Kafkovy rané práce: publikace v novinách a časopisech. Recepce. (1896–1912)
I. Richard a Samuel. Úvod_1
Richard a Samuel_2 představují v rámci Kafkova díla zcela ojedinělý případ. Plánovaný román o nerozlučném přátelství, z nějž nakonec vznikne pouze první kapitola, měl vycházet z deníkových zápisků, které si Kafka s Brodem paralelně vedli během své společné letní cesty roku 1911. Kafka pracuje na románu spolu s Brodem, který se jej tím zároveň s nevelkým úspěchem snaží přimět k soustavnému, disciplinovanému psaní. Kafka záhy získává vůči tomuto způsobu tvorby jistý odpor a jen z přátelství k Brodovi přijímá jeho roli kritika a redaktora,_3 jakkoli zároveň „do hloubi duše“ trpí, kdykoli Brod do jeho „psaní“ zasahuje._4 Později tohoto „opravdu špatného“ nápadu_5 lituje a v dopise Felici takto vzniklou maličkost dokonce označuje za „zcela nesnesitelnou“._6 Na podobný způsob psaní Kafka ze zřejmých důvodů již nikdy nepřistoupí.
Na Richardu a Samuelovi pro nás ovšem není zajímavý pouze Brodův a Kafkův společný rukopis, spojený s mnoha ústupky, jichž bude Kafka později litovat. Jeho prostřednictvím lze totiž také poměrně dobře sledovat zvláštní proces proměny reality ve fikci, tedy přeměny dvou paralelních zápisků z letní dovolené do podoby kapitoly nikdy nedokončeného románu. Na první pohled je nejnápadnějším rozdílem mezi těmito dvěma formami to, že úsek cesty popisovaný v Richardu a Samuelovi – jízda vlakem z Prahy končící ve Švýcarsku před příjezdem do Curychu – zabírá v jinak poměrně obsáhlých zápiscích z této cesty pouhých několik stran (KKAT, s. 943–947),_7 zatímco románová podoba je přibližně dvakrát delší. Nejde však pouze o rozsah; sám žánr cestovních zápisků – proložených často heslovitými poznámkami – tvoří velmi hrubý materiál, který musel být teprve po skončení cesty doplněn dalšími lehce blednoucími vzpomínkami, ucelenou narativní strukturou a promyšlenou větnou stavbou, jakkoli nelze popřít jistý beletristický nádech spolu s hrubými obrysy Richarda a Samuela a osnovou plánovaného děje již v případě obou cestovních deníků (DFK 9, s. 37, resp. s. 101, 131)._8 K otázce autentičnosti oněch zápisků z cesty vlakem z Prahy do Curychu je však zároveň třeba dodat, že vznikly zřejmě až při pobytu v Lucernu a Luganu; později byla jejich podoba ještě dále upravována._9
Jakkoli cestovní zápisky nepochybně tvoří faktografické jádro celého příběhu, nelze jeho hlavní postavy jednoduše ztotožnit podle prvoplánového schématu jako Kafku–Richarda a Broda–Samuela. Původní identita obou dvou se totiž v příběhu značně rozmělňuje._10 Jako příklad lze uvést Kafkův deníkový záznam – napsaný zřejmě v závěru celé cesty v polovině září –, v němž rozeznáváme pravděpodobný pokus o úvod k tomuto „románu o přátelství Roberta, Samuela, Maxe a Franze“. Přibližně o dva měsíce později vzniká Kafkova Skica úvodu k Richardu a Samuelovi,_11 v níž se již – stejně jako tomu bude v konečné podobě – Robert mění v Richarda a především Max i Franz z románu mizí. Tím se částečně vysvětluje i geneze identit postav Richarda a Samuela, neboť charakteristiku čtyř přátel z Kafkova deníku_12 bylo nutno přesunout na zbývající dva, jak ji nacházíme ve Skice úvodu v jeho finální podobě._13 O původním záměru vytvořit z Richarda své vlastní románové alter ego svědčí popis postav Franze i Richarda jako „bankovních úředníků“, zatímco Samuel přebírá roli „tajemníka uměleckého spolku“, původně určenou Robertovi. Inverze identit se dále komplikuje Richardovým majetkem, jejž Kafka původně přiřkl Samuelovi. Posuny a záměny charakteristik jednotlivých postav se stávájí stále spletitějšími, z uvedeného příkladu je nicméně dostatečně zjevné, že prostá identifikace Kafky s Richardem a Broda se Samuelem není možná ani žádoucí.
Příznačným pro vytváření samotné fikce je pak dvojí pohyb. První z pohybů směřuje ke snaze vytvořit zdání autentického dokumentu; ačkoli se totiž Kafka v jiných případech o Richardu a Samuelovi zmiňuje jako o „románu“, v úvodu – jejž považuje za nezbytné mu předřadit – jej označuje jako „paralelní cestovní deníky“,_14 ačkoli je i z kontextu publikace zjevné, že plánovaná kniha věrným dokumentem být nemá. Protipohybem vůči snaze o zdánlivou autentičnost je pak postupné zatemňování identit a charakteristik Maxe a Franze. Dichotomie jejich charakterů hraje ústřední roli v původních zápiscích z cesty; oproti tomu je v publikované „kapitole“ původně ostře rozpoznatelná hranice mezi poznámkami obou dvou značně rozmělněna. Naopak hranice mezi autentickými záznamy z letní cesty a jejich fikčním zpracováním se nyní ukazuje dosti zřetelně. Přitom je ovšem třeba mít stále na mysli, že tato kapitola byla ve stejné míře dílem Kafkovým jako Brodovým, který dokonce hovoří o tom, že v celku textu nelze rozlišit pasáže, jež by byly výlučně dílem jednoho či druhého._15
Tato hrubě nastíněná „přeměna“ přirozeně neprobíhá postupně v uvedených krocích ani odděleně v oblasti formy a obsahu; intencí samotného autora také není řídit se uvedeným postupem a cesta k výsledné podobě textu má jistě více fází, než zde bylo popsáno. Uvedený případ nicméně představuje jednu z modalit vzniku Kafkových raných prací – jakkoli ojedinělou. Zároveň nás příhodně uvádí ke zkoumání způsobu Kafkova psaní; nyní se budeme věnovat dalším modalitám v kontextu vzniku jeho raných textů.
Raná Kafkova tvorba bývá v interpretacích často opomíjena, neboť toto označení vzbuzuje dojem, že se jedná o jednolité tvůrčí období, jež lze charakterizovat několika všeobecnými nálepkami jako „zárodečné období“ či „předrománová fáze“._16 Následující výklad, věnovaný historii Kafkových raných prací, jejich publikacím a pokusům o ně, má mimo jiné ukázat, že toto rané období má ve skutečnosti mnoho velmi různorodých fází.
Úvodem je třeba uvést předběžnou chronologii Kafkova „psaní“, tedy jeho raných beletristických – či také „epických“ – textů, která se ovšem zároveň prolíná s historií jeho raných publikací – a to včetně úředních –, prvotní recepce i prvních překladů (tj. českých překladů jeho úředních prací)._17 Nejranější (I.) fázi (1896–1904) můžeme datovat od předpokládaného začátku Kafkova psaní; s několika drobnými výjimkami se beletristické texty z této doby nedochovaly. Následuje (II.) fáze Zápasu (1904–1906), která začíná právě psaním první větší dochované práce, totiž Popisu jednoho zápasu. Do (III.) fáze prvních neúspěšných pokusů o publikaci (1906–1908) spadá rovněž prvopočátek Kafkovy recepce (9. 2. 1907), jež tak předchází (IV.) fázi prvních časopiseckých a novinových publikací (1908–1912), zahrnující i první otištěnou Kafkovu úřední práci a zároveň její překlad – tj. první překlad Kafkova textu, a to do češtiny. Nakonec přichází (V.) fáze knižních publikací, začínající vydáním Betrachtung (kolem 10. 12. 1912), která ovšem již překračuje zaměření našeho zkoumání.
Tento chronologický náčrt pracuje vesměs pouze s přibližnou datací, jež bude blíže problematizována v dalším průběhu textu, v němž se budeme věnovat období před první Kafkovou knižní publikací (tj. do roku 1912). Jádrem našeho výkladu je potom právě téma historie Kafkových raných časopiseckých a novinových publikací, jakož i prvních pokusů o ně (období let 1906–1912).
Vedle kritických vydání jsou pro námi sledované období (rozmezí roků 1896–1912) a téma zásadní „příběh“ Kafkových publikací v podání Joachima Unselda (Unseld 1984)_18 a komentovaná bibliografie Kafkových prací otištěných za života, pořízená Ludwigem Dietzem (Dietz 1982)._19 Hlavním nedostatkem těchto jinak důkladných prací je především neúplnost a nedostatečné zohlednění kontextu a způsobu Kafkovy tvorby i specifik jeho úředních textů. Jedním z našich cílů je dovést tento přehled k úplnosti, pojednáváme tedy o všech Kafkových textech publikovaných v originále před prvním knižním vydáním jeho práce (tj. v rozmezí let 1908–1912), a to spíše v podobě příběhu s vlastními peripetiemi a se zohledněním kontextu jejich vytváření a reakcí na ně než suchým výčtem. Krom toho byly Unseldova a Dietzova studie publikovány před kritickým vydáním Kafkova díla (Kritische Kafka‑Ausgabe – KKA), a tak vycházejí ještě z brodovské edice (Brod‑Ausgabe – GW), která je na mnoha místech interpretačně nespolehlivá a stává se příčinou zavádějících výkladů. Naším úkolem je tedy také vztáhnout a aktualizovat příslušná místa v raných Kafkových textech (1896–1912) k německému kritickému, potažmo českému soubornému vydání Kafkova díla (Dílo Franze Kafky – DFK), jež z KKA vychází.
Nejdůležitějším a zároveň jediným badatelsky vyčerpávajícím a skutečně hodnověrným pramenem je pak svazek textů vydaných za života spolu s aparátem jakožto součást KKA (KKAD, KKAD App.), podávajících úplný výčet Kafkových publikovaných beletristických textů, zpráv a recenzí_20 společně s textově kritickými analýzami a popisem okolností jejich otištění. Oproti těmto stručným výtahům však chceme být v určitých ohledech důkladnější a samotné publikované texty blíže zasadit do kontextu způsobu vzniku Kafkových prací, zvláště pak jeho nezveřejněných pokusů a přístupu k publikování vlastních textů, a dále do souvislosti s Kafkovými úředními texty, jež jsou zpracovány v dalším svazku KKA (KKAA). K textu připojujeme i úplnou souhrnnou bibliografii všech v originále publikovaných prací předcházejících Kafkově knižní prvotině – a to včetně úředních –, která je v rámci KKA řešena odděleně ve více svazcích.
Chceme se zároveň věnovat i nejranější Kafkově recepci před první knižní publikací, jež dosud nebyla dostatečně a soustředěně popsána. Následující fáze zahraniční (zvláště pak německé) recepce Kafkova díla – tj. po roce 1912 – je pak oproti předchozí již důkladně a ve více studiích zpracována._21 Opakování těchto již publikovaných poznatků nepovažujeme za smysluplné.
II. „Krásný motýl se už vítězně chystá prorazit kuklu“. Před první Kafkovou publikací (1896–1908)
ZAČÁTKY
Kafka začal se svým „psaním“ zřejmě již kolem roku 1896 (Alt 2008, s. 130, srov. Bergmann 2004, s. 19);_22 naše zkoumání začínáme právě v tomto roce, do nějž lze přibližně datovat předpokládané první Kafkovy literární pokusy, jakkoli přímé textové doklady chybějí a spíše „tápeme v temnotách“._23 Kafkův první dochovaný text pochází z následujícího roku: jde o zápis do památníku Huga Bergmanna, spolužáka z gymnázia, ze 20. listopadu 1897._24 Je s podivem, že ačkoli se Kafka seznamuje s Brodem již jako student práv roku 1902_25 a od roku 1904 se spolu s ním a s Felixem Weltschem účastní pravidelných předčítání jejich prací u Oskara Bauma a diskutuje zároveň s Brodem o jeho publikační činnosti, Brod se o Kafkově „psaní“ dozvídá zřejmě až několik let po jejich vzájemném seznámení.
Přitom již v dopise Oskaru Pollakovi, rovněž spolužákovi z gymnázia, z roku 1902 nacházíme nejstarší dochovaný Kafkův „prozaický pokus“ (Engel – Auerochs 2010, s. 5): „zatrachtilou historku“ Geschichte vom schamhaften Langen und vom Unredlichen in seinem Herzen (Příběh o stydlivém Dlouhém a o Nepoctivém ve svém srdci)._26 V dalším dopise Kafka dokonce Pollakovi nabízí výbor z vlastních prací,_27 který sebekriticky označuje za „dětské škrábanice“,_28 a později přidává ještě „několik veršů. Ke čtení v dobré hodince“ (DFK 13, s. 34). Z těchto dopisů se dozvídáme několik základních údajů o Kafkových nejranějších pracích, které se ovšem – až na několik skrovných výjimek – nedochovaly; známe alespoň názvy některých z nich („protivné“ Ráno, „román s Johanem a Beatou“ či „kniha ve zlomcích“ Dítě a město). Kvalitu těchto prací nelze zodpovědně určit, ovšem máme‑li na ni usuzovat z několika beletristických textů, které se dochovaly (jako uvedená „zatrachtilá historka“ a „několik veršů“), zdá se, že můžeme pozorovat cosi jako „autorský zrod“, předznamenávající mnohé formy, které se plně rozvinou až v následující fázi tvorby (srov. Binder 1979a, s. 259–262).
Dopisy z tohoto období vypovídají o velmi blízkém, výlučném přátelském vztahu, který Kafka s Oskarem Pollakem měl._29 Pollakův v té době „rozhodující význam“ pro Kafku přiznává i Brod, nehodnotí jej nicméně jako umělecky příliš přínosný, a to s poukazem na vliv „velmi kritického“ časopisu Der Kunstwart (Umělecká hlídka),_30 „který bral na milost jen určité, ovšem velké autory“ a jejž Brod nepovažuje za hodný toho, aby působil na Kafkův styl. Podobně jako Kafka sám nehodnotí jeho nejranější (vesměs nedochovanou) tvorbu tak vysoko jako jeho pozdější práce, když v souvislosti s ní mluví o „nesamostatném počátečním stadiu“,_31 „manýristicky strojeném, jakoby gotickém údobí“ a „období zakuklení“._32 V Brodových intencích by pak toto nejranější stadium vývoje končilo polovinou roku 1904, kdy Kafka přestal tento časopis odebírat, či snad o něco dříve. K Brodovu hodnocení je však třeba dodat, že se o Kafkově „psaní“ dozvídá zřejmě až o několik let později, poté, co měl – podle vlastních slov – Pollaka v tomto blízkém přátelství „vystřídat“, a jeho obdiv tak patří – vedle oněch několika zmíněných „počátečních básní“ – až o něco pozdějším Kafkovým pracím, s nimiž se tehdy seznámil._33 Jakkoli Brod Kafkovo přátelství s Pollakem pokládá za pro Kafku určující, nepovažuje je za „opravdový vztah“, který měl Kafka navázat teprve s ním, což vyvozuje z toho, že se mu Kafka o tomto přátelství „nikdy nápadněji nezmínil“ (Brod 2000, s. 52). Ať už si o tomto názoru myslíme cokoli, nelze ztrácet ze zřetele, že Brod si v různých svých knihách o Kafkovi protiřečí, nikdy není pouhým objektivním pozorovatelem, přičemž vychází ze vzorce svého „posvátného přátelství“ s Kafkou.
