Z listáře Julia Zeyera

„Zvláštní kouzlo přitažlivosti“,_1 které provázelo mnohé inspirující osobnosti české kultury, jejichž dílo upadá v zapomenutí, je uloženo v paměti současníků a spolu s nimi odchází. V Zeyerově případě však trvá v bohaté korespondenci, která dosud není, a patrně ani nikdy nebude, celá zveřejněna, ačkoli obsahuje stále ještě mnoho zajímavého, a to i tehdy, potvrzuje-li už známé skutečnosti.

Julie Tancarová, jejíž tři dopisy Juliu Zeyerovi publikujeme, byla Zeyerovou posluhovačkou zřejmě po celou dobu Zeyerova vodňanského pobytu. Opatřili mu ji patrně Heritesovi, kteří pro Zeyera najali i jeho první vodňanský byt (čp. 162–II). Julie, o níž podal základní informace Florian Fencl,_2 byla pro Zeyera sílou nepostradatelnou – poklízela mu a prala a když se vracel z kratších či delších cest, prosíval Heritese, aby jí prostřednictvím svého laboranta vyřídil jeho instrukce._3 Zdá se, že Zeyerův vztah k ní byl vskutku srdečný,_ 4 i když projevy jeho přízně nelze přeceňovat, uvážíme-li Zeyerovu schopnost pohybovat se suverénně ve všech prostředích a získávat si přízeň a obdiv prostých lidí.

O tom svědčí právě její dopisy._5 Nejsou datovány a tužkou označené řazení 1–3 je zřejmě náhodné. Jejich datace je nejistá, přesto však je publikujeme v jiném pořadí. Jako první zařazujeme list, kterým Julie Tancarová reaguje na lístek k Vánocům. Patrně Zeyerův vánoční pozdrav nebyl z ciziny, protože z Paříže nechává Julii jen pozdravovat prostřednictvím Heritesových (viz poznámka 4), ale nejspíše z Prahy, kde často trávil Vánoce u svých sester. Jako druhý zařazujeme dopis, v němž děkuje za knihu. Vzhledem k tomu, že Julius Zeyer projevoval přání odejít do kláštera častěji (někdy dokonce mluvil o tom, že by zakotvil v nějakém klášteře v jiných zemích), nelze jej blíže určit. Může se snad vztahovat k diskusím, které Zeyer vedl se lnářským převorem Aloisem Majerem nebo k Zeyerovu výletu na Moravu v srpnu 1892, kde se skutečně podíval i do augustiniánského kláštera, který se mu ovšem zdál příliš hlučný. Třetí dopis obsahuje narážku na Zahradu Mariánskou, takže terminus post quem jsou léta 1897/8, kdy vycházela v Novém Životě.

Dopisy jsou psány kuriózním pravopisem (pisatelka používá velmi často vel- kých písmen u zájmen a u podstatných jmen, kterým tím dodává vážnost) a mají také kuriózní interpunkci (pisatelka zná jen tečku, po níž valnou větši- nou začíná větu malým písmenem, a cosi jako středník. Opravovat je (a to i odstraňovat nedůslednosti), znamená porušit jejich půvabný plynulý proud, ono příznačné kouzlo nechtěného. Necháváme je proto tak, jak se zachovaly, dvě jediná nečitelná slova dáváme do hranaté závorky.

č. 1

Drahý Milost Pane!

Srdečně Jim děkuji za onen krásný lístek který jsem k Vánočním Svátkům
obdržela. jak ráda bych se byla poděkovala před Novým Rokem ale Bohu žel
bez Atresy to nešlo. Slečna Najerů mě řekla že by mě Ji dala, ale to mě
odrazilo zpátky že nechtěla ani P. Nežádalové Atresu dát řekla že ji nemá
aby šli na Poštu. tak já co Posluhovačka se nesmím vtírati mezi ty které
Jim píšou. Slečna jest hodná, dobrosrdečná ale Panu Zayerovi tomu aby
žádný nepsal ani se žádným nemluvil jen Slečna to ona chce. Přání bez
Atresy nemohla jsem poslati; pročež jsem šla na Nebeskou Poštu; totiž do
Chrámu Páně na nový Rok a tám jsem Jim přála vše co mě Srdce
i Povinnost kázala Pánu Bohu jest vše povědomo. vypisovati to nebudu.
Drahý Milost Pane co pak mě tak potrestali že mě ani jedné řádky
nenapsali? na co jsem se nejvíce těšila. kdyby se byli dívali na mě třeba
dírkou od klíče u dveří museli by se smát jak jsem každý kousek prádla
vytřásala a několikrát po sobě zdaly nějaký kousek papíru tam najdu ale
všecko darmo co si mám mysliti?
jest mě to dost líto.
Mnohokráte Jim ruce líbám též Milost Paní zaplať Jim Pán Bůh za vše
Dobrodiní mě prokázané

zůstávám věrnou posluhovačkou
J. T.

