Úvodník

13. číslo časopisu Slovo a smysl v rubrice Studie uvozují dvě práce zaměřené na působnost snů a snění v různých dobách a kulturních kontextech: Jiří Starý prozkoumal rozsáhlý a ojedinělý korpus textů zachycujících sny starých Seveřanů a fundovaně vyvodil, že na rozdíl od pozdějších snů křesťanských, jež se obracejí k nadpřirozenu, přinášejí sny doby vikinské a skandinávského středověku hlavně rozšířené vnímání našeho fyzického světa, zpřístupňují „širší skutečnost“, „širší přítomnost“, než je ta, již svými smysly dokážeme postihnout v bdělém stavu. Václav Vaněk ve studii Levitace. Sny v českém obrození srovnal různé podoby snového vzlétnutí k nebi v prózách Karla Sabiny, F. J. Rubeše a Bedřicha Mosera, v nichž se ozřejmuje, jak během nedlouhého období, od třicátých do šedesátých let 19. století, „romantického hrdinu toužícího po sebepřekročení střídá měšťák usilující o sebenaplnění“. Ve studii Reprezentace, performance historie a současná literární věda se Petr A. Bílek a Vladimír Papoušek zamýšlejí nad možnostmi, které před literárním vědcem stojí v čase poststrukturalismu, a přiklánějí se k té, v níž se vědec namísto „literárního kronikaření“, pietního výpisu všech historických stop, jež se zachovaly z nepostižitelné komplexity původního kulturního celku, odvažuje hypotéz, v nichž vybrané původní stopy dokresluje či přepisuje jejich zapojením do významových celků nových, přiznaně konstruovaných.

První příspěvek v rubrice Skici předjímá Otázku pro…, která tentokrát krouží kolem tématu módy a vědy. Joanna Derdowská se k otázce střídání módních trendů ve vědě vyjadřuje úsporně, o to však trefněji a v závěru textu Vědcovy nové šaty připomíná, že to, co se „nosí“, není nutně jen věcí módy, ale především osobního vkusu. O spletitém hledání identity a mezích falešného sebepojímání, jež určují charakter postav v románu Milana Kundery L’identité, pojednává Doris Bodenová. Josef Švéda sleduje posun, jímž prochází „pravdivý příběh bratří Mašínů“ v rámci mytologizujícího narativu uplatněného v knize Odkaz Barbary Masin; ukazuje, jak je v ní složitá historická realita uzpůsobena potřebám jednoznačné zápletky se strukturními znaky dobrodružného románu. O přínosu a inspirativnosti greenblattovské nové historie pro literární bádání (konkrétně pro pojetí literárních dějin u Vladimíra Papouška), ale i o nebezpečích, jež s sebou přenos novohistorických metod na pole literatury nese, uvažuje ve své práci Jak nezabít literaturu kulturou Marek Dobrý.

V Otázce pro… jsme se zeptali P. A. Bílka, zda lze po vzoru Rolanda Barthese a jeho Systému módy i v oboru myšlení o literatuře operovat se sémioticky založenou kategorií módnosti, vyznačit v něm zřetelné projevy módních trendů a postihnout jejich fungování.

Retrospektiva přináší dosud nepublikovaný text Růženy Grebeníčkové z její pěší cesty do Itálie ve stopách Karla Hynka Máchy. Edičně jej připravil a úvodní poznámkou opatřil Michael Špirit. Aby zde mohl být otištěn v plném rozsahu, upustili jsme výjimečně od rubriky Překlady – Translations.

Rubrika Kritické rozhledy přináší v první řadě vzpomínku Milana Jankoviče na jeho letitého souputníka a přítele Zdeňka Pešata; dále trojici recenzí: Kateřina Veselá vyzdvihuje „citlivost ke složité problematice dějit“, již ve své knize Panství ideologie a moc literatury projevuje Jiří Brabec, Anja Tippnerová se vrací k Vojvodíkově práci Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda a Tomáš Kubíček si „užívá sečtělosti a intelektu“ v Svatoňově Románu v souvislosti času.

Alarmující koncepci lexikografie „nového druhu“, jak ji v článku Remediace literární lexikokrafie nastínil Karel Piorecký, v závěru čísla demaskuje Luboš Merhaut.