Brodovu chronologickému schématu, podle něhož měl Kafkovi nahradit přátelství s Pollakem, by odpovídalo pořadí následných událostí: na podzim roku 1903 Pollak opouští Prahu, v polovině dalšího roku přestává Kafka odebírat Kunstwart a z období poté se dochoval jeho první dopis Brodovi._34 Sám Brod mluví o vývoji svého přátelství s Kafkou na různých místech poněkud různě, lze však tvrdit, že se vyvíjelo „pomalu“ a teprve postupem času se stávalo důvěrnějším._35 Některé pasáže následujícího Kafkova dopisu Brodovi jsou součástí verze A „novely“ Die Beschreibung eines Kampfes (Popis jednoho zápasu),_36 kterou Kafka zřejmě v té době psal; Brod si ovšem tuto souvislost s výrazně beletristicky psaným dopisem zjevně neuvědomil._37 Namísto „Pollakova“ Kunstwart si pak roku 1906 Kafka společně s Brodem objednávají mnichovský časopis Der Amethyst. Blätter für seltsame Litteratur und Kunst (Ametyst. Listy pro zvláštní literaturu a umění), vydávaný Franzem Bleiem (srov. DFK 13, s. 53).
Je nanejvýš s podivem, že přes to přese všechno – přes společné literární zájmy, diskusi o Brodově tvorbě a ve srovnání se vztahem k Pollakovi, jemuž Kafka svou nejranější tvorbu sám nabízel – se Brod o Kafkově „psaní“ dozvídá zřejmě až po několika letech vzájemného kontaktu, jak sám přiznává v Kafkově Životopise: „Stýkal jsem se s Kafkou několik let, aniž jsem věděl, že píše“ (Brod 2000, s. 52). Ve své pozdější autobiografii_38 tvrdí ovšem Brod něco docela jiného: „už v prvním údobí naší známosti, po prvních přednáškách, […] mi Kafka mezi čtyřma očima ukazoval úryvky svých prací“ (Brod 1994, s. 172). Je však zřejmé, že větší důvěry bychom měli popřát ranějšímu prameni, neboť s postupem času již nebyl mnohý původní materiál dostupný a mnoho vzpomínek vybledlo, jak o tom svědčí i Brodova pozdější zvýšená zmatečnost ohledně chronologického řazení Kafkových děl._39 Příznačně tuto skutečnost ostatně ilustruje sám Brod: „Nemohu dnes přirozeně už přesně rozlišit, jak se mínění, jehož jsem o Kafkovi nabýval, během let rozvíjelo a zdokonalovalo, co jsem věděl od počátku a co postupně narůstalo“ (Brod 2000, s. 47).
PRVNÍ POKUS
O prvním Kafkově pokusu o publikaci nás zpravuje Brod: „Snad poprvé se mi přítel o své literární činnosti zmínil tehdy, když mi řekl, že se povídkou zúčastnil soutěže, kterou vypsala vídeňská Zeit. Poslal ji pod heslem Nebe v úzkých ulicích [Himmel in engen Gassen]. Možná že to byl i název povídky, už se přesně nepamatuji. – Při udílení cen se na povídku nedostalo a ztratila se“ (tamtéž, s. 52, srov. Brod 1966, s. 59). Kafka se skutečně – s vysokou pravděpodobností v roce 1906 – zúčastnil literární soutěže o ceny vídeňského deníku Die Zeit, která proběhla zřejmě v souvislosti s jeho vánoční přílohou._40
Brod se tak o Kafkově „psaní“ dozvídá pravděpodobně až někdy mezi zimou roku 1906 a únorem následujícího roku, kdy již píše o Kafkovi coby autorovi v tisku._41 Vlastním důvodem, proč Kafka po tolik let necítil potřebu svěřit se Brodovi se svým psaním, je pak zřejmě to, že je před Brodem (na rozdíl od Pollaka) tajil (srov. Unseld 1984, s. 18)._42 Teprve po ukončení studia, kdy se již vídali denně, se jejich přátelství prohloubilo, zvláště pak po odchodu Pollaka a Ewalda Felixe Příbrama – Kafkových spolužáků z gymnázia – z Prahy a po úmrtí Brodova přítele Maxe Bäumla v dubnu 1908. Po Bäumlově úmrtí prý Brod s Kafkou vedl otevřený rozhovor o povaze jejich budoucího přátelství (srov. tamtéž, s. 18, 252). Teprve v období po konci studia se tedy jejich přátelství stalo natolik důvěrným, aby se Kafka mohl Brodovi svěřit s „nejzazšími věcmi“, tedy i se svým psaním (srov. tamtéž, s. 19).
RECEPCE
Do doby prvních pokusů o publikaci spadá i prvopočátek Kafkovy recepce – v širokém smyslu slova jakožto prvního uveřejnění jména Franze Kafky coby autora –, která začala již Brodovou zmínkou Kafkova jména v berlínském literárním týdeníku Die Gegenwart z 9. února 1907,_43 kde je Kafka uveden v souvislosti se „svatou skupinou veleznámých“ autorů své doby, jejichž výčet i charakteristika jsou pro brodovskou interpretaci zcela příznačné._44 Brod, jak se zdá, využil první vhodnější příležitosti a nedlouho poté, co se od Kafky dozvěděl o jeho psaní, a aniž by byl Kafka předtím „otiskl jedinou řádku“, pojal – nepochybně dobře míněný – úmysl uvést jej tímto způsobem do literárního „provozu“. Kafkovo dílo tím ovšem zároveň navždy zbavil možnosti stát samo o sobě, mimo zajetí interpretací. „Případ Kafka“ je tak zvláštní tím, že jeho recepce předchází samotnému jeho dílu: již Kafkova první publikace je ovlivněna skutečností, že její autor byl zařazen mezi „svatou skupinu veleznámých“. Brod tímto způsobem zároveň předznamenal dodnes převládající linii interpretace, která se v prvé řadě zajímá o Kafku jako osobu a teprve poté – skrze něj – o jeho dílo.
O tři dny později Kafka píše v „humorném“ a lehce ironickém dopise Brodovi o svazujícím účinku užití svého jména v této souvislosti, které mu znemožňuje jakékoli pozdější vydání vlastních textů z obavy, že by nedostál úrovni této „svaté skupiny“._45 Jakkoli pak nad touto zmínkou pociťuje „jistou nezaslouženou radost“, je zároveň skeptický vůči možnosti své široké proslulosti v Německu s poukazem na to, že podobné okrajové zmínky si všimnou pouze lidé v provinciích a koloniích – s trochou nadsázky podobní Kafkově pražské situaci –, kteří jsou k německé kultuře vnímavější._46
Přátelství s Brodem tak mělo pro Kafku jakožto autora dvojí význam (srov. tamtéž, s. 20–21). Na jedné straně se Brod – protřele otiskující záplavu svých textů v Čechách i za hranicemi – ujal pozitivní role zběhlého prostředníka mezi Kafkou a dobovým literárním provozem, a tak je především jeho zásluhou – již ostatně nikterak nepopírá –, že Kafkovým raným pracím dopomohl k uveřejnění. Výběr časopisů a nakladatelství, v nichž Kafka začal publikovat, byl potom zásadně ovlivněn vkusem a zaměřením jeho blízkých přátel: Weltsche, Bauma, později Willyho Haase a Franze Werfla – a samozřejmě Broda, který tyto přátele „pasoval“ na členy tzv. „užšího Pražského kruhu“ (der engere Prager Kreis), jenž v jeho podání neměl daleko k obrazu jakési sekty založené na společném literárním programu._47 Na druhé straně se ovšem Brod právě jakožto mladý úspěšný spisovatel stal pro Kafku negativním obrazem „svobodné spisovatelské existence“, kvůli níž je třeba podstupovat tvůrčí kompromisy, tvořit co možná rychle a v přiměřeném množství; Kafka skutečně do Brodova obrazu „úspěšného spisovatele“ nezapadal. Brod se tuto skutečnost rozhodl změnit a za svůj životní závazek si předsevzal učinit Kafku – a posléze jeho dílo – veřejně známým; prvním krokem v tomto úsilí byla ona uvedená zmínka (srov. tamtéž)._48
KRESLÍŘSKÉ OBDOBÍ
Tato zmínka ovšem neměla na Kafkovu publikační (ne)činnost účinek, který patrně Brod očekával, a tak se Brod rozhodl učinit Kafku známým jako kreslíře. Tento posun od literatury k výtvarnému umění má zřejmě oporu v podobném Kafkově vnitřním posunu probíhajícím v té době, jejž Unseld klade do souvislosti s Kafkovým nástupem na nenáviděné místo výpomocné síly do oddělení životního pojištění v Assicurazioni Generali 1. října 1907 (tamtéž, s. 22–23, srov. Binder 1979a, s. 332–337). Toto zaměstnání, získané díky známosti Kafkova strýce, pro něj znamenalo dlouhou pracovní dobu a minimum volného času na psaní. Není úplně pravda, že by Kafkova literární tvorba v té době „ležela téměř zcela ladem“,_49 pouze se posouvala směrem k črtám, které bude později publikovat pod titulem Rozjímání. Tento posun souvisel s tím, že se Kafka sám v oné době – také pod tlakem zoufalého nedostatku volného času, který mu neumožňoval soustavnější soustředěnou práci – začal cítit spíše jako kreslíř než spisovatel či se pohyboval mezi oběma polohami, jak o tom svědčí právě ony črty, mezní forma mezi literaturou a výtvarným uměním. Sám Kafka se později zmiňuje o uspokojení, jež mu v té době kreslení poskytovalo._50 Ohlasy Kafkových současníků na jeho kresby_51 hovoří o nadprůměrném talentu; Kafka ovšem později své kreslení hodnotil velmi kriticky a značnou část jeho dokladů zničil._52
Brod dokonce usiloval o to, aby na obálce jeho první básnické sbírky se zamýšleným názvem Erotes byla otištěna Kafkova kresba._53 Kafka pro tuto sbírku, která měla vyjít v listopadu 1907, skutečně navrhl titulní kresbu, její otištění ovšem ztroskotalo na nereprodukovatelnosti předlohy._54 Brodova sbírka tak nakonec opravdu vyšla v listopadu 1907, ovšem pod názvem Der Weg des Verliebten (Cesta zamilovaného) a s titulní kresbou od Luciana („Luciena“) Bernharda (Brod 1907c). Tentokrát tedy nebyla překážkou neochota nakladatele (Axela Junckera), nýbrž prostá technická neproveditelnost. Brod však své úsilí nevzdal a v „uměleckých kruzích“ Kafku–kreslíře představoval jako „velkého umělce“ – a dokazoval to ukázkami jeho kreseb._55
Kafka v této době dlouho osciloval mezi výtvarným uměním a literaturou. Nebyl zde zřejmě ostrý předěl, jak jej chce vidět Unseld, který klade zavržení výtvarných ambicí a rozhodující orientaci na psaní do přímé souvislosti s Kafkovým nástupem do Úrazové pojišťovny dělnické v červenci 1908 (Unseld 1984, s. 24). Mírnější „pracovní klima“ jistě Kafkovi umožnovalo soustavnější literární práci a vytváření složitějších struktur, nelze však hovořit o jakémsi „zlomu“ a „rozhodnutí“ pro literaturu či výtvarné umění. Daleko spíše jde o pozvolný posun od psaní ke kreslení a poté plně zpět k literatuře, jak o tom svědčí mezní žánr črt. Tento posun zpět ke psaní jistě není přesně časově vymezitelný, ale spadal by již do doby, kdy „krásný motýl už vítězně prorazil kuklu“, jak Brod svým typickým patetickým způsobem nazývá období prvních Kafkových publikací.
III. Před první knižní publikací (1908–1912)
BELETRISTICKÉ PRÁCE, RECENZE, ZPRÁVY
Mezi Kafkovými publikovanými beletristickými texty, recenzemi prací jiných autorů a zprávami lze jistě vést ostré linky, které by zdůraznily jejich odlišnou povahu. Přesto – jak se záhy ukáže – jsou tyto tři modality publikovaných textů navzájem natolik pevně provázány kontextem svého vzniku, osobami, jichž se týkají, i periodiky, v nichž se objevují, že nemá smysl pojednávat je v různých částech textu, neboť společně vytvářejí spojitou síť souvislostí. Naproti tomu úřední spisy tvoří zcela jiný typ Kafkových publikací, týkají se jiných osob a předmětů natolik vzdálených literatuře a fikci, že je z povahy věci nezbytné vyčlenit je do zvláštní kapitoly – což se týká i úředních recenzí a zpráv publikovaných mimo úřad, avšak úzce s ním souvisejících. Chronologický soupis všech Kafkových prací – včetně úředních – otištěných v originále před jeho knižní prvotinou pak lze nalézt na konci textu._56
Oproti Kafkově předpovědi v citovaném dopisu Brodovi, že „by teď bylo ode mne neslušné chtít časem něco vydat, neboť by se dokonale narušila křehká aura tohoto prvního vystoupení“,_57 kterou Brod obstaral svou zmínkou v Die Gegenwart, vychází již v dalším roce Kafkova první publikace, úzce svázaná s osobou Franze Bleie._58 Ten vydával v Mnichově nejprve od prosince 1905 do podzimu 1906 zmiňovaný bibliofilský literárně‑umělecký časopis Der Amethyst, v dalším roce pak čtvrtletník Die Opale. Blätter für Kunst und Litteratur (Opály. Listy pro umění a literaturu)._59 Kafka i Brod tyto časopisy sledovali, Brod v obou dokonce publikoval. Brod se s Bleiem spřátelil zřejmě počátkem roku 1907 a Blei poté „jezdil do Prahy, býval vždy mým hostem a cítíval se u nás jako doma.“ (Brod 1994, s. 232)._60
V roce 1908 jej pak Brod při jedné z jeho pražských návštěv seznamuje s Kafkou._61 Blei zřejmě o Kafkovi jako autorovi již slyšel právě díky uvedené Brodově zmínce v Die Gegenwart (Unseld 1984, s. 25). Unseld ovšem jejich vzájemné seznámení – na základě Brodových deníků – posouvá o rok nazpět, přibližně do jara 1907._62 Právě v té době Blei začal uvažovat o vydávání nového bibliofilského literárního časopisu, publikovaného opět v nákladné úpravě, již si posléze mohl dovolit díky podpoře Carla Sternheima. Tak vznikl dvouměsíčník Hyperion, vydávaný v nakladatelství Hanse von Webera. Blei začal Kafku podporovat a kolem 9. března 1908 vychází v prvním sešitě tohoto časopisu pod titulem Betrachtung (Rozjímání) osm jeho krátkých próz._63 Kafka tento soubor sestavil zřejmě na Bleiovu prosbu v létě roku 1907, tedy v době, kdy byl zároveň výrazně výtvarně činný či – přesněji řečeno – v „období črt“._64 Trochu zarážející na této chronologii je pouze skutečnost, že v Kafkově korespondenci o první publikaci ani o její přípravě nenacházíme jedinou zmínku._65 Důvod snad může spočívat v tom, že při svém prvním veřejném vystoupení Kafka zřejmě nevyužil zprostředkování Maxe Broda._66
Nákladný tisk sice nevyvolal velký ohlas mezi veřejností, zato odborný svět jeho vydání záhy zaznamenal a rovněž se začal zajímat o osobu Franze Kafky. To, že byl v té době Kafka ještě téměř neznámým autorem, ukazuje otázka Alfreda Waltera Heymela, působícího v nakladatelství Insel, který se Bleie – zcela v kafkovském duchu – zeptal, zda „Franz Kafka“ není pouze pseudonymem Bleiova chráněnce Roberta Walsera. Blei ho však v dopise ujistil, že Kafka je skutečně žijící osobou._67 Rovněž bibliofilský Zeitschrift für Bücherfreunde (Časopis pro přátele knih) píše o tomto sešitě pochvalně a zmiňuje i Kafkův příspěvek (srov. tamtéž, s. 27, 254).
