Poems

Hail, Native Land!

Fair and fragrant is the morn
I step out in the bright sunshine
Waves ripple through the golden corn
The grass is green, the view is fine.

Hail, native land! My tourist’s soul
Will feed its fill today – then go.
My memories of you are vile,
I never liked you much, you know.

I greet you not with love but mirth –
Along the path, with waddling gait,
A citizen of stately girth
Perambulates with his fat mate.
Pozdrav rodnému kraji

Den slunce je a vůně plný.
Oslněn kráčím krásou dne.
Obilím táhnou dlouhé vlny
po lánech půdy úrodné.

Můj rodný kraj! Chci v duši vtěsnat
požitek turisty a dost.
Vzpomínat hnusno. Dobře je snad,
že k srdci mému nepřirost.

Láskou jej nezdravím, leč smíchem. –
Mně vstříc po žluté silnici
jde měšťák s naduřelým břichem
se svojí tlustou samicí.
They too, I guess, were born here
And spent their days in placid harmony,
Peopling the land year after year
With numerous hard‑working progeny.

And when their days on earth are numbered
They’ll thank this land for all her favours
And in their everlasting slumber
Enrich her soil with their cadavers.

(Après nous le déluge!)
Dost možná: Zde se narodili
a žili v tupém štěstí svém.
Několik bytů zalidnili
životaschopným potomstvem.

A až kdys naplní svá léta,
pak spát zde budou v pokoji
a ještě vděčně ten kout světa
svou vlastní mrchou pohnojí.

(Po nás ať přijde potopa!)
XX.

This may be my final chance
To turn my life around:
I’m sailing off to Africa
Where they say gold is found.

If I fail to strike it rich
And even this scheme bungle,
I’ll try my luck with the wild beasts
And chase them through the jungle.

I’ll find me a gorilla wife
I’m sure we’ll get on fine:
She’ll be an ape of no fixed faith
With a wild heart, like mine.

(The Joys of Life)
XX.

Konečně je to možná věc,
že ještě něčím budu.
Do Afriky se vypravím
dobývat zlatou rudu.

A nebude‑li ze mne nic,
co tulák bez profese
budu se s šelmami o závod
prohánět po pralese.

Za ženu vezmu si gorilu.
Myslím, že shodneme se.
Má srdce divoké jako já
a též je bez konfese.

(Radosti života)

Lament

Memories are all I’ve got:
An old pawn‑ticket for my watch,
A walk together in the rain
In happier days when you were mine.

The town is gay with carnival,
But I feel simply miserable.
My firm’s gone bust, I can’t get loans –
My God, it’s really raining stones.

(Aprés nous le déluge!)
Smuteční

Zbyla mně veteš vzpomínek,
zástavní list z mých hodinek
a zablácená promenáda
z dob, kdys mne ještě měla ráda.

V městě teď bouří karneval,
a já bych slzy proléval.
K úpadku spěje moje firma.
Pánbu mne pere všema čtyrma.

(Po nás ať přijde potopa!)

Song of a Dissolute Youth

I won’t drop dead of overwork
Or die alone and penniless,
My neck won’t end up on the block:
I’m going to die of syphilis.

I won’t die in a woman’s arms
Or get run over in the street
I shall depart in peace and calm
On a clean white hospital sheet.

In vain have I searched all my life
For true love and its prize.
A solemn nun, no weeping wife,
Will close my sightless eyes.

Over my corpse a sad‑faced clown
Will hover like a dove:
‘Here died a wild and wilful rake
Of unrequited love.’

(Letáky, june 1902, pp. 3–4)
Píseň zhýralého jinocha

Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím syfilidou.

Nezemru já u holky
ani na silnici.
Zemru volky nevolky
klidně v nemocnici.

Nezískal jsem za živa
lásky skutky svými.
Jeptiška jen šedivá
oči zatlačí mi.

Nad mou mrchou stáhne clown
tvář svou v smutnou masku:
„Zemřel tady vilný Faun
na nešťastnou lásku.“

(Letáky, červen 1902, s. 3–4)
Sentimental Yearning

Desire heaves a woeful sigh
And shrugs its skinny shoulders.
The fire is cold, the flames die
And fade to ashy embers.

A sentimental yearning
Flutters in my heart,
Tormenting me with torrid tears
That shake my soul apart.

Today again I’m feeling ill:
High blood pressure, it seems.
The pale arms of a young girl
Reach out and touch my dreams.

(Après nous le déluge!)
Sentimentální žádosti

Má touha rameno hubené
v pláči vášnivém zvedá.
Teplo zhaslého plamene
v studeném popeli hledá.

Sentimentální žádosti
v duši mé křídloma tlukou.
Má touha pláče a tělu se mstí
třeštivou, horečnou mukou.

Jsem dneska zase nemocný.
Krev v spáncích bije mi prudce.
Tesklivě sahají v moje sny
dvě bílé, panenské ruce.

(Po nás ať přijde potopa!)
V.

Marry, brother! Marry now!
No matter who or how.
Marry, brother! Marry now!
(I want to get drunk on champagne)

You too can find domestic bliss.
Don’t be choosy – any Miss
Can give you the fatal kiss
And fill your life with bane.

Simple joys are simply had
And make simple spirits glad
And when things get really bad
A glass or two will ease your pain.

Marry, brother! Marry now!
No matter who or how.
I want to get drunk right now!
I want to get drunk on champagne!!!

(The Joys of Life)
V.

Ožeň se, bratře, ožeň se, bratře!
Ostatně je mi to jedno s kým.
Ožeň se, bratře, ožeň se, bratře!
(Chci se zas opít šampaňským.)

Skromní lidé mívají štěstí.
Nečiníš velkých nároků.
Někdo ti pomůže nudu tvou nésti,
někdo ti hnít bude po boku.

