Nový Máj v italštině — Máchovské setkání na římské univerzitě „La Sapienza“

České literatuře se v Itálii celkem dobře daří, hlavně pokud jde o nejznámější české spisovatele 20. století, jejichž díla se pravidelně vydávají a studují na různých místních univerzitách. Čtenářská komunita si oblíbila mimo jiné Bohumila Hrabala a Václava Havla, a díky autorovi Magické Prahy Angelu Marii Ripellinovi se rozšířil i zájem o českou básnickou produkci. 19. století přesto zůstává trochu v pozadí: ani vrcholné dílo českého romantismu, Máchův Máj, nemohlo najít své místo na italské scéně a víc než padesát let se nikdo neodvážil ho znovu přeložit.

Po prvním, neúplném a velmi volném pokusu Riccarda Selviho (1934) se nelehkého úkolu chopil slavista Ettore Lo Gatto v roce 1950, a od té doby se objevily jen úryvky Máje v antologii zahraničních literatur z roku 1970. Letos v dubnu konečně vyšel nový překlad s paralelním českým textem v nakladatelství Marsilio, které tímto svazkem a zároveň románem Hotel Savoy od Josepha Rotha zahájilo novou knižní řadu středoevropských klasiků. Pořadatelé vydavatelského projektu, bohemistka Annalisa Cosentino a germanista Luigi Reitani, svěřili překlad ředitelce slavistické knihovny římské filozofické fakulty Alessandře Mura, která už převedla do italštiny prozaické práce Milana Kundery, Vladislava Vančury a Jiřího Kratochvila.

Máchův hlas v řeči Danta Alighieriho zní dnes sugestivně a moderně, překlad vychází z italské básnické tradice a zachovává hudebnost originálního textu tím, že působivě využívá specifické prostředky cílového jazyka. Alessandra Mura totiž zvolila typický jedenáctislabičný verš, s výjimkou alexandrínů ve čtvrtém zpěvu, a vyhýbala se parodickému efektu nepřirozených rýmů v italštině. Zajímavá diskuse o možných řešeních překladatelského úkolu proběhla 8. 5. 2013 v rámci máchovského kolokvia, které uspořádaly římská univerzita „La Sapienza“ a Università degli Studi di Udine v spolupráci s Karlovou Univerzitou v Praze. Účastnili se ho italští studenti z obou místních vysokých škol a čeští stipendisté Ministerstva školství, kteří v Itálii působí na studijním či výzkumném pobytu.

Bohatý program nabídl možnost lépe pochopit Máj z hlediska širší perspektivy české a evropské kultury. Příspěvek Luboše Merhauta se soustředil na ohlas tvorby a básnické osobitosti Karla Hynka Máchy na přelomu 19. a 20. století. Stručně představil proměny recepce básníkova díla, např. u Karla Sabiny a Jakuba Arbesa, a reakce literární historie a kritiky reprezentované F. X. Šaldou, Jindřichem Vodákem, F. V. Krejčím, Arnoštem Procházkou, Milošem Martenem, Jiřím Mahenem a Arne Novákem. Tématu máchovských ohlasů v české poezii v první polovině 20. století se věnoval Jan Wiendl, a to prostřednictvím rekapitulace vývoje kritického uvažování o Máchově díle v souvislostech 20. a 30. let, zejména však interpretací několika básnických textů z 30. let, vydaných u příležitosti oslav básníkova jubilea v roce 1936. V průběhu semináře byly komentovány verše od Josefa Hory, Konstantina Biebla, Františka Halase, Vladimíra Holana, Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta a Jana Zahradníčka. O vztazích mezi Máchou a Itálií pojednal Michael Špirit v přednášce o cestě, kterou na podzim 1974 vykonala ve stopách K. H. Máchy literární historička Růžena Grebeníčková. Na základě Máchova Deníku na cestě do Itálie bylo ukázáno, jak lze i v Máji poznat odraz severoitalské a tirolské krajiny. S Jiřím Pelánem se pozornost přesunula na máchovské prózy a na jejich vztah s dějinami. Hovořilo se tedy o nedokončených dílech českého básníka ve srovnání s pojetím historického románu u italských autorů a teoretiků literatury z 19. století. Překladatelka Máje Alessandra Mura pojednala rytmické a sémantické vztahy a problémy, které byla při překladu nucena řešit.

Přednášky se střídaly nejen s odbornými debatami, ale také s referáty doktorandů a studentů (Eleonora Bentivogli, Paolo Baiocchi, Fiorenza Giordano, Gaia Seminara, Małgorzata Zabłocka). Po krátkém zamyšlení o současném stavu máchovského bádání a o kultu Máchovy osobnosti byl představen jeden z nejvýznamějších příkladů ohlasu Máje na přelomu tisíciletí, „antikód“ Jám od Lubora Kasala. Následovala analýza fonetické a hudební struktury Máje a probírání tématu světla a tepla u K. H. Máchy a Adama Mickiewicze. Dále se ve verších Giacoma Leopardiho hledaly analogie s rolí vzpomínání v druhém zpěvu Máje. Velký úspěch semináře svědčí o tom, že zahraniční studenti stále projevují zájem o českou literaturu jako klíčovou složku evropské kultury. Kvalitní překlad Máje je pro všechny, kteří ještě nemohou číst originální text v češtině, jedinečnou příležitostí seznámit se s klasikem české poezie už na začátku vysokoškolského studia.

Italské Maggio, půvabný svazeček s obrazem Josefa Čapka na obálce, si nicméně vyžádalo také veřejnou prezentaci, která se konala následujícího dne v římském studijním středisku pro současné divadlo. V knihovně domu, kde spisovatel Luigi Pirandello strávil poslední tři roky svého života, se opět sešlo početné obecenstvo milovníků krásné literatury. Přivítali je český velvyslanec v Itálii Petr Buriánek a Annalisa Cosentino, editorka knihy a autorka úvodní stati s názvem Un nuovo Maggio. Jiří Pelán a Francesca Bernardini, ředitelka ústavu pro evropská, americká a mezikulturní studia Univerzity „La Sapienza“, poukázali na souvislosti mezi máchovským veršem a prozodickými a lexikálními vlastnostmi nového překladu, který se zjevně opírá o nejvyšší vzory moderní italské poezie. Svěžestí i dramatičností textu byl fascinován také herec a mim Gilberto Scaramuzzo, který s hudebním doprovodem Tullia Visioliho přednášel zpěvy Máje a dokázal svou expresivní, chvílemi dojemnou recitací uchvátit publikum, které se s Vilémem a Jarmilou setkalo vůbec poprvé. Doufejme, že italští čtenáři budou nadále milovat verše, které ve Věčném městě zazněly jednoho příjemného květnového večera:

„È tarda sera — il primo di maggio —
una sera di maggio — tempo d’amore.
Chiama all’amore un canto di tortora,
là dove i pini profumano il bosco.“