Prof. Eduard Petrů. Slovo děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci u příležitosti předání Ceny Františka Palackého dne 14. 6. 2006

Prof. PhDr. Eduard Petrů, DrSc. (narozen 16. prosince 1928 v Olomouci) absolvoval bohemistiku a romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde poté získal doktorát filozofie na základě práce Petra Chelčického Řeč o šelmě a obrazu jejiem. V letech 1952 až 1964 pracoval v olomoucké univerzitní knihovně jako odborný bibliograf a správce rukopisného fondu. Od roku 1964 působil na Katedře bohemistiky Filozofické fakulty UP, kde přednášel starší českou literaturu a teorii literatury. Titul kandidáta věd obdržel za práci Vývoj českého exempla v době předhusitské. Habilitoval se spisem Studie o Petru Chelčickém roku 1968. V roce 1983 získal titul doktora věd za práci Husitství, reformace, humanismus a renesance v české literatuře a o tři roky později byl jmenován profesorem pro obor teorie a dějiny české literatury.

Stěžejním předmětem vědeckého zájmu profesora Petrů byla starší česká literatura a její specifika. Své studie věnoval rozboru a interpretaci jednotlivých děl staročeské literatury (Literární hodnota Zbraslavské kroniky, Symbolika drahokamů a barev v Životě svaté Kateřiny, Löwenklauova Kronika nová o národu tureckém v kontextu české historiografické prózy ad.). Jeho interes o genologickou problematiku je patrný z četných pojednání jednak o konkrétních žánrech, jednak o genologických systémech jednotlivých období.

Již od počátku své badatelské činnosti se Eduard Petrů zabýval osobností a dílem Petra Chelčického, jemuž kromě již zmíněného textu věnoval větší počet studií. Vydal bibliografii Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (1957). Z dalších Chelčického textů připravil edici Drobné spisy (1966), do nové češtiny převedl výbor Ze Sítě víry 1990). Trvalý zájem prof. Eduarda Petrů o parodii a parodické postupy ve starší české literatuře vyústil po několika dílčích pojednáních v syntetizující práci Zrcadlo skutečnosti. Kniha o středověké, renesanční a barokní parodii (2002). Ve svých studiích profesor Eduard Petrů účelně spojoval erudici literárněhistorickou a literárněteoretickou, které provází snaha o exaktní přístup k bádání o literatuře. Jeho cílem nebyla pouhá deskripce či hromadění faktů o zkoumaném díle; na problémy nahlížel z obecnějších perspektiv literárněhistorického vývoje, často s komparatistickým přihlédnutím ke kontextu evropských literatur.

Významná byla a je činnost prof. Eduarda Petrů v oblasti editorské, která zpřístupnila dnešním čtenářům mnohé literární památky: Mikuláš Dačický z Heslova: Prostopravda (1955), Jan Dubravius: Theriobulia (1983, překlad spolu s M. Hornou), Rytířské srdce majíce. Česká rytířská epika 14. století (1984, s D. Marečkovou), Copak to ale za mozeka hraje? Hanácké zpěvohry 18. století (1985), Alžběta Johanna Westonia: Proměny osudu (včetně překladu, 2003). Kvalitně edičně připravené texty jsou vždy doplněny analytickou studií o autorovi a vydávaném díle.

Další badatelské zaměření profesora E. Petrů představovala teorie literatury a literárněvědná metodologie. Svá teoretická východiska shrnul v učebním textu Exaktní metody v literárněvědné práci (1968), nejnověji pak v příručce Úvod do studia literární vědy (1999).

Významnou část práce zasvětil Eduard Petrů popularizaci starší literatury. Ve svých knihách Zašifrovaná skutečnost. 10 otázek a odpovědí na obranu literární medievalistiky (1972) a Vzrušující skutečnost. Fakta a fantazie ve středověké a humanistické literatuře (1984) odkrývá před čtenářem pozoruhodné možnosti porozumění a výkladu starších literárních děl. Poukazuje na vztah reality a fikce v dobových dílech, na úlohu alegorie a její interpretace, na způsoby určování autorství.