Svou recenzi Bleiovy knihy Die Puderquaste. Ein Damenbrevier (Pudrovátko / Labutěnka. Dámský breviář, 1908) chtěl Kafka původně uveřejnit začátkem roku 1909 v pražském deníku Bohemia, byl však zjevně odmítnut a recenze nakonec vyšla – zřejmě až po Brodově zásahu – 6. února v berlínském časopise Der neue Weg (Nová cesta)._68 Den poté píše Kafka Bleiovi do Mnichova „omluvný“ dopis, v němž se zároveň ukazuje, jakou pozornost věnoval formě svých vydávaných prací: stěžuje si totiž na redakční nepřesnosti při publikování své recenze._69
Po dlouhém přemlouvání Kafky k jejich publikaci se posléze – v druhé polovině června – objevují opět v Hyperionu jeho prózy Gespräch mit dem Beter (Rozhovor s modlilem) a Gespräch mit dem Betrunkenen (Rozhovor s opilcem)._70
V srpnu pak dostává Kafka díky dobrozdání praktického lékaře, jemuž se svěřil se svou nervozitou a bolestmi hlavy, poprvé po téměř dvou letech „výjimečně“ osmidenní dovolenou, a tak může v září spolu s Brodem odjet na první společnou letní cestu, a sice do Rivy k jezeru Garda;_71 na Kafkův popud se potom účastní letecké přehlídky u Brescie. Brod přitom Kafku s úspěchem vybídne, aby vše zaznamenal a aby tak později mohli své paralelně psané články navzájem porovnat (což následně poslouží jako precedens předcházející vzniku Richarda a Samuela); Brod v Kafkově životopise vyjevuje svůj tajný plán podnítit takto Kafkovu „spisovatelskou práci“._72 Vzniká tak „s chutí napsaný“ Kafkův text Die Aeroplane in Brescia (Aeroplány v Brescii), který posléze díky Brodově známosti s tehdejším redaktorem kulturní rubriky Paulem Wieglerem vyjde „silně zkrácen“ na konci září v pražském deníku Bohemia._73
Brod také hovoří o Kafkově souhlasu s jeho úmyslem publikovat celý tento text vedle vlastního ve své knize statí Über die Schönheit häßlicher Bilder. Ein Vademecum für Romantiker (O kráse škaredých obrazů. Vademecum pro romantiky, 1913), v níž hodlal Kafkův text poněkud pateticky uvést poukazem na údajnou nerozlučnost jejich životů i tvorby v duchu typicky brodovské metody vzájemného připodobnění._74 Kafka z toho ovšem nemá vůbec „dobrý pocit“ a souhlasí zřejmě pouze kvůli Brodovu naléhání_75 (o podobných pocitech později čteme i v případě Richarda a Samuela). Takto totiž mělo být podle Broda dosaženo první Kafkovy knižní publikace, jakkoli nesamostatné a ve sborníku, na přání vydavatele však musely být nakonec tyto texty spolu s jinými vypuštěny z hotové sazby._76
Brod se zároveň domníval, že prostřednictvím tohoto článku přiměje Kafku znovu k tvůrčí činnosti, a dokonce si přičítá zásluhu na tom, že si Kafka začal vést „deníky“._77 Kafkův deníkový záznam z konce roku 1909 ovšem domnělý Brodův úspěch značně zpochybňuje, neboť zde Kafka hovoří o tom, že již pět měsíců nenapsal nic, s čím by byl spokojen, což se zřejmě vztahuje i na jeho nedávno publikovaný článek, takže Brodův pokus o probuzení nové tvůrčí aktivity či alespoň překonání vnitřního zoufalství zřejmě nebyl tak úspěšný, jak se jemu samotnému jevilo._78
Začátkem následujícího roku vychází – opět v Bohemii, tentokrát v nedělní příloze – pod názvem Ein Roman der Jugend (Román mládí) Kafkova „poetická recenze“_79 románu v dopisech Felixe Sternheima Die Geschichte des jungen Oswald (Příběh mladého Oswalda, 1910), který vyšel nedlouho předtím v Hyperionu. Felix byl bratrem Carla Sternheima, jenž působil jako spoluvydavatel a mecenáš časopisu Hyperion a později (v roce 1915) na návrh Franze Bleie dokonce Kafkovi postoupí peněžitou odměnu ze své Fontanovy ceny.
18. března si Kafka domlouvá s Brodem schůzku „i kvůli Bohemii“ (DFK 13, s. 141) a následujícího večera patrně předává Paulu Wieglerovi pět krátkých próz, které pak jeho zásluhou vyjdou na konci března ve velikonoční příloze Bohemie pod titulem Betrachtungen_80 Oproti předchozí publikaci Betrachtung v Hyperionu Kafka ke všem prózám doplnil názvy; užitý plurál Betrachtungen, jenž se neobjevuje v názvu předchozí ani následující verze,_81 je výsledkem Wieglerovy svévolné redakce, která Kafku velmi rozladila. Brod zároveň k celému ranému časopiseckému a novinovému vydávání Kafky s trochou nadsázky poznamenává: „Nikdo si těchto publikovaných věcí, které jsem prosadil s velkým vynaložením energie, ani nevšiml“ (Brod 2000, s. 53).
Patrně někdy počátkem března 1911 pak Kafka Brodovi píše zřejmě ohledně svého článku, který má zanedlouho vyjít v Bohemii: „tady máš tu věc. Snad je to místy upotřebitelné, čím víc budeš měnit, vynechávat nebo přidávat, tím lépe nejen pro tu záležitost, nýbrž i pro mne. Než jsem to napsal, bylo mi stydno, že Ti tu drobnost“ (DFK 13, s. 158). Na tento neúplný vzkaz, v němž Kafka vybízí Broda ke korekcím svého nebeletristického textu, jemuž zjevně nepřikládal příliš velkou váhu, navazuje ještě pohlednice Brodovi: „Za co ta věc stojí, vím. Je to jako vždycky. Její chyby mi vězí pod kůží hlouběji než její dobré stránky.“ (tamtéž)._82
V Bohemii poté skutečně vychází článek Eine entschlafene Zeitschrift (Zaniklý časopis),_83 který se měl původně jmenovat Hyperion. Jde o nekrolog na tento „nepravděpodobný a od začátku k zániku odsouzený“ časopis pro ty, kteří „přebývají na hranicích literatury“. Kafka ocenil nadšení Franze Bleie a správně vytušil, že se „nezapomenutelný Hyperion“ stane „bibliografickým pokladem“. Zároveň může být Kafkova typologie přispěvatelů do tohoto časopisu chápána i jako výstižná charakteristika jeho vlastního postavení v rámci literatury: „[Nutnost] ‚Hyperion‘ neměl žádnou. Těm, co přebývají na hranicích literatury, měl poskytnout velkou živou reprezentaci; ta jim však nepřináležela a oni ji v podstatě ani nechtěli. Ti, jež jejich povaha vzdaluje od společenství, nemohou bez újmy pravidelně vystupovat v časopisu, kde se mezi jinými pracemi musí cítit postaveni do jakéhosi scénického světla, které je činí odtažitějšími, než ve skutečnosti jsou“ (DFK 1, s. 310). Toto vysvětlení může rovněž objasnit Kafkův dvojznačný postoj k publikaci vlastních textů, týkající se jejich kontextu a možnosti sebeprezentace; zároveň ovšem zůstává otázkou, nakolik je tento popis autentický, když Kafka u tohoto článku ponechal Brodovi volnou ruku při jeho redakci.
Na konci srpna se Kafka s Brodem vydávají na onu „jásavou dovolenou“ vlakem přes Mnichov do Curychu, poté do Lucernu, Lugana, Milána a – z obavy před cholerou v Itálii – do Stresy a do Paříže._84 „Přitom se zrodil plán na společný román Richard a Samuel, v němž jsme se jeden druhému dobrácky trochu vysmívali.“_85 V souvislosti s jeho přípravou Kafka ve svém dopise Brodovi ze sanatoria v Erlenbachu u Curyšského jezera_86 zdůrazňuje rozdílný způsob tvorby obou dvou: „podle Tvého mínění […] se má psát i jen z vnějšího popudu, pak jsi měl ovšem svým požadavkem vůči mně nakonec přece jen pravdu, […] přes mé usilovné omlouvání padá na mne všechno zpátky nebo lépe řečeno se redukuje na malou názorovou rozepři nebo velký rozdíl ve schopnostech“ (DFK 13, s. 164). Kafka psal převážně inspirovaně a nepříliš soustavně, zatímco Brod se jej snažil skrze různé společné projekty přivést k soustředěné a dlouhodobé tvůrčí aktivitě, což se mu zjevně nikdy příliš nedařilo. Již koncem října se totiž v Kafkových denících dočítáme, že práce na románu Robert a Samuel uvízla také proto, že jí Kafka nepřičítal nejvyšší důležitost,_87 a to i přes Brodovo naléhání, jež sám Brod považoval za důležité a Kafkovi prospěšné_88 a jímž ho také přesvědčil o nutnosti pokračovat v rozepsaném díle. V polovině listopadu tak vzniká již zmiňovaná Skica k úvodu. Ačkoli se v prosinci Kafka v deníkovém záznamu zmiňuje, že „sám dokončil první kapitolu R. a S.“,_89 ještě na přelomu roku na ní „se vzájemným odporem“ společně s Brodem pracují._90
V období mezi dokončováním Richarda a Samuela a jeho publikací – budeme‑li se i nadále držet chronologické posloupnosti – vzniká práce, která způsobuje určitý nesoulad v rámci kafkovských bádání. Jde o Kafkovu zamýšlenou recenzi na knihu Heinrich von Kleist’s Anekdoten, vydanou v nakladatelství Rowohlt rok předtím. Kafka tento text, jejž Brod doplnil případným titulem Über Kleists ‚Anekdoten‘ (O Kleistových ‚Anekdotách‘), psal zřejmě na konci roku 1911._91 Recenze zřejmě nebyla nikdy otištěna, přestože Kafka zamýšlel její publikaci snad v Prager Tagblatt a samotný dochovaný rukopis má podobu tiskové předlohy. Generacím badatelů se každopádně přes jistě značné úsilí nepodařilo její publikaci za Kafkova života nalézt a lze s jistou pravděpodobností tvrdit, že ji ani dohledat nelze, protože otištěna nebyla; proto ji ani zde – v souladu s německým kritickým vydáním – mezi publikované práce nezařazujeme._92
V červnu 1912_93 pak přes výše popsané peripetie vychází první kapitola Richarda a Samuela v květnovém sešitě Herderblätter (Herderovy listy)_94 – vydávaných Willym Haasem, Norbertem Eislerem a Otto Pickem z pověření pražského Sdružení J. G. Herdera (J. G. Herdervereinigung zu Prag)_95 –, a to s příslibem „příštího pokračování“, jež se však již nikdy neobjeví. Kafka ovšem zřejmě nezměnil názor na to, že této cestovní zprávě „nenáleží chvála“._96 Chvála však jistě nenáleží ani jejímu vydavateli, neboť podle chyb z nedbalosti – pro Kafku ostatně typických –, které byly z rukopisu přejaty i do tištěné podoby, lze tvrdit, že Kafka ani Brod od Haase neobdrželi korektury textu (KKAD App., s. 531).
Začátkem listopadu se pak v říjnovém – a zároveň posledním vydaném – sešitě Herderblätter v rubrice poznámek (Anmerkungen) objevuje Kafkova próza Großer Lärm (Velký hluk)._97 Tato práce je variantou textu, jejž nacházíme v jeho deníkovém zápisu z 5. listopadu 1911 (DFK 7, s. 129–130); od napsání této drobné prózy do její publikace tedy uplynul rok. V Kafkově korespondenci pak lze nalézt dopis Willymu Haasovi, v němž mu tento „kousek o vlastní rodině“ nabízí jako náhradu za jedno z „pozorování“, o něž ho Haas požádal, jejichž knižní vydání se ovšem právě připravovalo u Rowohlta pro tisk._98 Haas se však opět neukázal jako příliš spolehlivý vydavatel, neboť Kafkovi neumožnil korektury ani tohoto textu a neposlal mu ani autorské výtisky dvou sešitů Herderblätter s jeho pracemi, a proto byl Kafkou zcela nezvykle ostře obviněn z „lajdáctví“,_99 což na něj zjevně zapůsobilo, a tak mohl Kafka o několik dnů později svůj příspěvek zaslat Felici._100 Případ Velkého hluku představuje další ze způsobů vzniku raných Kafkových publikací: deníkový záznam – či spíše text napsaný mezi deníkovými záznamy – je s drobnými obměnami_101 a po dlouhém mezičase otištěn, a sice na vyžádání a poměrně ochotně. Nespolehlivost vydavatele pak může být jedním z vysvětlení Kafkova dvojznačného vztahu k publikaci vlastních prací.
Zde končí historie Kafkových beletristických časopiseckých a novinových publikací před knižním vydáním Betrachtung.
