Walter Biemel

Walter Biemel se narodil v roce 1918 v Kronstadtu (dnešní Brașov v Rumunsku). Patří mezi nejvýznamnější Heideggerovy žáky a těsné osobní přátelství jej pojilo s Janem Patočkou. Působil nejprve na Porýnsko–westfálském technickém vysokém učení v Cáchách a poté na Státní akademii umění v Düsseldorfu. Je editorem čtyř svazků (včetně Idejí I a Krize evropských věd) v řadě sebraných spisů Husserliana a autorem knih o Kantovi, Heideggerovi, Sartrovi a moderním umění. Česky je k dispozici jeho úvod do Heideggerova myšlení (orig. 1976, č. 1995), dvě stati k J. Patočkovi (ve Filosofickém časopise) a výbor z jeho knihy Zeitigung und Romanstruktur (orig. 1985; pro časopis Světová literatura v roce 1990 připravil Jiří Pechar). Několik osobněji laděných textů je obsaženo v samizdatovém sborníku J. Patočka. První skica k podobizně (edice Kvart a ve 2. vydání Edice Petlice, připravil J. Vladislav, Praha 1977).

Z Biemelovy rozsáhlé filosofické interpretace Kafkovy slavné povídky Doupě vybíráme stručnou, ale centrální část, jíž předchází podrobné interpretující shrnutí povídky a přehled o starších interpretacích a na niž navazuje filosofický výklad, nesený v dosti věrně heideggeriánském duchu a pro čtenáře obeznámeného s příslušným stylem myšlení již dnes asi poměrně snadno předvídatelný. Zvolený úryvek, věříme, se v úvaze opírá o několik významných a vcelku čistě literárních postřehů a skutečně otevírá přístup ke specifickému čtení Kafkova textu.

Biemel se modernímu umění a konkrétně Kafkovi věnoval dosti obsáhle, samostatné studie věnoval také povídkám Poseidón, V kárném táboře a Umělec v hladovění. Stať o povídce Doupě je zdaleka nejrozsáhlejší a ve své době též byla nejvlivnější. Přípravnou verzi Biemel mimo jiné přednesl roku 1964 v Praze a v Brně.