Dlouhodobě se pan profesor Eduard Petrů věnoval starší české literatuře na Moravě. Přispěl do publikace Přehledné dějiny literatury a divadla v Olomouci (1981), spolu s Ivo Hlobilem je autorem ceněné monografie Humanismus a raná renesance na Moravě (1992), studiemi přispěl do souboru Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550 (1999). Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byl na přelomu posledního desetiletí hlavním řešitelem výzkumného záměru Výzkum historie a kultury Moravy.

Zájem Eduarda Petrů vzbuzoval vedle literatury rovněž film. Jeho jméno je trvale spjato se soutěžní přehlídkou vědeckých, populárně naučných a didaktických filmů Academia film Olomouc. Byl lektorem olomouckého Filmového klubu a spolutvůrcem koncepce semináře Film a škola v Olomouci. Psal o filmologické problematice. Právem byl jeho přínos oceněn Academia filmem 2005.

Vedle obsáhlé a mnohostranné odborné práce Eduarda Petrů nelze opomenout jeho činnost pedagogickou. Své studenty i kolegy si dokázal získat vstřícným a tolerantním přístupem doprovázeným laskavým humorem. Svým studentům se vždy snažil ukázat, že literární věda a historie nemá být určena pouze úzkému kruhu zasvěcenců. Byl a je výzvou pro badatele, aby zakoušené dobrodružství poznání uměli též sdělit a předat druhým.

Velkorysost a lidské pohlazení, kterými oplýval emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci pan Eduard Petrů, nás naposledy semkly v úctě k majestátu smrti. Profesor Eduard Petrů odešel 3. března 2006 – ve chvílích, kdy mu byla udělena Cena Františka Palackého.

Naplnění pouti pana profesora Eduarda Petrů mnohé z nás v uplynulých dnech, týdnech a měsících pohnulo k bilancování, zač vděčíme osobnosti Eduarda Petrů, zač vděčí olomoucká bohemistika, Filozofická fakulta a Univerzita Palackého profesorovi Eduardu Petrů. Vděčnost a vděčnost, to jsou slova, jejichž podstatu přijímáme, jejichž podstatu si uvědomujeme, jejichž význam oceňujeme teprve ve chvílích, kdy jsme propojeni a konfrontováni s nezvratností osudu.

Bilancování nás zúčastněné vracelo a vrací k otázce, kdy a v jakých souvislostech jsme se s panem prof. Eduardem Petrů setkávali. Mohu-li hovořit z pozice studenta mateřské univerzity z let sedmdesátých, pak osobnost Eduarda Petrů byla příkladem muže s autoritou, který byl přísným i velkorysým zároveň. Mohu-li hovořit v postavení absolventa Filozofické fakulty, pak jsem se s tvůrčími počiny Eduarda Petrů setkával na celorepublikové scéně. V devadesátých letech jsem měl příležitost naslouchat rozpravám dvou profesorů, prof. Josefa Polišenského a prof. Eduarda Petrů, o osudech a díle jejich raněnovověké hrdinky Alžběty Johanny Westonie. Byl to mimo jiné pan profesor Eduard Petrů, v jehož přítomnosti jsem měl příležitost v polovině devadesátých let vstoupit do vod Univerzity Palackého a její Filozofické fakulty.

Profesor Eduard Petrů byl člověk spjatý s dějinami a současností české literatury, člověk minulost a současnost české literární vědy utvářející, autor literární historii zprostředkovávající. S osobností profesora Eduarda Petrů odchází generační zkušenost, která vzácně propojovala vědeckou erudovanost, pedagogický takt a kultivovanost jednání. Nenechme se – jako náš učitel a kolega – odradit od dobrodružství poznání, pečujme o univerzitní prostředí odkazem naslouchání a tolerance. Pan E. Petrů je následováníhodným svou moudrou a upřímnou tvrdohlavostí, jako člověk, který byl slyšet, jako člověk, který byl slyšen. Kéž i budoucí generace poutá respektem a dialogem.

Cena Františka Palackého, která se dnešního dne dostává panu profesoru Eduardu Petrů in memoriam, představuje ocenění vynikajících výsledků tvůrčí činnosti na poli vědy a kultury, které přispívají k prestiži Univerzity Palackého v Olomouci a České republiky. Osobnosti a dílu pana emeritního profesora Eduarda Petrů se tohoto ocenění dostává v roce 60. výročí obnovení univerzitního učení v Olomouci.