Události bezprostředně vedoucí ke Kafkově první knižní publikaci se daly do pohybu již předtím, 29. června 1912, kdy se Kafka v Lipsku díky Brodovi seznamuje s Ernstem Rowohltem, který projeví zájem otisknout jeho krátké prózy. 14. srpna – mimochodem den po Kafkově prvním setkání s Felicí Bauerovou u Brodových rodičů (Binder 2008, s. 361, 364) – zasílá Brod rukopis Betrachtung nakladatelství Ernst Rowohlt do Lipska, které ještě v prosinci téhož roku začíná Kafkovu knižní prvotinu (Kafka 1913, viz KKAD, s. 7–40) expedovat._102
ÚŘEDNÍ PRÁCE
Kafka bohemofilu Bleiovi spolu s již citovaným dopisem – šlo o onen „omluvný“ dopis ze 7. února 1909, týkající se recenze Bleiovy knihy – posílá nedávno předtím vydanou výroční zprávu „svého ústavu“ za rok 1907. Kafka byl totiž od 30. července 1908 úředníkem Úrazové pojišťovny dělnické – ÚPD (Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt – AUVA) ve zkušební době a měl „na svědomí“ úvodní část výroční zprávy, vztahující se k pojišťování ve stavebnictví, která byla zároveň jeho prvním publikovaným odborným článkem, a to poměrně rozsáhlým._103 Současně jde o první publikovaný překlad Kafkova textu, a sice do češtiny (srov. KKAA, s. 6)._104 Tato zpráva za rok 1907 vyšla „jako tiskovina“ s vročením „1908“, nedlouho před zmíněnou recenzí Bleiova Pudrovátka, jíž datem vydání i redakce časově předchází. Kafkův „ústav“ vydával tyto výroční zprávy vlastním nákladem; přes očekávatelně suchý obsah jim však mnoho podniků a jejich zaměstnanců věnovalo značnou pozornost a Kafka se zvláště svými právními komentáři stal postupně jedním z jejich nejdůležitějších přispěvatelů._105 V případě nepodepsaných úředních textů ovšem zároveň často vyvstává problém s určováním, zda je Kafka jejich autorem a do jaké míry je výsledný text jeho vlastní prací._106
Se svým civilním povoláním ani pracovní náplní se tedy Kafka nikterak netajil, poskytuje své úřední texty k přečtení přátelům, kteří znali i jeho beletristické práce._107 Brod tuto situaci později značně vyostřuje, vycházeje ze svého hagiografického pojetí Kafkovy tvorby – psaní jako „formy modlitby“ –, z konceptu čistoty umění, která nesměla být poskvrněna výdělečnou činností: „Zaměstnání a psaní měly od sebe zůstat ostře odděleny, ‚směsici‘ obojího, jakou představuje třeba žurnalistika, Kafka odmítal“ (Brod 2000, s. 65)._108 Na základě tohoto přesvědčení Brod zjevně zcela opomíjí Kafkovy časopisecké a novinové recenze, které by z této perspektivy spadaly již do „žurnalistického žánru“. Na druhé straně ovšem přiznává, že Kafkův styl se zřetelně projevuje i v úředních textech, které byly ovšem napsány z nutnosti a zcela mimo brodovskou kategorii nezištného „čistého umění“._109 Brod se přitom od jednoho z Kafkových kolegů dozvěděl, že jeho práce byla „vysoko ceněna“; sám Kafka si však podle Broda své úřední práce_110 „příliš necenil“ – s čímž lze souhlasit, jakkoli se s jejími publikovanými výsledky zároveň nijak netajil – a psaní úředních zpráv mu nepůsobilo nejmenší potěšení. Brod proto spatřuje i příčiny Kafkova „pesimistického pohledu na život“ právě ve zkušenostech z „úřadu“, který se tak v Brodově podání paradoxně stává nejen největší překážkou v tvorbě, nýbrž i největší Kafkovou inspirací._111
Kafkovy příspěvky nacházíme rovněž ve výročních zprávách z dalších let:_112 ve zprávě za rok 1908 se objevují jeho články o pojištění podniků na výrobu zemědělských strojů a automobilových podniků,_113 v následující pak krátká zpráva o novém rozřazení podniků podle tříd nebezpečnosti práce a článek „o válcovém bezpečnostním hřídeli u hoblovaček“,_114 z něhož je zřejmé, že Kafka byl důvěrně obeznámen s technickými detaily popisovaných strojů._115 Ve zprávě za rok 1910 pak byla Kafkovi otištěna krátká zpráva opět o novém zařazení podniků podle tříd nebezpečnosti práce, navazující na předchozí zprávu, a článek o opatřeních vedoucích k zamezení úrazů, doplněný nákresy._116 Přinejmenším svým vročením (1912) a zřejmě i termínem redakční uzávěrky, která bývala v posledních měsících roku, předcházejí Kafkově první vlastní knižní publikaci ještě dva velmi krátké úřední příspěvky ve výroční zprávě za rok 1911, týkající se jednak opět opatření k ochraně proti úrazům, jednak osobního kontaktu s podnikateli._117
Vedle výročních zpráv pak lze v námi sledovaném období nalézt Kafkovy úřední práce publikované i mimo vlastní „ústav“. Zřejmě v dubnu 1910 požádal Kafka Broda, aby se zasadil o otištění jeho „úřední“ recenze publikace o „pojištění mateřství z hlediska pojišťovnické vědy“ od Kafkova nadřízeného, ředitele ÚPD Roberta Marschnera – kterého Kafka obdivoval pro jeho odborné schopnosti – v pražském měsíčníku Deutsche Arbeit. Monatschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen (Německá práce. Měsíčník pro duchovní život Němců v Čechách), s jehož redaktorem Ferdinandem Matrasem se Brod stýkal. Zajímavé je, že ve srovnání s tím, jak velmi Kafka dbal na přesné otištění svých literárních děl v náležité formě – což se týká i textů s literaturou spjatých, jak se ukázalo v případě recenze Bleiova Pudrovátka –, tak mu málo záleželo na tom, jak bude jeho úřední práce dále upravována._118 V červnu zmíněná recenze vychází pod šifrou „Dr. F. K.“._119
V následujícím roce se v Tetschen‑Bodenbacher Zeitung (Děčínsko‑podmokelské noviny) objevují dva články s velmi podobným názvem: nejprve v září – ještě v době Kafkovy výše popisované „jásavé dovolené“, která se stane podkladem k Richardu a Samuelovi – vychází pravděpodobně jeho vlastní „úřední“ článek o „dělnickém pojištění a podnikatelích“,_120 v listopadu pak již zřejmě jistě Kafkův článek o „dělnickém úrazovém pojištění a podnikatelích“, a to pod šifrou „P. O.“._121
IV. Richard a Samuel. Závěr
Nyní se můžeme vrátit k Richardu a Samuelovi, tentokrát již v kontextu ostatních modalit Kafkovy rané tvorby, jejichž různorodost je skutečně značná, a to ve smyslu charakteru jeho prací i způsobů jejich publikace. Nejstarší Kafkovy dochované beletristické texty jsou často součástí dopisů, a to jako celek – jak jsme viděli v Příběhu o stydlivém Dlouhém a o Nepoctivém ve svém srdci – či jako část výsledné práce – v případě Popisu jednoho zápasu, který nás uvádí do další tvůrčí etapy, po níž následuje období vstupu do dobového literárního „provozu“. O něj se nejprve neúspěšně pokouší sám Kafka svou ztracenou soutěžní povídkou, úspěšně jej ovšem uvede až Brod svou „zmínkou“, díky níž se Kafka dostává alespoň okrajově do dobového literárního povědomí. Brodův nápad představit Kafku jako autora titulní kresby se – z technických důvodů – nepodaří realizovat. Kafka své první práce otiskuje až v podobě črt literárních, publikovaných v Hyperionu. Většina raných Kafkových publikací vychází díky jeho přátelům – s nimi jej seznamuje nejčastěji Brod –, na jejichž práce (v případě Bleie a Sternheima) píše Kafka recenze. K „žurnalistickému“ žánru se pak přibližuje i svou „reportáží“ o „aeroplánech v Brescii“. Pro získání úplné představy o různých typech Kafkových raných textů jsme stručně představili rovněž jeho úřední práce, které pochopitelně jakémusi vnitřnímu žánrovému vývoji podléhají zcela minimálně, a proto se jejich uvedení řídí čistě časovým vymezením tématu; přesto jejich pojednání považujeme za důležité pro dokreslení kontextu Kafkových raných prací.
Richard a Samuel pak stojí na samé hraně Kafkovy rané tvorby, neboť z jedné perspektivy se jeví jako „cestovní zpráva“, svým kontextem připomínající Aeroplány v Brescii; zároveň ovšem jde o kapitolu plánovaného románu,_122 tedy žánru, jemuž se Kafka bude nejintenzivněji věnovat až od následného „období průlomu“. Vyvstává tak problém, kde mezi těmito dvěma fázemi tvorby učinit jakýsi „šev“. Vnitřní předěl bývá nalézán „v noci z 22. na 23. [září 1912] od 10 hodin večer do 6 hodin ráno“ (DFK 7, s. 278), kdy Kafka napíše povídku Das Urteil (Ortel),_123 pokládanou za tvůrčí „průlom“_124 a znamenající zároveň počátek období intenzivního psaní. Jakkoli zmíněná datace tohoto vnitřního – tvůrčího – „švu“ může nalézt své oprávnění, zde mezi ranou Kafkovu tvorbu zařazujeme i Velký hluk, který vyšel v listopadu a tvoří další z modalit jeho raných prací – bez větších úprav publikovaný text napsaný mezi deníkovými záznamy – a jenž je skrze Herderblätter a osobu Willyho Haase těsně spjat s Richardem a Samuelem. Tento kontext nechceme uměle přetrhnout, a proto zde postulujeme jakýsi vnější – publikační – „šev“, za nějž považujeme první knižní vydání Kafkovy práce kolem 10. prosince 1912.
Jakkoli může být samotné časové vymezování oněch „švů“ pouhou posedlostí badatelů, je třeba zdůraznit, že mezi ranou tvorbou črt a krátkých publikovaných próz a následným obdobím, v němž se těžiště Kafkova psaní posouvá k delším a komplexnějším pracím, lze nalézt skutečný posun. Vedle tohoto vnějšího ohraničení je nyní ovšem zřejmá i vnitřní strukturace této rané fáze, jejíž zkoumání končíme tam, kde jsme je začali: u Richarda a Samuela, „cestovní zprávy“ a „románové kapitoly“ zároveň, která onu vnitřní strukturu propojuje s vnější.
Úplný chronologický přehled Kafkových prací – včetně úředních – otištěných v originále před první knižní publikací (1908–1912)
(1) Kafka, Franz: Betrachtung. Hyperion. Eine Zweimonatsschrift 1, 1908, 1. sv., 1. seš., s. 91–94.
(2) [Kafka, Franz]: Umfang der Versicherungspflicht der Baugewerbe und der baulichen Nebengewerbe. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1907. Prag 1908, s. 4–21.
(3) Kafka, Franz: Ein Damenbrevier. Der neue Weg 38, 1909, 2. seš., 6. 2., s. 62.
(4) Kafka, Franz: Gespräch mit dem Beter. Gespräch mit dem Betrunkenen. Hyperion. Eine Zweimonatsschrift 2, 1909, 1. sv., 8. seš., s. 126–133.
(5) Kafka, Franz: Die Aeroplane in Brescia. Bohemia 82, 1909, č. 269, 29. 9., ranní vydání, s. 1–3.
(6) [Kafka, Franz]: Die Pauschalierung der Versicherungsbeiträge bei den kleinen landwirtschaftlichen Maschinenbetrieben. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1908. Prag 1909, s. 6–10; Einbeziehung der privaten Automobilbetriebe in die Versicherungspflicht (tamtéž, s. 10–14).
(7) Kafka, Franz: Ein Roman der Jugend. Bohemia 83, 1910, č. 16, 16. 1., ranní vydání, nedělní příloha, s. 33.
(8) Kafka, Franz: Betrachtungen. Bohemia 83, 1910, č. 86, 27. 3., ranní vydání, velikonoční příloha, s. 39.
(9) [Kafka, Franz]: „Die Mutterschaftsversicherung vom Standpunkte der Versicherungswissenschaft“ von Dr. Robert Marschner, Direktor der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt und Dozent der technischen Hochschule in Prag (Rezension). Deutsche Arbeit 9, 1910, č. 9, s. 580.
(10) [Kafka, Franz]: Die Neueinreihung der Betriebe. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1909. Prag 1910, s. 6–7; Unfallverhütungsmaßregel bei Holzhobelmaschinen (tamtéž, s. 7–12).
(11) Kafka, Franz: Eine entschlafene Zeitschrift. Bohemia 84, 1911, č. 78, 19. 3., ranní vydání, nedělní příloha, s. 33.
(12) [Kafka, Franz]: Die Arbeiter‑Versicherung und die Unternehmer. Tetschen‑Bodenbacher Zeitung 1911, č. 73, 13. 9., s. 1–3.
(13) [Kafka, Franz]: Die Arbeiterunfallversicherung und die Unternehmer. Tetschen‑Bodenbacher Zeitung 1911, č. 88, 4. 11., 1. příloha, s. 1–3.
(14) [Kafka, Franz]: Die Neueinreihung der Betriebe. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1910. Prag 1911, s. 31–32; Maßnahmen zur Unfallverhütung (tamtéž, s. 33–42).
(15) Brod, Max – Kafka, Franz: Erstes Kapitel des Buches „Richard und Samuel“ von Max Brod und Franz Kafka: Die erste lange Eisenbahnfahrt (Prag – Zürich). Herderblätter 1, 1912, č. 3, květen, s. 15–25.
(16) Kafka, Franz: Großer Lärm. Herderblätter 1, 1912, č. 4–5, říjen, s. 44.
(17) [Kafka, Franz]: Maßnahmen zur Unfallverhütung. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1911. Prag 1912, s. 11; Persönlicher Verkehr mit den Unternehmern (tamtéž, s. 11–12).
Seznam zkratek citovaných částí souborných vydání Kafkova díla_125
KKA Kafka, Franz: Schriften, Tagebücher, Briefe. Kritische Ausgabe, eds. Jürgen Born, Gerhard Neumann, Malcolm Pasley, Jost Schillemeit. S. Fischer, Frankfurt am Main 1982 nn:
KKAT Kafka, Franz: Tagebücher. Textband, eds. Hans‑Gerd Koch, Michael Müller, Malcolm Pasley. S. Fischer, Frankfurt am Main 1990.
KKAT App. Kafka, Franz: Tagebücher. Apparatband, eds. Hans‑Gerd Koch, Michael Müller, Malcolm Pasley. S. Fischer, Frankfurt am Main 1990.
KKANI Kafka, Franz: Nachgelassene Schriften und Fragmente I. Textband, ed. Malcolm Pasley. S. Fischer, Frankfurt am Main 1993.
KKANI App. Kafka, Franz: Nachgelassene Schriften und Fragmente I. Apparatband, ed. Malcolm Pasley. S. Fischer, Frankfurt am Main 1993.
KKAD Kafka, Franz: Drucke zu Lebzeiten. Textband, eds. Wolf Kittler, Hans‑Gerd Koch, Gerhard Neumann. S. Fischer, Frankfurt am Main 1994.
KKAD App. Kafka, Franz: Drucke zu Lebzeiten. Apparatband, eds. Wolf Kittler, Hans‑Gerd Koch, Gerhard Neumann. S, Fischer, Frankfurt am Main 1996.
KKAB1 Kafka, Franz: Briefe 1900–1912, ed. Hans‑Gerd Koch. S. Fischer, Frankfurt am Main 1999.
KKAB2 Kafka, Franz: Briefe 1913–März 1914, ed. Hans‑Gerd Koch. S. Fischer, Frankfurt am Main 2001.
KKAA Kafka, Franz: Amtliche Schriften. Textband, eds. Klaus Hermsdorf, Benno Wagner. S. Fischer, Frankfurt am Main 2004.
KKAA Mat. Kafka, Franz: Amtliche Schriften. Materialien auf CD‑ROM, eds. Klaus Hermsdorf, Benno Wagner. S. Fischer, Frankfurt am Main 2004.
KKA‑TB, RT Kafka, Franz: Gesammelte Werke in zwölf Bänden. Bd. 12: Reisetagebücher, ed. Hans‑Gerd Koch. Fischer Taschenbuch Verlag. Frankfurt am Main 2008.
DFK Kafka, Franz: Dílo Franze Kafky, eds. Kurt Krolop, Josef Čermák, Václav Maidl, Marek Nekula a Jiří Stromšík. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1997–2007:
DFK 1 Kafka, Franz: Povídky I, přel. Vladimír Kafka, Marek Nekula, Věra Koubová a Josef Čermák. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2006.
DFK 2 Kafka, Franz: Povídky II, přel. Jiří Stromšík. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2003.
DFK 7 Kafka, Franz: Deníky 1909–1912, přel. Josef Čermák. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1998.
DFK 9 Kafka, Franz: Deníky z cest, přel. Věra Koubová. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1999.
DFK 11 Kafka, Franz: Dopisy Felici, přel. Viola Fischerová. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1999.
DFK 13 Kafka, Franz: Dopisy přátelům a jiná korespondence, přel. Věra Koubová. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2007.
GW Kafka, Franz: Gesammelte Werke, ed. Max Brod. S. Fischer, Frankfurt am Main 1950–1974.
POZNÁMKY
_1
Za zásadní připomínky ke Kafkovým úředním pracím děkuji Simoně Švingrové, za jiné náměty k textu Petru A. Bílkovi a Martinu Pokornému. Za další podněty pak patří můj dík Marku Nekulovi a Romanu Kopřivovi.
_2
Plným názvem Erstes Kapitel des Buches „Richard und Samuel“ von Max Brod und Franz Kafka: Die erste lange Eisenbahnfahrt (Prag – Zürich). Viz KKAD, s. 419–440. Srov. KKAD App., s. 528–538. V českém překladu jako První kapitola knihy „Richard a Samuel“ od Maxe Broda a Franze Kafky: První dlouhá jízda drahou (Praha – Curych). Viz DFK 1, s. 312–327. Použité zkratky jsou vysvětleny dále v textu. Příběh publikace této „první kapitoly“ je zevrubně vyložen níže, na chronologicky příslušném místě.
_3
Brod dokonce Kafku varuje, aby „nepsal tak dlouhé partie a účinek takového psaní považuje za cosi sulcovitého [etwas Gallertartiges]“ (DFK 7, s. 165). Srov. KKAT, s. 282–283.
_4
„Já a Max musíme přece jen být naprosto rozdílní. Jakkoli obdivuji jeho spisy, […] je přece každá věta, kterou napíše do Richarda a Samuela, z mé strany spojena s ústupkem, který dělám proti své vůli a jejž bolestně pociťuji do hloubi duše“ (DFK 7, s. 151).
_5
Totiž nápadu, z něhož vznikne plán na napsání románu o jejich vzájemném přátelství: „opravdu špatný nápad: současně popisovat cestu i vnitřní postoje k sobě navzájem ve spojitosti s cestou. Jeho neproveditelnost se prokázala“ (DFK 9, s. 15). Srov. Brodovu verzi: „Kafkův návrh společné práce o cestě. Nedostatečně vysvětlen. Během popisování cesty bude každý zároveň líčit, jak se ten druhý staví k událostem“ (tamtéž, s. 101–102). K možným flaubertovským inspiracím tohoto návrhu viz Rodlauer – Wenko 1985. Srov. Engel – Auerochs 2010, s. 130.
_6
„[…] pošlu Ti příště dvě vytištěné maličkosti z našich cest, jednu snesitelnou ode mne a jednu zcela nesnesitelnou, kterou jsme napsali společně.“ Jde o dopis z 20. dubna 1914 (DFK 11, s. 632). „Snesitelné“ jsou Aeroplány v Brescii (blíže viz níže), „nesnesitelný“ je Richard a Samuel.
_7
Srov. Brodův cestovní deník (Brod – Kafka 1987, s. 73–76). Viz též KKA‑TB, RT, s. 117–121. Pro český překlad viz DFK 9, s. 15–18. Srov. též Brodovu verzi (tamtéž, s. 101–105).
