Úvodník
Implicitním i explicitním tématem tohoto čísla je setkávání (se) literatury se skutečností. Bohatost otázek a problémů, které lze na takto koncipovaný trs myšlení o literatuře položit, je zřetelná na první pohled; stejně jako vědomí, že se budeme pohybovat v konceptech a pojmových teritoriích, jež nejsou vzájemně kompatibilní, ba dokonce se ani vůči sobě nevymezují navzájem, a proto si tyto dva pojmy, ocitnou-li se vedle sebe, často naplňujeme jen intuitivním významem.
Možné jádro problematiky setkávání literatury se skutečností je rozkolísáno ostatně už samotným územ obou výrazů. Byť od dob, kdy literární věda ponechala stranou svého zájmu Jakobsonův koncept literárnosti, který se ukázal pěkným, ale nesplnitelným úkolem, přiznáváme, že jsme schopni náplň výrazu literatura vymezit pouze pragmaticky a arbitrárně (to, co bývá obvykle jako literatura označováno), výraz samotný v našem užívání stále setrvává jako jedinečný a funkční. Výrazu skutečnost naopak jen uplynulé století vytvořilo celou řadu alternativ, jež jen někdy – a obvykle jen částečně – mají povahu synonymní: „(objektivní) realita“, „přirozený svět“, „aktuální svět“.
Myšlení o literatuře v průběhu 20. století nijak nepotvrdilo optimistické předpoklady nového syntetického umění, jak si je v knize Tvorbou k realitě naprogramoval Bedřich Václavek: „Básníkovo dílo nutno změřiti na skutečnosti, odhaliti jeho vztahy k ní, jeho rozpory s ní a způsob, jak ji ve svém díle odrazil.“ Na druhé straně ale nedokázalo nabídnout ani přesvědčivé teorie, které by se bez zvažování různých skutečnostních rámců, polí a přesahů obešly. Když v prvním odstavci Raisových Zapadlých vlastenců čteme výraz „do Krkonoš“, děje se prostě v naší hlavě něco jiného, než když čteme „z města Větrova“.
Následující stránky nabízejí ohledávání takto obrysově vymezené perspektivy. Jiří Soukup se zevrubně věnuje rané tvorbě Franze Kafky; je totiž až pozoruhodné, jak málo je v odborné literatuře německé, české i jiné zmapováno, kdy přesně co napsal a vydal. Soukupova studie interpretuje Kafku raného, Kafku ještě ve viditelném dotyku se skutečností, kdy s Maxem Brodem chce překročit hranici mezi cestovním deníkem a románovým projektem Richard a Samuel. I Jakub Češka se věnuje ikonickému autorovi literatury českých zemí – Bohumilu Hrabalovi, ale naopak v jeho pozdní fázi, v níž pootevírání textu skutečnosti ukazuje pozoruhodné a dosti zobecnitelné rysy. Po monograficky zaměřených studií nabízí číslo pojednání o „sítích, jež si spolu hrají“ z pera Kateřiny Svatoňové, jež se věnuje re-konstruování skutečnosti v ohledu interdisciplinárním a teoretizujícím.
Stopám, které směřovaly k vkládání konceptu identity z literatury českého disentu do dobové reality, se věnuje studie Ireny Wustdorff. Martin Benikovský se pokouší na materiálu próz Josefa Cígera Hronského navrhnout koncept obecné antropomimetické teorie. Barbora Chybová analyzuje pozoruhodně vydatný vztah obrazového (fotografického) a verbálního aspektu Vaculíkova Českého snáře. Soudobými koncepty lyrického subjektu v návaznosti na Červenkovy Fikční světy lyriky se zabývá Ondřej Buddeus.
Protože jsme se nedokázali rozhodnout, zda Otázku pro… ohledně vztahu literatury a skutečnosti položit spíše Petru Koťátkovi či Martinu Pokornému, vyřešili jsme to zadáním, aby se zeptali jeden druhého. Kritické rozhledy pak nabízejí rozsáhlou úvahu Josefa Vojvodíka o „očištění já od světa“, vzniklou na základě podnětů knihy Josefa Hrdličky Obrazy světa v české literatuře. Recenzní blok přináší i recenzi vydání Terezínského deníku 1941–45 Evy Roubíčkové od Michala Kosáka a reflexi knihy Kateřiny Bláhové České dějepisectví v dialogu s Evropou z pera Michala Topora.
Překladová sekce nabízí – v překladu Martiny Pokorného – českou verzi části studie Waltera Biemela, která nás vrací – tentokrát k pozdnímu – Franzi Kafkovi tím, jak načrtává existenciální dimenzi jeho rozsáhlé povídky Doupě. Kirsten Lodge se po překladech české dekadentní poezie vydala i do dekadentní prózy a do angličtiny přeložila čtyři povídky Jiřího Karáska ze Lvovic.
Petr A. Bílek, Luboš Merhaut, Jan Wiendl