Snadno lze riskovat radosti chudé.
Duše je po nich vyprahlá.
Když nejhůř bude, sklenka ti zbude,
srdce se utiší znenáhla.

Ožeň se, bratře, ožeň se, bratře!
Ostatně je mi to jedno s kým.
Chci se zas opít! chci se zas opít!
chci se zas opít šampaňským!!!

(Radosti života)
XXXIII.

Revolvers have gone out of fashion
They say poison is now all the rage
But best is death by dissolution –
In youth of course, not in old age.

Beyond us lie unknown eternities.
Vain are the quests of school and sect.
We’ll never grasp the timeless verities:
We lack the depth of intellect.

Eternal is our past, so is our future;
Matter and spirit cannot be destroyed.
Redemption is a foolish hope to nurture
For Death is but a gateway to the Void.

Our lives are bounded by infinitude
And end where other lives begin.
For this I’m meant to show some gratitude?
God’s lucky that I don’t believe in him!

(The Joys of Life)
XXXIII.

Pomalu v revolver se ztrácí víra
a o důvěru přichází též jed.
Sešlostí věkem nejlépe se zmírá,
líp ještě sešlostí svých mladých let.

Neznámá věčnost za člověkem leží,
a marná zvědavost je škol a sekt.
Před pohledem ji úzkostlivě střeží
nízký a úzký lidský intellekt.

Věčně jsme byli, věčně taky budem,
z ducha jak hmoty nic se neztratí.
Je to jen marná honba za přeludem
v smrti své vykoupení hledati.

Za námi věčnost, před námi je věčnost,
bezpočtukrát se vrátí tentýž děj.
Komu mám za to projevit svou vděčnost?
Pán bůh má štěstí, nevěřím‑li v něj!

(Radosti života)
Translated by Robert Russell.
I.

I have to go, there’s simply nothing for it.
I’ve got somehow to leave myself behind.
My heart sings on, it’s never really bothered.
But what can still a boring anxious mind?

O fare thee well, fair city on the Danube,
O streets that hitherto have on me gazed,
Counting all the hats and canes I’ve squandered
As I staggered nightly homeward in a haze.

I surely now cannot forget the Prater,
Where many a night I’ve lived the life of ease
And in exchange for dinner got a tart, who
Repaid me with venereal disease.

Hotels are something else I’ll always treasure:
Commissionaires so unctuously polite,
And double rooms with single beds for pleasure
And many a pertinacious parasite.

A special place reserved in my affection
Is for the police I gave such trouble to;
They spent long hours in fatuous detection
Of non-existent bombs, and papers too.

And music-halls I’ll always love – their floor-shows
With lousy singers singing lousy songs –
And dreary coffee-houses even more so:
It’s there my teenage vagrancy belongs.

(The Joys of Life)
I.

A nastává mi, tuším, vážná jízda.
Před sebou samým v dálku utíkám.
Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá,
a rozum ptá se nudně kudy kam.

Buď sbohem, podunajská metropole,
ulice křivé, jež jste patřily
na mne, jak ztrácím klobouky a hole,
za tmy se domů klátě opilý.

Na Prater jistě stěží zapomenu,
kde hýříval jsem často za noci.
Za večeři tam koupí člověk ženu
s nádavkem venerických nemocí.

Hotely vždycky budou žít v mé touze
s portýry zdvořilými u vrátek,
s pokoji pro dva s jedním ložem pouze
a s legiony drobných zvířátek.

Na policii budu myslit v světě,
jíž osoba má spáti nedala,
která v mém opuštěném kabinetě
spisy a třaskaviny hledala.

A s šantány se těžce loučit budu,
v nichž večer chudý sbor své písně pěl,
i s kavárnami. Mám tak rád jich nudu.
Dvě mladá léta jsem v nich prodřepěl.

(Radosti života)
XIV.

Destiny drops us the crumbs from its table;
All else is really naught.
Booze we’ve still got, and girls, to enable
The joys of life to be sought.

Woman… What woman? It makes little odds
Once life is a matter of crutches.
One uses her charms to finish you off,
Another her venomous clutches.

Conserving those years whose value is nil
Is rather a dull sort of fetishism.
There’s opium, alcohol, women still
For those disinclined to asceticism.

Ascetics and I, though, do see eye to eye
On some things that life tries to teach us.
For instance, we share a hearty dislike
Of well-meaning but meddlesome preachers.
XIV.

Drobky pod stůl hází nám osud,
ostatní vše je nicota.
Alkohol ještě je! Holky jsou posud!
Jsou ještě radosti života!

Žena jak žena. V života vraku
konečně jedno vše bude ti.
Jedna ubíjí něhou svých zraků,
druhá jedem svých objetí.

Šetřiti léty, jež nemají cenu,
v tom velká moudrost nevězí.
Dobré je opium, alkohol, ženy,
schází-li schopnost k askezi.

Askety vycházeti vidím
z téhož jak já na svět názoru,
stejně jak oni nenávidím
rozumy dobráckých pastorů.
I’m a miserable case, a blaspheming cynic,
Whose young world turned sour all too soon.
Born of foul stinking air in tavern and clinic,
My song’s but a poisonous bloom.

I thank the good Lord and I thank the deuce
For this moment no man can detain.
My lips have touched the cup of life’s truth –
And sorrow, frustration and pain.

(The Joys of Life)
Jsem smutný mládenec, rouhavý cynik,
v rozpuku mládí zhořkl mi svět,
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ.

Děkuju bohu a děkuju čertu
za plaché chvíle prchavý dar.
Života číši jsem naklonil ke rtu,
piju z ní smutek a bolest a zmar.

(Radosti života)
Translated by David Short.

Illustrations František Gellner.