_8
Pro důkladnější výklad viz Brod – Kafka 1987, s. 278, 289.
_9
Podrobněji viz tamtéž, s. 283, 288–291. Srov. též KKAT App., s. 118–120.
_10
„Přátelé nebyli samozřejmě vylíčeni podle skutečnosti, hlavně ne Samuel, který měl být praktický, bohatý a nezávislý – přesto nás velice bavilo užívat pro Richarda většinou vlastností a cestovních poznámek Kafkových, pro Samuela mých (někdy však i obráceně) [zvýraznil J. S.]“ (Brod 2000, s. 101–102). Srov. Zimmermann 2009, s. 9–14. Důkladnou analýzu posunu těchto identit podává Hartmut Binder spolu se zevrubným komentářem k celé „kapitole“. Na jeho mimořádně důkladnou práci detailně rozebírající jednotlivé Kafkovy kratší prózy odkazujeme i dále, jakkoli je třeba zároveň upozornit na skutečnost, že vychází ještě z „Brod‑Ausgabe“ (viz níže). Viz Binder 1977, s. 90–106.
_11
„Teď se pokusit o skicu úvodu k Richardu a Samuelovi.“ Záznam pochází ze 14. listopadu (DFK 7, s. 146). V originále Skizze zur Einleitung für Richard und Samuel. Viz KKANI, s. 183–186. Srov. KKANI App., s. 61–66. Pro Brodovy vlastní poznámky k úvodu srov. Brod – Kafka 1987, s. 206–207, 289. Pro český překlad viz DFK 2, s. 128–130. Srov. Komentář Jiřího Stromšíka (tamtéž, s. 388).
_12
„Robert byl sekretářem jednoho spolku, Samuel zaměstnancem obchodní kanceláře, Max státním úředníkem a Franz úředníkem v bance“ (DFK 7, s. 65). Srov. Komentář Josefa Čermáka (tamtéž, s. 295). Rovněž se v případě tohoto záznamu mohlo jednat o jakousi „předhistorii“ (Vorgeschichte) předcházející celému plánovanému románu, která snad mohla být napsána ještě před samotnou cestou. Blíže k této menšinové interpretaci i podrobnostem možné datace viz KKAT App., s. 94–96. Srov. též KKANI App., s. 63.
_13
„Samuel je tajemníkem uměleckého spolku, Richard bankovním úředníkem. Richard má majetek, pracuje jen proto, že se necítí schopen snést volné dny; Samuel musí žít ze své (navíc úspěšné a uznávané) práce“ (DFK 1, s. 312).
_14
„Svazeček nazvaný ‚Richard a Samuel – Malá cesta středoevropskými krajinami‘ bude obsahovat paralelní cestovní deníky dvou přátel rozličného charakteru“ (tamtéž).
_15
„So kam es, daß das Ganze nicht aus Teilen besteht, die A oder B ausgearbeitet hat, sondern an der ganzen Arbeit sind beide, A und B, ununterscheidbar beteiligt“ (Brod 1962, s. VIII).
_16
Výstižně tuto situaci charakterizuje Gerhard Kurz, když hovoří o snaze „dem Frühwerk den Ruch des Vorläufigen zu nehmen“ (Kurz 1984, s. 7).
_17
Pro klasickou periodizaci Kafkových raných „epických“ prací viz Binder 1979b, s. 223–227. Pro nejnovější poznatky o Kafkově raném díle srov. Engel – Auerochs 2010, s. 5–15, 81–85, 91–151. Vzhledem k důkladnosti a aktuálnosti této práce na ni odkazujeme jako na jeden ze základních pramenů, jakkoli se od ní při vlastní periodizaci – s ohledem na zaměření našeho zkoumání – poněkud odchylujeme.
_18
Tato práce (původně byla napsána jako disertace, později vyšla i ve francouzském a anglickém překladu) zevrubně popisuje historii všech Kafkových beletristických textů otištěných za jeho života – řazeny jsou podle periodik, v nichž se objevily –, a to včetně zasazení do širšího kontextu dobového literárního „provozu“ a reakcí jeho současníků. Zásadní výhrada vůči ní však spočívá v tom, že se zabývá pouze publikovanými texty beletristického charakteru, zcela tedy opomíjí otištěné úřední práce i Kafkovy vlastní recenze; tuto mezeru doplňujeme.
_19
Ve srovnání s Unseldovou knihou je tato práce úplnější a zabývá se větším množstvím materiálu – včetně úředních prací –, přesto neposkytuje úplný výčet Kafkových publikací (konkrétní odkazy na chybějící – či naopak nedoložené – publikace jsou uvedeny na příslušných místech dále v textu) a zároveň je třeba ji v některých ohledech doplnit o novější poznatky. Na rozdíl od Unseldovy je pak Dietzova práce pouhým suchým výčtem jednotlivých publikací, který je nezasazuje do dobového kontextu a – na rozdíl od populárnější i častěji citované Unseldovy práce – nelze Dietzův výčet číst jako svého druhu „příběh“ Kafkových publikací.
_20
Chronologisches Verzeichnis der Drucke zu Lebzeiten (KKAD App., s. 15–24). Faksimile těchto textů, jež byly publikovány v novinách a časopisech, jsou v úplnosti dostupné [cit. 21. 11. 2010].
_21
Další osudy německé recepce doplňují Bornovy komentované soubory publikované německé kritiky a recepce Kafkových knižních publikací až do jeho smrti (tj. v letech 1912–1924). Viz Born 1979. Pro období následné německé recepce (až do roku 1938) viz Born 1983. Výčtový souhrn veškeré německé i světové recepce Kafkova díla pak lze sledovat ve vyčerpávajících bibliografických přehledech Caputo‑Mayrové (Caputo‑Mayr – Herz 2000).
_22
Srov. též Engel – Auerochs 2010, s. 81. Dřívější bádání se klonilo spíše k názoru, že Kafka začal s prvními literárními pokusy o něco později, až v letech 1897–1898. Viz Unseld 1984, s. 17. Srov. Binder 1979a, s. 230–231.
_23
„Kafkas literarische Anfänge, die in die Zeit um 1896 fallen, liegen weitgehend im Dunkeln“ (Alt 2008, s. 130).
_24
„Es gibt ein Kommen und ein Gehn [/] Ein Scheiden und oft kein – Wiedersehn [/] Prag, den 20. November. [/] Franz Kafka“ (KKANI, s. 7). Srov. KKANI App., s. 35. V českém překladu: „Jsou příchody a míjení [/] a často navždy – loučení [/] Praha 20. listopadu. [/] Franz Kafka“ (DFK 2, s. 7). Pro faksimile Kafkova „nejranějšího rukopisného dokumentu“ viz Wagenbach 2006, s. 50. Je třeba zároveň upozornit na zavádějící chybu v nové kafkovské Příručce, která jeho vznik mylně klade do předchozího roku (Engel – Auerochs 2010, s. 81), zatímco na jiném místě uvádí správnou dataci (tamtéž, s. 4).
_25
Toto seznámení proběhlo 23. října 1902 v souvislosti s přednáškou Schicksale und Zukunft von Schopenhauers Philosophie (Osudy a budoucnost Schopenhauerovy filosofie), kterou Brod pronesl ve Čtenářském a řečnickém klubu německých studentů v Praze (Lese‑ und Redehalle der deutschen Studenten in Prag). Kafka se stal „zpravodajem pro umění“ a později „zpravodajem pro literaturu“ Sekce literatury a umění tohoto klubu. Pro Brodův popis jejich seznámení viz Brod 2000, s. 39–40. Srov. též Binder 2008, s. 76–79, 82.
_26
Jde o dopis ze 20. prosince 1902 (DFK 13, s. 20–22). Pokus o interpretaci této „historky“ podává Brod, který ztotožňuje Kafku se „stydlivým dlouhánem“ a jeho spolužáka z gymnázia Emila Utitze s „nepoctivým ve svém srdci“ (Brod 1994, s. 152).
_27
„Připravím ti svazeček, v něm bude všechno, co jsem doteď napsal, ze sebe nebo z druhých“ (DFK 13, s. 30).
_28
„Mezi těmi několika tisíci řádky, které Ti předávám, bych si trpělivě dokázal vyslechnout snad deset, nebylo nutné troubit v předešlém dopise na pozouny, namísto zjevení tu máme dětské škrábanice…“ (tamtéž, s. 31).
_29
„Mezi všemi mladými lidmi jsem se bavil vlastně jen s Tebou, a i když jsem se bavil s jinými, pak to bylo jen mimoděk nebo kvůli Tobě nebo skrze Tebe nebo ve vztahu k Tobě“ (tamtéž, s. 33).
_30
Blíže k vlivu tohoto časopisu na Kafku viz Binder 1979a, s. 265–270.
_31
„Vliv uměleckých děl a hodnot propagovaných Kunstwartem je zde jasně vidět z každého detailu. U autora, který jako Kafka tak záhy rozvinul svůj zcela osobitý, už sotva znatelně ovlivněný postoj, působí seznámení s tímto nesamostatným počátečním stadiem přímo groteskně a také dojemně, zdá se mi“ (Brod 2000, s. 50).
_32
„Když jsem Kafku poznal, překonával právě své manýristicky strojené, jakoby gotické údobí – kdy pod vlivem velmi kritického časopisu Kunstwart, který bral na milost jen určité, ovšem velké autory, občas propadal i teutomanii. […] Všechno, i počáteční básně, působí jedinečně a zní pravdivě: jen malicherná nelaskavost a nepochopení jim mohou něco vytýkat. Ale tento stav byl zřejmě jen obdobím ‚zakuklení‘. Krásný motýl se už vítězně chystal prorazit kuklu“ (Brod 1994, s. 171–172).
_33
„Nevím, jak Oskar Pollak přijal Kafkovy práce vydané jeho přísnému soudu, zda je tak obdivoval, jako jsem je od prvopočátku obdivoval, upřímně řečeno musel obdivovat já“ (Brod 2000, s. 51).
_34
Dopis pochází z doby před 28. srpnem 1904 (DFK 13, s. 44–45). Sám Brod tento dopis označuje za „snad jeden z prvních, které mi Kafka napsal“ (Brod 2000, s. 41). Později o tomto dopise při nejisté dataci již mluví jako o úplně prvním: „Plameny přátelství vyšlehly vysoko hned od počátku. O tom svědčí první dopisy, které mi Kafka psal. Už první dopis (z roku 1903 nebo 1904) […] je proniknut srdečnou důvěrností“ (Brod 1994, s. 148).
_35
„Jenom tolik vím: že se náš vztah zpočátku rozvíjel velice pomalu a že trvalo několik let, než jsme se seznámili důvěrně. […] Roku 1908 zemřel můj přítel z mládí Max Bäuml. [/] Od té chvíle se můj vztah k Franzovi prohloubil. Scházeli jsme se denně, někdy i dvakrát za den“ (Brod 2000, s. 47, 53). Oproti Kafkovu Životopisu se Brod později ve své autobiografii – v obraně proti Wagenbachovi – vyjadřuje o svém přátelství s Kafkou jako o „planoucím“ již od počátku: „Je proto nesprávné, když tvrdí Klaus Wagenbach ve své knize Franz Kafka, Životopis jeho mládí [Wagenbach 2006], že ‚užší přátelství‘ mezi Kafkou a mnou počalo teprve roku 1908. Přátelství začalo prvním setkáním, později se ovšem velkolepě rozvinulo a stále stupňovalo. Ale to, že silně vzplálo hned na počátku, vyplývá z onoho […] prvního dopisu mně […] a z další korespondence, dále pak z toho, že jsme se od roku 1903 denně vídali“ (Brod 1994, s. 149).
_36
DFK 13, s. 47. Srov. zvl. téměř totožné pasáže: DFK 2, s. 36.
_37
Verzi A Popisu psal Kafka zřejmě během léta a podzimu 1904, a poté v roce 1907, což odpovídá souvislosti s uvedeným spolehlivě datovaným dopisem. Brod oproti tomu zřejmě mylně udává její vznik mezi roky 1902 a 1903, bez ohledu na časovou provázanost se zmíněným dopisem. Viz Poznámky Jiřího Stromšíka (tamtéž, s. 384).
_38
Kafkův Životopis pochází z roku 1937 (Brod 1937). Brodova autobiografie je podstatně pozdější (Brod 1960).
_39
„Kafkova první uveřejněná práce jsou črty sebrané pod titulem Rozjímání. Všecko, co napsal předtím, zničil, ale přesto existují dvě zachráněné práce, dokončený malý román Popis jednoho zápasu a ještě ranější románový fragment Svatební přípravy na venkově“ (Brod 1994, s. 164). Brod zaměňuje pořadí těchto prací. Kafka totiž začal nejdříve s psaním Popisu (asi od léta 1904), až o několik let později se Svatebními přípravami (asi po srpnu 1906). Jak již bylo uvedeno, Brod se – zřejmě chybně – domnívá, že Popis vznikal v letech 1902–1903, což zjevně souvisí i s jeho pozdějším – zřejmě opět mylným – předpokladem, že se o Kafkově psaní dozvěděl o několik let dříve, než tomu nejspíše ve skutečnosti bylo, a tak jeho rané práce posouvá v čase zpět. Srov. Poznámky Jiřího Stromšíka (DFK 2, s. 383–384, 387). Přitom ještě v Kafkově Životopise je Brod na správné chronologické stopě a nejeví potřebu příliš fabulovat: „Pak mi jednou (1909) četl začátek románu nazvaného Svatební přípravy na venkově. [… pozn.:] Popis jednoho zápasu. Tato práce […] je snad o několik let starší, zřetelně se vztahuje k letům domácích plesů, k letům studií a vysoké škole. Po důkladném prohlédnutí svých deníků jsem konstatoval, že mi Kafka ukazoval menší prozaické práce už před rokem 1909. Proto jsem na něho už roku 1907 veřejně upozornil v časopise Gegenwart“ (Brod 2000, s. 52).
_40
O oblibě tohoto způsobu představování soudobé literatury hovoří Unseld (Unseld 1984, s. 17). V jinak „s vysokou pravděpodobností“ spolehlivém Unseldově výkladu je ovšem třeba upozornit na zjevnou faktografickou chybu. Unseld totiž uvádí, že se Kafka soutěže zúčastnil „jako 23‑letý student“ („als 23jähriger Student“; tamtéž), což je zjevný protimluv, vycházející nepochybně z autorovy nedbalosti či neznalosti důležitých „kafkovských dat“. Kafka, narozený 3. 7. 1883, promoval na doktora práv 18. 6. 1906. (Pro faksimile promočního protokolu jakož i další podrobnosti viz Binder 2008, s. 116–117). Při dovršení 23 let již tedy nebyl studentem, nýbrž doktorem práv. Právě kontext zmíněné soutěže nás přiměl datovat odeslání oné povídky do pozdější doby, kdy již Kafka byl doktorem práv (jelikož se povídka nedochovala, nelze dnes již určit, zda Kafka užil svůj čerstvě získaný titul, jak to činil v neliterárních kontextech). Ztracenou povídku lze bez nepřiměřené fabulace jen obtížně charakterizovat, přesto můžeme poznamenat, že pokud ji Kafka psal v době po své promoci, pak zřejmě v souvislosti s prací na verzi A Svatebních příprav na venkově (tedy asi v období po srpnu 1906, tj. po návratu ze sanatoria ve Zlatých Horách) či na textu Die Abweisung (Odmítnutí), a to možná předtím, spíše však až poté, co se stal neplaceným soudním praktikantem (od října 1906).
_41
První doloženou písemnou zmínku Brodovi o vlastní tvorbě pak nacházíme v Kafkově dopise ze 12. února 1907 (DFK 13, s. 60–61).
_42
Unseld v souvislosti s tímto „utajováním“ dochází k podobným závěrům, jež jsme učinili výše: jakkoli mezi lety 1902–1907 měli Kafka s Brodem mnoho společných literárních aktivit, oba měli zároveň ještě svůj vlastní, bližší okruh přátel a bylo obtížné oba tyto bližší kruhy vzájemně propojit.
