Úvodník

V šestém čísle časopisu Slovo a smysl jsme se snažili poukázat na kontexty literatury, na její hranice a na možné způsoby jejího přesahování. Jeden z podstatných základů tohoto čísla představuje myšlení Jurije Lotmana, který se kromě literatury, jež mu byla jeho vlastním a milovaným předmětem, zabýval také jejím kontextem, tedy kulturní semiosférou. Tu pokládal za zásadní pro poznání literatury a člověka, který ji vytváří, čte a žije. Lotmanově sémiotice můžeme porozumět také jako dynamice vztahů mezi tím, co je považováno za tzv. centrum (tedy za podstatné), a co vytváří tzv. periferii, která se ovšem často stává významotvornou. Lotmanovi ale nejde jen o významové a hodnotové posunování centra a periferie. Šlo mu vždy, jak známo, o dialog hlasů, které rozličné kultury se svými centry a periferiemi představují. Záměrně tu vyslovujeme plurál, neboť vždy jde o mnohohlasí různých kódů, jazyků, jimiž člověk mluví a které mohou o člověku jedné kultury promlouvat. Kultura není a nikdy nebude jednotná, vždy v ní bude cosi cizí (jako by za jejími hranicemi, ale rovněž přímo v jejím centru), s čím se musí vyrovnávat.

Lotmanův pohled nás inspiroval k tomu, abychom vpustili do časopisu právě ono „cizí“. Alegorickými figurami tohoto pronikání „cizího“ se stali Krteček (slavící v roce 2006 abrahámoviny), který se na frontispisové obrazové koláži Miroslava Huptycha opírá o fotbalový míč a třímá v tlapkách Březinovu sbírku Větry od pólů, a Otokar Březina, jenž se vznešeným gestem kličkuje v poušti dnešních dnů na legendárním motocyklu Harley-Davidson mezi plechovkami Coca-Coly. Provokativní kompozice této koláže, která sugeruje možný střet a konfrontaci několika kulturních kódů, implikuje také otázku, jež se jako červená nit vine celým šestým číslem: je možná koexistence těchto (a mnohých dalších různorodě založených) kódů?

Studie a skici tohoto čísla uchopují tuto polaritu různorodě. Studie Petra A. Bílka, Michala Trunečky a úvaha Zdeňka Mathausera poukazují na inspirativnost prolnutí různorodých kódů, ať jde například o koexistenci tradičních literárních a uměleckých postupů s fotbalem či různorodými populárními kulturními tématy. Texty Stanisława Gawlińského, Karla Kouby a Vítka Schmarze nahlížejí na téma hranice z dalšího úhlu pohledu. Jakým způsobem se literatura a umění vyrovnávají s vlivem totalitních ideologií, které prosákly 20. stoletím – s nacismem a komunismem? Jak se rasisticky či třídně motivovaná nenávist filtruje do uměleckých výpovědí? Jaké možnosti se z hlediska jejich uchopení a reflexe nabízejí literární vědě? Metodologicky podnětné texty Daniela Vojtěcha, Petra Málka a Stefana Simonka si z různých úhlů pohledu kladou otázku po symbióze forem kulturní existence jako zdrojů estetických kritérií v prostoru středoevropské moderny. Texty Ireny Štěpánové, Garetha Browna a Václava Cvrčka téma hranic a mezí nahlížejí z dalších perspektiv, a to z hlediska genderových studií, z hlediska prolnutí témat kulturního „okraje“ a z hlediska reflexe mezí správnosti v jazykové praxi.

Rubriku Retrospektiva věnujeme připomenutí desátého výročí úmrtí literárního vědce, sémiotika Miroslava Procházky, který jako vedoucí stál u zrodu současné podoby Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na jehož půdě časopis Slovo a smysl/Word and Sense vzniká. Rubrika Otázka pro… se stala rubrikou jediného adresáta – Martina Machovce. A to z důvodu jeho velmi vyhraněného nahlížení na hranici dvou diskurzů – světa oficiální kultury a českého kulturního undergroundu.

Závěr čísla tvoří rubriky Translations_Překlady a Překlady_Translations. První z nich přináší spolu s komentářem Josefa Vojvodíka text Fotbal od nizozemského antropologa Frederika Jakoba Johannese Buytendijka v překladu bratislavského literárního vědce Adama Bžocha. Druhá překladová rubrika přináší do angličtiny přeložené básně Otokara Březiny a esej F. X. Šaldy Vývoj a integrace v poezii Otokara Březiny. Oba tyto překlady pořídila newyorská literární historička a překladatelka Kirsten Lodge.

Libuše Heczková, Josef Vojvodík a Jan Wiendl