnosti básnířčina tvůrčího postupu a snahou zobecnit na bázi analýzy základních poetologických a narativních prostředků základní principy výstavby uměleckého díla.

Trojice studií Lucie Kostrbové, Petra Komendy a Michala Bauera představují různorodé možnosti literárněhistorického přístupu k fenoménu poezie. Lucie Kostrbová analyzuje klíčové momenty v utváření básnického a lidského vztahu dvou určujících osobností českého fin de sičcle – Jaroslava Vrchlického a Josefa Svatopluka Machara. Petr Komenda provádí detailní a v mnohém objevnou analýzu specifických básnických postupů Františka Halase v druhé polovině třicátých let, Michal Bauer se detailně zabývá strategiemi plenární schůze Svazu československých spisovatelů o socialistické poezii, která se konala 22. 1. 1950 v pražském Obecním domě a kde zazněl známý referát Ladislava Štolla, knižně vydaný v roce 1950 pod názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. Bauer ukazuje na zvrhlost praktik totalitního režimu, který ke svým cílům využíval bezmála všech prostředků; zároveň je však prostřednictvím jeho studii velice dobře viditelná skrytá moc poezie, která časové zneužití (bohužel na rozdíl od básníků) přežívá a bývá jím dokonce posílena.

Závěrečná stať Annalisy Cosentino zevrubně připomíná osobnost literárního vědce A. M. Ripellina – jednoho z největších znalců a propagátorů české poezie v zahraničí. Annalisa Cosentino připomíná jednak rozsáhlé Ripellinovy historické studie, ale také konkrétní vykladačské postupy v interpretacích klíčových českých autorů. Ve srovnání s Bauerovou studií však vysvítá nejen význam Ripellinova odborného, ale i obecně kulturního činu, neboť Ripellino zachovával povědomí o celku české literatury v době, kdy byla v domácím prostředí komunistickými ideology tato celistvost popírána a dezinterpretována.

Následující rubrika nazvaná Retrospektiva připomíná prostřednictvím vzpomínkové stati polské literární vědkyně Lucylly Pszczołowské a versologické studie z pozůstalosti nedávno zesnulého univerzitního profesora a básníka Miroslava Červenku – jednu z klíčových osobností české literární vědy druhé poloviny 20. století.

Otázka pro… se vrací k tématu lyriky a lyrismu. Ptali jsme se básnířek, které jsou zároveň literárními badatelkami a uměnovědkyněmi, na prastarou otázku po smyslu lyriky a jejím výkladu v soudobé společnosti. Otázka až neskonale nestoudná svou obecností, stejně jako naprosto zásadní potřebou jejího neustálého zpřítomňování… Děkujeme Sylvě Fischerové, Aleně Nádvorníkové a Sylvii Richterové za jejich velice inspirativní a provokativní odpovědi, především však za statečnost, s níž se vypravily do tohoto Sysifem již (zdá se) dávno opuštěného prostoru.

Rubrika Kritické rozhledy a glosy přinášejí recenzní stati Martina Pokorného o knize Petra Koťátka Interpretace a subjektivita, Roberta Ibrahima o vrcholném versologickém opusu Miroslava Červenky Kapitoly o českém verši, Patrica Flacka o knize Hanse-Ulricha Gumbrecha The Production of Presence: What Meaning cannot convey, a Gertraude Zandové o reedici známého sborníku Život je všude. Almanach z roku 1956, který uspořádali Josef Hiršal a Jiří Kolář.

Viola Parente-Čapková referuje o aktivitě italské kulturní asociace Hebenon, která udělila Karlu Šiktancovi mezinárodní cenu za literaturu a filozofii NOBELito.

Na závěr rubriky Kritické rozhledy a glosy přinášíme rovněž editovaný záznam z odborného kolokvia Řeč severu, které se uskutečnilo v rámci výjezdního zasedání autorského týmu projektu Dějiny novější české literatury v nadnárodních kontextech.

Rubrika Translations_Překlady přináší díky překladu Ladislava a Miluše Zadražilových dva texty pozoruhodného ruského kulturního historika Sergeje Averinceva. V rubrice Překlady_Translations předkládáme v paralelním česko-anglickém překladu Alexandry Büchler výbor z básnické tvorby Jiřiny Haukové s komentářem Libuše Heczkové.

Libuše Heczková, Josef Vojvodík a Jan Wiendl