_43
Brod uvádí Kafkovo jméno ve své recenzi dramatu Franze Bleie Der dunkle Weg (Temná cesta) spolu s autory, jichž si velmi cení: „Je známkou vysokého stupně kultury německého písemnictví, že máme autory [einige], kteří to vystihují a nejrůznější stránky bytí [Dasein] zdobí svým uměním a svou krutostí. K oné svaté skupině [zu der heiligen Gruppe; zvýraznil J. S.] patří spolu s autorem tohoto kusu Heinrich Mann, Wedekind, Meyrink, Franz Kafka a ještě několik dalších“ (Brod 1907a). Srov. Unseld 1984, s. 252. Pro český překlad viz Komentář Věry Koubové (DFK 13, s. 810).
_44
„O jeho dosud vesměs nevydaných pracích [Seine noch durchaus unveröffentlichten Arbeiten – zvýraznil J. S.; jde o chybu překladatele, neboť z kontextu je zjevné, že v dané době nebylo zveřejněno žádné Kafkovo dílo] jsem se zmínil v berlínském týdeníku Die Gegenwart, kde jsem k řadě jmen slavných autorů (Blei, Mann, Wedekind, Meyrink) připojil i jeho jméno. Byla to asi první veřejná zmínka o Kafkovi (9. února 1907). Kafka mi napsal humorný dopis o komičnosti tohoto prvního vystoupení; byla v tom totiž jistá troufalost, že jsem veřejnosti představil jméno autora, který dosud neotiskl ani řádku, jedním dechem s veleznámými autoritami, jako by ho každý musel znát“ (Brod 2000, s. 53). Srov. Brod 1966, s. 60.
_45
„Smutné je jen – vím, neměls to v úmyslu –, že by teď bylo ode mne neslušné chtít časem něco vydat, neboť by se dokonale narušila křehká aura [Zartheit] tohoto prvního vystoupení a nikdy bych nedosáhl účinku [eine Wirkung die jener ebenbürtig wäre, – v originále zdůrazněno touto vloženou větou], jejž mému jménu dává Tvá věta. […] měl jsi ještě do závorky napsat: ‚Toto jméno bude třeba zapomenout‘“ (DFK 13, s. 61). Srov. KKAB1, s. 50. Die Gegenwart. Wochenschrift für Literatur, Kunst und öffentliches Leben (Přítomnost. Týdeník pro literaturu, umění a veřejný život, 1872–1931) přitom měla v roce 1906 náklad 5000 výtisků (Unseld 1984, s. 252).
_46
„S Německem, jak se domnívám, tu mohu počítat jen málo. Neboť kolik lidí tam čte kritiku se stejným napětím až do posledního odstavce? To se za slávu označit nedá. Jinak je tomu ovšem u Němců v cizině, například v provinciích u Baltského moře, lépe ještě v Americe, nebo dokonce v německých koloniích, neboť opuštěný Němec si svůj časopis přečte do posledního písmene. Středisky mé slávy jsou tedy Dáresalám, Ujiji, Windhoek“ (DFK 13, s. 61).
_47
Viz zvl. kapitolu Užší kruh (Brod 1993, s. 83–133).
_48
Kafka jako osoba je přitom literárně transformován – tedy nikoli explicitně uveden vlastním jménem – již v Brodově „novele“ Die Insel Carina (Ostrov Carina), vzniklé podle Brodových údajů již v roce 1904, otištěné pak kolem května 1907 (Brod 1907b). Sám Brod, který v té době ještě nevěděl o Kafkově literární tvorbě – nejde tedy o vylíčení Kafky jakožto autora –, popisuje svůj mylný dojem, který o něm v té době měl a jejž vtělil do postavy Cara (tj. „Kafky“): „Bylo zvláštní, že Kafka při běžném nebo prvním setkání působil na mnoho lidí (i na mne, jak to prozrazuje má povídka Ostrov Carina v knize Experimenty), jako by patřil k typu ‚estétů‘“ (Brod 1994, s. 167). Kafka v dopise ze srpna 1907 dokládá, že tuto novelu znal a zřejmě také prohlédl brodovskou stylizaci Kafky–Cara, v níž jej Brod literárně zachytil o několik let dříve. Kafkovi zároveň Ostrov Carina zřejmě dobře utkvěl v paměti, neboť se o něm zmiňuje v dopise Brodovi ještě v červnu 1920 (DFK 13, s. 65, 471).
_49
„[…] sein Schreiben fast gänzlich brachlag“ (Unseld 1984, s. 23).
_50
„Jak se Ti líbí moje kresba? Ty, já jsem byl kdysi velký kreslíř (einmal ein großer Zeichner), jenomže jsem se pak u jedné špatné malířky začal učit školnímu kreslení [schulmäßiges Zeichnen] a zkazil si tak celý talent. Jen si to představ! Ale počkej, pošlu Ti příště pár svých starých kreseb, aby ses měla čemu smát. Ty kresby mě svého času, to už je léta, uspokojovaly víc než cokoliv jiného.“ Jedná se o dopis Felici napsaný z 11. na 12. února 1913 (DFK 11, s. 314). Srov. KKAB2, s. 87.
_51
Unseld charakterizuje Kafkovy kresby jako „podobné dřevořezbám, se silným zdůrazněním pohybu a s výrazně expresionistickými rysy“: „die holzschnittartigen, stark Bewegungsabläufe konturierenden Zeichnungen ausgeprägt expressionistische Züge tragen“ (Unseld 1984, s. 23).
_52
Blíže viz Binder 1979b, s. 562–568. Srov. Bokhove – Dorst 2006.
_53
„A teď mi už, můj nebohý chlapče, nezbývá, než abych Ti poděkoval za námahu, kterou sis dal s přesvědčováním svého nakladatele o kvalitách mého obrázku.“ Jde o již zmiňovaný dopis ze srpna 1907 (DFK 13, s. 65).
_54
‚Erotes‘ už brzy vyjdou pod titulem ‚Cesta zamilovaného‘, ale bez mého titulního listu, u něhož se ukázalo, že se nedá reprodukovat“ (tamtéž, s. 87). Tuto zprávu se dozvídáme z Kafkova dopisu Hedvice Weilerové, s níž se v létě roku 1907 seznámil v Třešti. Kafka k tomuto dopisu také přikládá opis své „špatné, snad rok staré drobnosti“ s názvem Begegnung (Setkání), která se – již pod titulem Die Abweisung (Odmítnutí) – stane součástí jeho první publikace – Betrachtung (tamtéž, s. 87–88). Je pozoruhodné, jak brzy poté, co s Hedvikou navázal blízký (ač místně vzdálený) milostný vztah – k čemuž došlo nedlouho po jejich seznámení –, se jí Kafka začal svěřovat se svou tvorbou, což vynikne zvláště ve srovnání s dobou, kterou k tomu potřeboval v případě Broda.
_55
Brod byl v tomto směru zvláště aktivní například v okruhu Osmy, skupiny moderních malířů, k níž mj. patřili Max Horb, Willy Nowak a Fritz Feigl. Představené Kafkovy „expresionistické“ kresby jim prý připomínaly ranou tvorbu Paula Klee či Alfreda Kubina (Unseld 1984, s. 23).
_56
V případě těchto publikací, jejichž zkoumání tvoří těžiště našeho textu, uvádíme – na rozdíl od ostatní literatury – pro přehlednost a lepší orientaci úplné odkazy i v průběhu textu, včetně čísla odkazujícího na pořadí publikace v závěrečném chronologickém výčtu, který je vyčleněn ze seznamu literatury.
_57
Šlo o dopis ze 12. února 1907 (DFK 13, s. 61).
_58
Blei byl ústřední postavou dobového literárního „provozu“, „objevitelem“ Roberta Musila a podporovatelem mimo jiné Roberta Walsera (Unseld 1984, s. 24–25).
_59
V těchto listech se mísily texty mladých autorů s erotickými příspěvky. Časopis ovšem opět vycházel v luxusní úpravě (tamtéž, s. 25).
_60
Unseld hovoří na základě Brodových deníků o Bleiově časté přítomnosti v Praze již od roku 1906 (tamtéž, s. 253).
_61
Podle Janouchova svědectví, jemuž nikdy nemůžeme beze zbytku důvěřovat, měl Kafka charakterizovat Bleie takto: „Je to dlouholetý dobrý známý Maxe Broda, […] Blei je ohromně chytrý a vtipný. Je to vždycky velmi zábavné, když se s ním setkáme. […] Franz Blei je orientální vypravěč anekdot, který zabloudil do Německa“ (Janouch 2009, s. 116).
_62
V tomto posunu lze nalézt určitou logiku, jak se záhy ukáže. Zároveň by bezprostředněji navazoval na citovanou Brodovu zmínku o Kafkovi z února 1907 (srov. Unseld 1984, s. 26).
_63
Konkrétně se jednalo o prózy Der Kaufmann (Obchodník), Zerstreutes Hinausschaun (Roztržité vyhlížení), Der Nachhauseweg (Cesta domů), Die Vorüberlaufenden (Ti, kdo běží kolem), Kleider (Šaty), Der Fahrgast (Pasažér), Die Abweisung (Odmítnutí) a Die Bäume (Stromy). Jednotlivé prózy byly očíslovány, názvy uvedeny nebyly. Viz (1) Kafka, Franz: Betrachtung. Hyperion. Eine Zweimonatsschrift 1, 1908, 1. sv., 1. seš., s. 91–94. Viz též KKAD, s. 21–30, 33. Srov. KKAD App., s. 34, 44–45, 62–69, 72–73. Tento první sešit, který nesl označení „Januar–Februar“, byl tedy vydán s určitým zpožděním v nákladu 950 výtisků. Kafka byl v tomto sešitě vedle Hofmannsthala či Rilka jediným neznámým autorem (srov. Unseld 1984, s. 26). Brod v Kafkově Životopise mylně datuje první vydání jeho próz až do roku 1909 (Brod 2000, s. 53, 215). Rovněž ve své autobiografii opakuje tuto mylnou dataci: „Kafkova první uveřejněná práce jsou črty sebrané pod titulem Rozjímání [– tj.] první časopisecké otištění Kafkových fragmentů, v Hyperionu 1909“ (Brod 1994, s. 164, 231). Vycházíme zde ze stručné, avšak oproti Brodovi podstatně důvěryhodnější Stromšíkovy bio‑bibliografické časové tabulky, která je v souladu se všemi relevantními prameny; na její drobné nedostatky poukážeme dále v textu. Viz DFK 13, s. 1125. Pro ověřování i vyhledávání podrobnějších faktografických údajů pak používáme detailní „kroniku“ Kafkova života; na drobné nepřesnosti v ní obsažené upozorňujeme níže. Viz Hermes 1999, s. 45. Některé z těchto textů jsou také v různých variantách součástí Popisu jednoho zápasu. Lepším překladem – oproti titulu Rozjímání, jejž zavedl Vladimír Kafka – by bylo Pozorování, jak o tom hovoří například Josef Čermák či Marek Nekula: „s ohledem na preciznost Kafkova popisu možná spíše Pozorování“. Viz Komentář Marka Nekuly (DFK 1, s. 337).
_64
Unseld upřesňuje již zmíněný poznatek, že část těchto próz byla převzata z rukopisu Popisu jednoho zápasu, část vznikla během předchozích měsíců jako samostatné texty (Unseld 1984, s. 26).
_65
Částečnou výjimku tvoří například narážka na konfiskaci časopisu Die Opale kvůli „šíření necudných spisů“ 28. září 1907, již nalézáme v Kafkově dopise Brodovi z 8. října 1907, či již zmiňovaná krátká próza Begegnung – pozdější Die Abweisung –, přiložená k dopisu Hedvice Weilerové po 9. říjnu 1907. Nikde ovšem není zmíněna dotyčná publikace ani její příprava (DFK 13, s. 84, 88). Další dopis Maxi Brodovi po této první publikaci pochází až z 29. března 1908, více než tři měsíce po předchozím dopise (tamtéž, s. 96–97).
_66
„Für diese seine erste Veröffentlichung nahm Kafka die Vermittlung Max Brods offenbar nicht in Anspruch“ (Unseld 1984, s. 26).
_67
„Kafka ist nicht Walser, sondern wirklich ein junger Mann in Prag, der so heißt“ (tamtéž, s. 253).
_68
(3) Kafka, Franz: Ein Damenbrevier. Der neue Weg 38, 1909, 2. seš., 6. 2., s. 62. Viz KKAD, s. 381–383. Srov. KKAD App., s. 495–497. Pro český překlad viz DFK 1, s. 283–284.
_69
„[…] nemějte mi za zlé, že jsem ‚Pudrovátko‘ uvedl v berlínském časopise ‚Der neue Weg‘ tak, jak to stojí na přiloženém papíru. [/] Hloupé je, že vlastní uvedení stojí na konci, kdežto já jsem je chtěl mít na začátku; ‚nezávisle‘ v 15. řádku shora chtělo být ‚neustále‘; proč ‚zpovědní zrcadlo‘ vytiskli proloženě, nevím; všechno ostatní je ovšem moje vina“ (DFK 13, s. 115–116).
_70
(4) Kafka, Franz: Gespräch mit dem Beter. Gespräch mit dem Betrunkenen. Hyperion. Eine Zweimonatsschrift 2, 1909, 1. sv., 8. seš., s. 126–133. Viz KKAD, s. 384–400. Srov. KKAD App., s. 497–512. Tento sešit Hyperionu s označením „März–April“, se objevuje se zpožděním v nákladu 1050 výtisků (Unseld 1984, s. 27). Pro český překlad viz DFK 1, s. 285–297. Oba tyto „rozhovory“ pocházejí z čistopisné varianty A Popisu jednoho zápasu, vzniklé v roce 1907.
_71
Pro podrobnosti o celé cestě viz Binder 2007, s. 9–84.
_72
Brod totiž zjevně bystře postřehl, že Kafka již mnoho měsíců nic nenapsal a přes kladný, avšak klamný vnějškový dojem je patrně vnitřně zoufalý (Brod 2000, s. 85).
_73
(5) Kafka, Franz: Die Aeroplane in Brescia. Bohemia 82, 1909, č. 269, 29. 9., ranní vydání, s. 1–3. Viz KKAD, s. 401–412. Srov. KKAD App., s. 513–521. Brod tento článek mylně považuje za druhý Kafkův publikovaný text a datum jeho otištění opět chybně posouvá o den dříve, na 28. září (Brod 2000, s. 53).
_74
„A jestliže jsme my dva přátelé, nerozlučitelní na této cestě i jinak ve svých myšlenkách, na cizí půdě stáli vždy tak blízko vedle sebe, nesměli bychom snad stát vedle sebe v téhle domácké knize? A co když by tyhle dvě variace na stejné téma dokonce nebývaly vznikly jedna bez druhé […]? A co když ty variace patří k sobě, navzájem se doplňují, ozřejmují, zkrášlují? A co když si to přejeme? A co když to vůbec jinak nejde?“ (tamtéž, s. 86).
_75
„11. XI. [19]11 sobota. Včera celé odpoledne u Maxe. Stanoveno pořadí statí pro ‚Krásu škaredých obrazů‘. Nemám dobrý pocit. Ale právě pak mě Max má nejvíc rád, nebo se mi to jen zdá, protože potom jsem si velmi jasně vědom své nepatrné zásluhy. Ne, opravdu mě má víc rád. Chce do té knihy zařadit i moji Bresciu. Vše, co je ve mně dobré, se tomu brání“ (DFK 7, s. 140–141).
_76
Brod tak publikuje úplné znění Kafkova článku alespoň v dodatku Kafkovy biografie (Brod 2000, s. 199–206). Překlad zkrácené verze, původně otištěné v Bohemii, lze nalézt v českém souborném vydání Kafkova díla (DFK 1, s. 298–305).
_77
Zprvu se jednalo pouze o záznamy nejrůznějších žánrů do kvartových sešitů, které měly mít podle Broda svůj počátek právě v těchto „cestovních poznámkách“, a Brod tak měl být v roli jakéhosi sókratovského porodníka Kafkových myšlenek a neuskutečněných záměrů – což je ostatně jeden z jeho oblíbených příměrů: „Že vůbec došlo k psaní Deníků, to si přičítám jako zásluhu. Franzovy kvartové sešity vznikly bezprostředně z našich drobných cestovních poznámek, byly do jisté míry jejich pokračováním“ (Brod 2000, s. 86). Brod se ovšem domníval, že Kafka začal psát své kvartové sešity až v roce 1910, zatímco ve skutečnosti první záznamy pocházejí již z počátku léta roku 1909, což nesvědčí o přímé návaznosti na paralelně vedené cestovní poznámky, které se z této cesty nedochovaly; první záznamy v kvartových sešitech z nich navíc nikterak nečerpají ani tematicky. Viz tamtéž, s. 215. Srov. Stromšíkovu Časovou tabulku (DFK 13, s. 1126). Srov. též Hermes 1999, s. 50. V jednom z prvních zápisků do kvartového sešitu Kafka vzpomíná na vystoupení ruského carského baletu v Praze na konci května 1909, o němž měl poté měsíce snít, což by odpovídalo věrohodným datacím doby začátku psaní deníků (DFK 7, s. 7–9).
_78
„Konečně po pěti měsících života, během nichž jsem nedokázal napsat nic, s čím bych byl býval spokojen, […] přicházím na nápad, že si zas jednou se sebou promluvím.“ V tomto záznamu Kafka zmiňuje vystoupení japonských ekvilibristů v Praze v polovině listopadu 1909, a tak je pravděpodobné, že oněch pět měsíců zahrnuje i období před cestou do Rivy (tamtéž, s. 10–11).
_79
(7) Kafka, Franz: Ein Roman der Jugend. Bohemia 83, 1910, č. 16, 16. 1., ranní vydání, nedělní příloha, s. 33. Viz KKAD, s. 413–415. Srov. KKAD App., s. 522. Pro český překlad viz DFK 1, s. 306–308.
_80
Konkrétně šlo o prózy Am Fenster (U okna), In der Nacht (V noci), Kleider (Šaty), Der Fahrgast (Pasažér) a Zum Nachdenken für Herrenreiter (K úvaze pánům jezdcům), která se objevuje poprvé právě v této publikaci. Viz (8) Kafka, Franz: Betrachtungen. Bohemia 83, 1910, č. 86, 27. 3., ranní vydání, velikonoční příloha, s. 39. Viz též KKAD, s. 24–31. Srov. KKAD App., s. 45, 63–67, 69–71. V případě názvů těchto próz je třeba upozornit na chybu v jinak spolehlivé Stromšíkově Časové tabulce, v níž jsou mylně uvedeny názvy Beim Fenster a Nachts (DFK 13, s. 1126). Brod tyto prózy opět chybně považuje za třetí Kafkovu vydanou práci a naopak správně upozorňuje na odlišnost názvů v jejich pozdějším – Kafkově prvním – knižním vydání v případě „pozorování“ Am Fenster – pozdější Zerstreutes Hinausschaun (Roztržité vyhlížení) – a In der Nacht neboli Die Vorüberlaufenden (Ti, kdo běží kolem). Viz Brod 2000, s. 53. Ani název Zerstreutes Hinausschaun pak Stromšík neuvádí ve správné podobě (DFK 13, s. 1125). Srov. KKAD App., s. 15–16, 35, 63–65.
_81
Na tuto zvláštnost ostatně upozorňuje i Brod: „plurál!“ (Brod 2000, s. 53).
_82
Ani z kontextu zde však není zřejmé, zda měl Kafka i v tomto vzkazu na mysli svůj článek, neboť není zcela pravděpodobné, že by mu ona „drobnost“ tak „vězela pod kůží“, či zda se jedná o text, jejž Brodovi nedlouho předtím předčítal, totiž Unglücklichsein (Trápení). Ten se později stane závěrečným „pozorováním“ v Kafkově knižní prvotině. Viz DFK 1, s. 37–41. Srov. deníkovou verzi: DFK 7, s. 13–16.
_83
(11) Kafka, Franz: Eine entschlafene Zeitschrift. Bohemia 84, 1911, č. 78, 19. 3., ranní vydání, nedělní příloha, s. 33. Viz KKAD, s. 416–418. Srov. KKAD App., s. 523–528. Pro český překlad viz DFK 1, s. 309–311.
_84
Podrobněji o celé cestě viz opět Binder 2007, s. 105–392.
_85
Tento plán se měl podle Broda zrodit 30. srpna v Luganu (Brod 2000, s. 97, 101). Brod přitom hovoří ještě o dalším – nerealizovaném – společném tvůrčím plánu: „Dostali jsme nápad, že napíšeme cestovního průvodce nového typu. Měl se jmenovat ‚Lacino‘ [Billig]“ (tamtéž, s. 97–98). Srov. Brod 1966, s. 106. Srov. též Brod – Kafka 1987, s. 84, 86, 189–192, 288.
_86
Tam Kafka již sám v polovině září zakončil tuto cestu a zároveň dále zpracovával své cestovní zápisky, jež posílal Brodovi do Prahy (DFK 9, s. 45). Srov. Komentář Věry Koubové (tamtéž, s. 200). Srov. též Binder 2008, s. 242–246. V Erlenbachu zřejmě také vznikl již zmiňovaný pravděpodobný úvod k plánovanému románu (DFK 7, s. 65). Srov. Čermákův Komentář (tamtéž, s. 295).
_87
„[…] mé nitro, po několik dní už dost prázdné, bylo, celkem nepřipravené, naplněno tak těžkým smutkem, že jsem Maxovi cestou domů prohlásil, že z Roberta a Samuela nic nebude. K tomu prohlášení nebylo tehdy, ani pokud jde o mne, ani pokud jde o Maxe, zapotřebí sebemenší odvahy. Rozhovor, který následoval, mě trochu zmátl, jelikož R. a S. tenkrát zdaleka nebyl mou hlavní starostí, a já tudíž na Maxovy námitky nenacházel správné odpovědi“ (tamtéž, s. 120–121). Srov. Čermákův Komentář (tamtéž, s. 303). Pro Brodovo vnímání celé situace srov. KKANI App., s. 63.
_88
„Naléhal jsem, aby byl uskutečněn plán Richard a Samuel, jejž jsme zosnovali v Luganu. Začali jsme, práce počala brzo váznout. Ale já nepovoloval, dokud nebyl napsán aspoň slušný zlomek. […] Zvykl si na pravidelnou práci, překonal vnitřní zábrany, vytrhl se násilím z údobí sterility […] i práce na Richardu a Samuelovi ho někdy, výjimečně, těšila“ (Brod 2000, s. 101–102).
_89
Záznam pochází z 8. prosince (DFK 7, s. 164).
_90
„Společně pracovat při tomto obapolném napětí nebylo samozřejmě možné a ta jedna stránka R. a S., kterou jsme se vzájemným odporem svedli, je jen důkazem Maxovy energie, jinak je ale špatná“ Jde o zápis z 3. ledna 1912 (tamtéž, s. 204).
_91
Svědčí o tom deníkové záznamy, které se k ní zjevně vztahují: „Strach dopsat kritiku pro Prager Tagblatt. […] Obtíže se zakončením i malého článku“ (tamtéž, s. 172, 195). Josef Čermák zde není v komentáři přesný, když onu recenzovanou knihu označuje nesprávně za Heinrich Kleist in Anekdoten (tamtéž, s. 312).
_92
Dietz ji přesto řadí mezi otištěné práce – ovšem bez bližších údajů a s dodatkem, že otištěna byla, není však známo, kde a kdy, což této bibliografické položce poněkud ubírá na věrohodnosti: „Der Druck dieser Rezension […] konnte bisher nicht nachgewiesen werden“ (Dietz 1982, s. 34). Stromšík ovšem v souladu s německým kritickým vydáním zřejmě správně poznamenává, že jde o „(neotištěnou) recenzi“ (DFK 2, s. 388). Srov.: „Kafkas Rezension, für die bisher kein Druck nachgewiesen werden konnte“ (KKANI App., s. 67). O tom, že pravděpodobně nebyla za Kafkova života publikována, svědčí i její zařazení (jako konvolut s označením Das ist ein Anblick…) mezi Kafkovy pozůstalostní spisy, což je jistě rozumnější řešení než Dietzovo rozhodnutí uvést publikaci bez přesnějšího údaje. Starší (Binder 1979b, s. 470–474) i nejnovější (Engel – Auerochs 2010, s. 136–137, 142) bádání se navíc vesměs shodují v tom, že skutečně zřejmě otištěna nebyla. V této souvislosti můžeme také uvést příklad započaté, ovšem za Kafkova života nezveřejněné recenze Brodova románu Jüdinnen (Židovky, 1911). Viz DFK 7, s. 61–62. Kafka se o ní Brodovi zřejmě zmínil na pohlednici z 23. dubna 1911 (DFK 13, s. 159). Zjevně přitom šlo o reakci na polemiku mezi Brodem a Huga Herrmannem, vedoucím činitelem Spolku židovských studentů Bar Kochba, který tento román kritizoval v pražském sionistickém týdeníku Selbstwehr, jejž Kafka četl.
_93
K podrobnostem datace viz Unseld 1984, s. 258.
_94
(15) Brod, Max – Kafka, Franz: Erstes Kapitel des Buches „Richard und Samuel“ von Max Brod und Franz Kafka: Die erste lange Eisenbahnfahrt (Prag – Zürich). Herderblätter 1, 1912, č. 3, květen, s. 15–25.
_95
Haas založil toto židovské studentské sdružení v roce 1910, o rok později pak v jeho rámci i časopis Herder‑Blätter. Haas se s Brodem blíže znal přibližně od roku 1909, díky Brodovi a prostředí kavárny Arco se s ním seznámil i Kafka. Brod publikoval již v obou prvních sešitech Herderblätter, které vycházely od dubna 1911 do října 1912 (KKAD App., s. 530–531). Blíže viz Terray 1967. Pro další poznatky o historii Herder‑Blätter i zevrubnou bibliografii v nich otištěných textů viz též Pokorná 1966.
_96
„Jak jsem dnes před Haasem mluvil strojeně, jelikož chválil Maxovu a moji zprávu z cesty, abych si aspoň tím zasloužil pochvalu, která té zprávě nenáleží“. Deníkový záznam pochází z 8. dubna 1912 (DFK 7, s. 251).
_97
(16) Kafka, Franz: Großer Lärm. Herderblätter 1, 1912, č. 4–5, říjen, s. 44. Viz KKAD, s. 441–442. Srov. KKAD App., s. 538–541. Pro český překlad viz DFK 1, s. 328.
_98
„Také kvůli publikaci jakéhosi ‚Rozjímání‘ mě přepadly pochybnosti, zda bych neměl nejprve požádat o povolení Rowohlta, a to by bylo příliš zdlouhavé. Snad budete tak laskav a přijmete přiložený kousek, kterým bych rád veřejně vyčinil své rodině. Kdyby se Vám hodil, jsem v přísunu podobných rodinných zpráv pro Herderblätter k dispozici jako spolupracovník až do nejvzdálenější budoucnosti. Napište mi prosím slůvko, zda ten kousek otisknete.“ Tento dopis pochází ze 26. září 1912 (DFK 13, s. 194).
_99
„Že by Vás mohlo lajdáctví [Schlamperei] znudit, tomu nevěřím; kdo ho jednou má, toho neznudí, to vím z vlastní zkušenosti. Ale možná teď, protože jste už dva závazky vůči mně nesplnil (exempláře dřívějších Herderblätter a zaslání korektury), zaujmu tou nynější trojicí ve Vaší paměti obzvláštní místo.“ Jedná se o dopis ze 7. listopadu 1912 (tamtéž, s. 205). Srov. KKAB1, s. 219. Pro faksimile dopisu viz Binder 2008, s. 226.
_100
„Ne, nežiji úplně stranou od své rodiny. To dokazuje přiložený popis akustických poměrů v našem bytě, který Vám posílám a který se coby sotva bolestné veřejné ztrestání mé rodiny právě objevil v jednom malém pražském časopisu“ (DFK 11, s. 64). Binder ve svém komentáři důsledně vypočítává místa, kde Kafka hovoří o hluku ve svém pokoji; s trochou nadsázky lze říci, že jde téměř o jeden z leitmotivů Kafkových záznamů (Binder 1977, s. 107–108).
_101
Nejnápadnější změnou je vynechání úvodního souvětí oproti deníkovému záznamu: „Chci psát, a cítím ustavičně chvění na čele.“ V publikovaném textu není o „psaní“ ani zmínka. Viz DFK 7, s. 129. Srov. DFK 1, s. 328.
_102
Srov. KKAD App., s. 33–44, 47–82. Přes vročení „1913“ začíná nakladatelství Rowohlt expedovat Kafkovu knihu již kolem 10. prosince 1912, kdy Kafka obdrží autorský výtisk. Betrachtung o 99 stranách bylo vydáno v 800 ručně číslovaných exemplářích. Věnováno bylo „M. B.“ – jistě nepřekvapí, že tím bylo míněno „Maxi Brodovi“. Ještě před koncem roku 1912 se pak z tohoto souboru ve vánoční příloze Bohemie objeví Kafkova próza Kinder auf der Landstraße (Děti na silnici) pod titulem Betrachtung (Kafka 1912). Viz též KKAD, s. 9–14. Srov. KKAD App., s. 35, 45–52.
_103
„Protože se, jak se domnívám, tolik zajímáte o české záležitosti, posílám Vám, jako tiskovinu, výroční zprávu svého ústavu, která právě vyšla a jejíž text mám až do 22. strany na svědomí. [Da Ihnen, wie ich glaube, am Tschechischen so viel gelegen ist, schicke ich Ihnen unter Kreuzband einen eben erschienenen Jahresbericht meiner Anstalt, der bis zur 22ten Seite von mir geschrieben ist.] Přijměte ji vlídně“ (DFK 13, s. 116). Srov. KKAB1, s. 97. Konkrétně jde o nepodepsaný, německy a česky – jak bylo v „Kafkově ústavu“ zvykem – publikovaný příspěvek (2) Umfang der Versicherungspflicht der Baugewerbe und der baulichen Nebengewerbe. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1907. Prag 1908, s. 4–21, resp. Obmezení rozsahu pojistné povinnosti při živnostech stavebních. ([Kafka] 1908). Viz KKAA, s. 107–166. Název české verze zprávy, který je v – nikterak bezchybném – německém kritickém vydání úředních spisů uveden nesprávně (tamtéž, s. 814), zde citujeme v náležitém znění podle původního pramene. Srov. např. Švingrová 2007, s. 131. Pro podrobnosti o užívání němčiny a češtiny v ÚPD za Kafkova tamějšího působení viz Nekula 2003, s. 220–266. Kafkovy články otištěné v rámci těchto ročenek přitom jistě nelze považovat za jeho vlastní, samostatné knižní publikace.
_104
Problematika překladů úředních textů pak již spadá pod zvláštní kapitolu Kafkových českých překladů a recepce, která by musela být pojednána v samostatné studii. Tematicky i rozsahem překračuje výměr našeho zkoumání, a tak v citacích i v závěrečném úplném chronologickém výčtu názvy českých verzí zpráv – obsahově identických s německými – vynecháváme a v souladu s celkovým směřováním našeho zkoumání pojednáváme pouze o původních Kafkových pracích publikovaných v originále. Zároveň však – pro doplnění kontextu – zmiňujeme alespoň historicky první otištěný překlad Kafkova textu. Pro důkladný rozbor formy a kvality českých překladů Kafkových úředních prací viz text Romana Kopřivy Erläuterungen zu den tschechischen Versionen der Jahresberichte der Prager AUVA (KKAA, s. 807–813).
_105
Pro detailní informace viz úvodní studii Klause Hermsdorfa Schreibanlässe und Textformen der amtlichen Schriften Franz Kafkas. Eine Einführung (tamtéž, s. 37).
_106
V případě tohoto příspěvku však o Kafkově autorství není pochyb, neboť se k němu sám přiznává, navíc je uveden jako jeho autor ve své Kvalifikační tabele (Qualifikationsliste) z roku 1909: „Spezielle größere Arbeiten: Referat für den Jahresbericht 1907 über den Stand der Versicherungspflicht der Baugewerbe“ (KKAA Mat., s. 856–857, 859). Kafka se dokonce o svém autorství tohoto článku zmiňuje i v ironické pasáži dopisu Felici, napsaného ze 2. na 3. prosince 1912, v němž zároveň přiznává míru „zábavnosti“ obsahu těchto výročních zpráv: „Dostanu fotografie kanceláří? Dostanu‑li je, dostaneš např. výroční zprávu naší pojišťovny s jedním mým článkem o válcovém bezpečnostním hřídeli u hoblovaček [runde Sicherheitshobelmesserwellen]! S obrázky [Abbildungen]! Nebo dokonce článek o pojišťování dílen! Nebo o bezpečnostní fréze [Sicherheitsfräsköpfe]! Nejmilejší, čekají Tě mnohé radosti“ (DFK 11, s. 140–141). Překlad Violy Fischerové se zde ukazuje být poněkud nepřesný. Srov. KKAB1, s. 294.
_107
Kafka se navíc spřátelil i s ředitelem pražské pobočky pojišťovny Assicurazioni Generali – v níž předtím necelý rok pracoval – Ernstem Eisnerem, který se velmi zajímal o literaturu, a zůstali v přátelském kontaktu i po Kafkově odchodu z pojišťovny.
_108
Zároveň však Brod přiznává, že Kafka měl v obou svých zaměstnáních „představené, kteří mu byli nakloněni“ (Brod 2000, s. 66).
_109
„Výroční zpráva Úrazové pojišťovny za rok 1909 obsahuje jednu část, kterou napsal úředník Kafka [Kafka als Beamter …] Ale vzpomínám si přesně, že mi ji tehdy přinesl a řekl, že ten článek napsal on. Šéf mu koncept opravil, avšak Kafkův styl se na jednotlivých místech nezapře ani v této odborné práci [dennoch ist Kafkas Stil an einzelnen Stellen selbst in dieser fachlichen Arbeit nicht zu verkennen]“ (tamtéž, s. 68–69). Srov. Brod 1966, s. 76.
_110
Kafka měl na starosti především problematiku týkající se „předcházení úrazům a zpracovávání rekursů stran zařazování podniků do jednotlivých tříd podle nebezpečnosti práce“ (Brod 2000, s. 68).
_111
„Je jasné, že Kafka velkou část svých znalostí života a světa stejně jako svého skeptického pesimismu načerpal z úředních zkušeností, ze styku s dělníky trpícími bezprávím a z mašinérie vleklého úřadování, ze stagnujícího života lejster. Celé kapitoly románů Proces a Zámek mají svou slupku, svůj realistický obal z prostředí, které Kafka poznal v Dělnické úrazové pojišťovně. […] O tom, jak mu práce v úřadě znemožňovala psaní, říkají Deníky tak otřesné věci, že není potřeba nic dodávat. [… Kafka] se musí do každého úředního lejstra nutit, jako by si rval kus masa z těla“ (tamtéž, s. 70, 72–73). Podobnou přechodovou oblast mezi právem a literaturou chce nalézt i Gerhard Strejcek (Strejcek 2006).
_112
Odchylujeme se zde od zásady chronologické posloupnosti, v předchozím textu přísně a z dobrých důvodů uplatňované, neboť Kafkovy úřední práce nevytvářejí podobný „příběh publikací“, a tak výroční zprávy řadíme tematicky do jediné souvislosti. Přísně chronologický přehled těchto prací lze – spolu s ostatními – nalézt v seznamu na konci textu.
_113
(6) Die Pauschalierung der Versicherungsbeiträge bei den kleinen landwirtschaftlichen Maschinenbetrieben. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1908. Prag 1909, s. 6–10; Einbeziehung der privaten Automobilbetriebe in die Versicherungspflicht (tamtéž, s. 10–14). Viz KKAA, s. 169–184. Kafkovo autorství části prvního a celého druhého článku je potvrzeno opět díky již zmiňované Kvalifikační tabele z roku 1909: „Referat für den Jahresbericht 1908 betreffend die Automobilversicherung. [/] Teilreferate mit Korrespondenzen betreffend die Beitragspauschalierung der kleinen landwirtschaftlichen Maschinenbetriebe“ (KKAA Mat., s. 856–857, 859). V závěrečném výčtu uvádíme tyto články publikované v rámci jediné ročenky vždy jako jednu položku.
_114
(10) Die Neueinreihung der Betriebe. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1909. Prag 1910, s. 6–7; Unfallverhütungsmaßregel bei Holzhobelmaschinen (tamtéž, s. 7–12). Viz KKAA, s. 193–201. Zpracování této zprávy spadalo do Kafkovy služební kompetence. Zmíněný článek pak obsahuje i ony „obrázky“, na něž Kafka v již citovaném dopise upozorňoval Felici (DFK 11, s. 140–141). Jde rovněž o onen příspěvek, v němž se podle Broda Kafkův styl nezapře (Brod 2000, s. 69).
_115
Jejich znalost si osvojil navštěvováním přednášek na pražské německé vysoké škole (deutsche technische Hochschule), při nichž čerpal nové poznatky pro potřeby své práce v úřadě.
_116
(14) Die Neueinreihung der Betriebe. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1910. Prag 1911, s. 31–32; Maßnahmen zur Unfallverhütung (tamtéž, s. 33–42). Viz KKAA, s. 209–229. Vytvoření části oné krátké zprávy spadalo do Kafkovy úřední kompetence; další článek pak označil v již zmiňovaném rozhovoru s Brodem jeden z někdejších Kafkových kolegů za „práci Franze Kafky“ (Brod 2000, s. 69). Sám Kafka se pak k autorství tohoto článku „o bezpečnostní fréze“ přiznává v již citovaném dopise Felici (DFK 11, s. 140–141).
_117
(17) Maßnahmen zur Unfallverhütung. In: Bericht der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt für das Königreich Böhmen in Prag über ihre Tätigkeit während der Zeit vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1911. Prag 1912, s. 11; Persönlicher Verkehr mit den Unternehmern (tamtéž, s. 11–12). Viz KKAA, s. 242–243. Sepsání těchto zpráv spadalo pod Kafkovu úřední kompetenci. Přesné datum vydání této zprávy nelze určit, Kafkovy příspěvky v ní obsažené však zařazujeme mezi práce otištěné před jeho knižní prvotinou z uvedených formálních důvodů (tj. na základě dřívějšího vročení zprávy). Tyto texty neuvádí Dietz (Dietz 1982).
_118
„Měnit může přirozeně, co chce, může to i sám znova napsat, jestli ho to potěší, ale uvést něco o té knize je jeho povinnost (mu řekni)“ (DFK 13, s. 141).
_119
(9) „Die Mutterschaftsversicherung vom Standpunkte der Versicherungswissenschaft“ von Dr. Robert Marschner, Direktor der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt und Dozent der technischen Hochschule in Prag (Rezension). Deutsche Arbeit 9, 1910, č. 9, s. 580. Viz KKAA, s. 207–208.
_120
(12) Die Arbeiter‑Versicherung und die Unternehmer. Tetschen‑Bodenbacher Zeitung 1911, č. 73, 13. 9., s. 1–3. Viz KKAA, s. 244–254. Stromšík se v údaji o tomto článku opět mýlí, když jako datum jeho vydání nesprávně uvádí 18. září (DFK 13, s. 1128). I v německé „kronice“ pak nacházíme chybu v dataci (Hermes 1999, s. 70). Srov. správný údaj: KKAA, s. 842. Tento článek je také jedním z těch, které ve své práci opomněl uvést Dietz (Dietz 1982).
_121
(13) Die Arbeiterunfallversicherung und die Unternehmer. Tetschen‑Bodenbacher Zeitung 1911, č. 88, 4. 11., 1. příloha, s. 1–3. Viz KKAA, s. 254–268. Ani Nekula se v tomto případě nevyhne nepřesnosti, když onu šifru čte mylně jako „O. P.“ (DFK 1, s. 336). Tento omyl lze vysvětlit tím, že tato autorská zkratka – správně „P. O.“ – mohla odkazovat buď na Kafkova nadřízeného Eugena Pfohla, pod jehož jménem Kafka zpracovával i další úřední zprávy, či na prezidenta pojišťovny Otto Příbrama – jako inverze jeho iniciál (KKAA, s. 19–20, 843). Kafka text v denících označuje za svůj „sofistický článek pro pojišťovnu a proti ní do Tetschner‑Bodenbacher Zeitung“. Ani on tentokrát není přesný, když noviny namísto „Tetschen“ označuje jako „Tetschner“ (DFK 7, s. 90). Srov. Čermákův Komentář (tamtéž, s. 299). Vedle tohoto deníkového přiznání autorství lze poukázat i na vzájemné provázání obou článků (pozdější článek odkazuje na dřívější) a jejich argumentační i stylistickou kontinuitu (KKAA, s. 19–20, 843).
_122
K žánrovému kontextu Richarda a Samuela v rámci Kafkova díla viz Binder 1979b, s. 405–407.
_123
KKAD, s. 41–61. Srov. KKAD App., s. 83–116. Pro český překlad viz DFK 1, s. 43–56. Příznačné je také to, že pozdější vydání Ortelu již nebude věnováno „M. B.“ – jako v případě prvního knižního vydání Rozjímání –, nýbrž „F.“.
_124
K této ustálené terminologii Gerhard Kurz dodává: „In der doch so kontroversen Kafka‑Forschung gibt es eine Übereinkunft, sogar in der Terminologie: mit dem Urteil von 1912 sei Kafka der ‚Durchbruch‘ gelungen. Von dieser militärischen Metapher hielt Kafka selbst nicht viel“ (Kurz 1984, s. 7).
_125
V užití zkratek jednotlivých svazků a jejich řazení se držíme zavedeného úzu.
LITERATURA
Alt, Peter‑André: Franz Kafka. Der ewige Sohn. Eine Biographie. Beck, München 2008.
Bergmann, Hugo: Škola a studium, přel. Jana Zoubková. In: Hans‑Gerd Koch (ed.): Setkání s Franzem Kafkou. Vzpomínky současníků. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2004, s. 14–25.
Binder, Hartmut: Kafka‑Kommentar zu sämtlichen Erzählungen. Winkler, München 1977.
Binder, Hartmut (ed.): Kafka‑Handbuch in zwei Bänden. Bd. 1: Der Mensch und seine Zeit. Kröner, Stuttgart 1979a.
Binder, Hartmut (ed.): Kafka‑Handbuch in zwei Bänden. Bd. 2: Das Werk und seine Wirkung. Kröner, Stuttgart 1979b.
Binder, Hartmut: Mit Kafka in den Süden. Eine historische Bilderreise in die Schweiz und zu den oberitalienischen Seen. Vitalis, Furth im Wald 2007.
Binder, Hartmut: Kafkas Welt. Eine Lebenschronik in Bildern. Rowohlt, Reinbek bei Hamburg 2008.
Bokhove, Niels – Dorst, Marijke van (eds.): „Einmal ein großer Zeichner“. Franz kafka als bildender Künstler. Vitalis, Mitterfels 2006.
Born, Jürgen (ed.): Franz Kafka. Kritik und Rezeption zu seinen Lebzeiten 1912–1924. S. Fischer, Frankfurt am Main 1979.
Born, Jürgen (ed.): Franz Kafka. Kritik und Rezeption 1924–1938. S. Fischer, Frankfurt am Main 1983.
Brod, Max: Franz Blei – Der dunkle Weg. Die Gegenwart 71, 1907a, č. 6, 9. 2., s. 93.
Brod, Max: Die Insel Carina. In: týž: Experimente. Vier Geschichten. Axel Juncker Verlag, Berlin – Stuttgart – Leipzig 1907b, s. 33–73.
Brod, Max: Der Weg des Verliebten. Axel Juncker Verlag, Berlin – Stuttgart – Leipzig 1907c.
Brod, Max: Franz Kafka. Eine Biographie. (Erinnerungen und Dokumente). Mercy, Prag 1937.
Brod, Max: Streitbares Leben. Autobiographie. Kindler, München 1960.
Brod, Max: Zusammenarbeit mit Franz Kafka. In: Rolf Italiaander (ed.): Herder‑Blätter. Faksimile‑Ausgabe zum 70. Geburtstag von Willy Haas. Freie Akademie der Künste, Hamburg 1962, s. VII–IX.
Brod, Max: Über Franz Kafka. Fischer Bücherei, Frankfurt am Main – Hamburg 1966.
Brod, Max: Pražský kruh, přel. Ivana Vízdalová a Michaela Jacobsenová. Akropolis, Praha 1993.
Brod, Max: Život plný bojů, přel. Bedřich Fučík a Hana Žantovská. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 1994.
Brod, Max: Franz Kafka. Životopis, přel. Josef Čermák a Vladimír Kafka. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2000.
Brod, Max – Kafka, Franz: Eine Freundschaft. Bd. 1: Reiseaufzeichnungen, eds. Hannelore Rodlauer, Malcolm Pasley. S. Fischer, Frankfurt am Main 1987.
Caputo‑Mayr, Maria Luise – Herz, Julius Michael: Franz Kafka. Internationale Bibliographie der Primär‑ und Sekundärliteratur, 2 sv. Saur, München 2000.
Dietz, Ludwig: Franz Kafka. Die Veröffentlichungen zu seinen Lebzeiten (1908–1924). Eine textkritische und kommentierte Bibliographie. Stiehm, Heidelberg 1982.
Engel, Manfred – Auerochs, Bernd (eds.): Kafka‑Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Metzler, Stuttgart – Weimar 2010.
Hermes, Roger (ed.): Franz Kafka. Eine Chronik. Wagenbach, Berlin 1999.
Janouch, Gustav: Hovory s Kafkou, přel. Eva Kolářová. Torst, Praha 2009.
[Kafka, Franz]: Obmezení rozsahu pojistné povinnosti při živnostech stavebních. In: Zpráva Úrazové pojišťovny dělnické pro království České v Praze o činnosti v době od 1. ledna do 31. prosince 1907. Praha 1908, s. 4–16.
Kafka, Franz: Betrachtung. Bohemia 85, 1912, č. 356, 25. 12., ranní vydání, vánoční příloha, s. 12.
Kafka, Franz: Betrachtung. Rowohlt, Leipzig 1913.
Kurz, Gerhard: Einleitung: Der junge Kafka im Kontext. In: týž (ed.): Der junge Kafka. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1984, s. 7–39.
Nekula, Marek: „…v jednom poschodí vnitřní babylonské věže…“ / Jazyky Franze Kafky. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2003.
Pokorná, Jiřina: Časopis „Herderblätter“. Diplomová práce, vedoucí: Věra Macháčková. Katedra germanistiky FF UK, Praha 1966.
Rodlauer‑Wenko, Hannelore: Die Paralleltagebücher Kafka – Brod und das Modell Flaubert. Arcadia 20, 1985, č. 1, s. 47–60.
Strejcek, Gerhard: Franz Kafka und die Unfallversicherung. Grenzgänger des Rechts und der Weltliteratur. WUV Universitätsverlag, Wien 2006.
Švingrová, Simona: Tschechisch oder Deutsch? Auf dem Weg von Konkurrenz zu Dominanz. Zum Einsatz von innerer und äußerer Amtssprache in der Arbeiter‑Unfall‑Versicherungs‑Anstalt im Prag der Kafka‑Zeit (1908–1922). In: Marek Nekula, Ingrid Fleischmann, Albrecht Greule (eds.): Franz Kafka im sprachnationalen Kontext seiner Zeit. Sprache und nationale Identität in öffentlichen Institutionen der böhmischen Länder. Böhlau, Köln – Weimar – Wien 2007, s. 129–149.
Terray, Elemir: Einige Bemerkungen zu den „Herden‑Blättern“ und der Prager Avantgarde. In: Eduard Goldstücker (ed.): Weltfreunde. Konferenz über die prager deutsche Literatur. Academia, Praha 1967, s. 147–154.
Unseld, Joachim: Franz Kafka. Ein Schriftstellerleben. Die Geschichte seiner Veröffentlichungen. Mit einer Bibliographie sämtlicher Drucke und Ausgaben der Dichtungen Franz Kafkas 1908–1924. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main 1984.
Wagenbach, Klaus: Franz Kafka. Eine Biographie seiner Jugend 1883–1912. Wagenbach, Berlin 2006
Zimmermann, Hans Dieter: Jak porozumět Kafkovi, přel. Josef Čermák. Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2009.