neposílala bych Účet ale nechci se s Jimi rozloučit
Obnos prádla se zásilkou obnáší 2zl 50kr.
peníze mě můžou poslati až dáli Pán Bůh s prádlem.

č. 2

Mě mnoho Vážený Milost Pane!
Dárkem oné knihy mě nemálo překvapilo radosti které jsem ani
nezasloužila; však když přečetla jsem obsah Její tu teprve schledala jsem,
že k zármutku nejen mému nýbrž více lidu a vzácným Osobám zloužiti bude.
A pročež odpustějí Milost Pane že obtěžuji Jich tímto listem: ano přiznávám
se že není mi možno ústně tolik slov mluviti za níž Jich dle mého prostého
náhledu snažně a srdečně prosím aby opustili od předsevzetí Svého jíti do
Kláštera ten docela se pro Jejich Ctěnou Osobu nehodí. čím mohou sloužiti
v těch zdech. pouze penězi Jejich život jest již postačitelně klášterným
myslím že se líbí Bohu i lidem dobré vůle. Vím dobře a jsem přesvědčena
ze umějí se modliti, tělo, svět, ďábla přemáhati a dovedou Králem býti nad
svým tělem. Ctnost, mrav a Pokora to nikdy neodchází od Jich a pročež
volám za dost učiněno jest životu Jejich, kteréž převyšuje život Klášterní.
Vynajdou Si útulek v okolí Jiném: Svých Přátel aneb Příbuzných zavedou
Sobě domácnost kde s radostí pohostějí Přátele a známe Bohatí i chudí už
v zimě se třásti bude a chladem smořený kolem přijde nasitějí Jej šálkem
polévky aneb přikrejou zmrzlé tělo jeho churavému obvážou ránu jeho tim
zdvojnásobějí hřivnu Jim od Pána Boha svěřenou. Jeden takový skutek
převyšuje dobrou Modlitbu ústavyčnou Klášterní Čest a Křesťan tělem Duší
nač vyhledávat Ciziny. Odpustějí Milost Pane [nelakotím] Jich k mému zisku
nejsem ziskuchtivá neb Jich Vůle svobodnou jest. nýbrž pravím
ještě jednou Jdou kamkoli ale na Svobodu ale jen ne za živa pochován býti;
neni ve světě Jeden člověk kdo pod sluncem žije, aby ho něco netrápilo
víme nejlépe každý svý a pročež všady zlzavé údolí i v Klášteře. Dej Pán Bůh
aby se nezlobili a Jiné myšlenky dostali. Odpustějí té prosté ale
Pravdomluvné
Posluhovačce Julii

č. 3

Drahý Milost Pane!
velký Dobrodinče můj.
Již před rokem ozívaly se ve mě city že jistě opustějí Vodňany. kde rozloučiti
se s nimi musím. smutno mě velmi bylo vždy při zpomínce té a přece tak
muselo být. vím dobře že dobrý jsou ke všem lidem až mnoho a neodsuzuji
žádného byť i ten nejhorší byl ale přece nemají jedné duše zde pro kterou
by zde zůstali. protože nemohu jinak myslit že jenom Pán Bůh tak chce mít,
to jedině uspokojuje mysl mou. nemohu ústně slova ta promluviti abych
poděkovala Jim Drahý Milost Pane za veškerá dobrodiní kteráž mě i mým
Drahým zemřelým poukazovali po celý čas Jejich pobytu ve Vodňanech.
Pánu Bohu jest vše povědomo a protož volám tisíckráte zaplať Jim Pán Bůh
vše mohoucí. Zdravím čistou myslí darem Ducha Sv. osvěť Jim ve všem jejich
[přáních] a umění. ve smutných chvílích buď Pana Maria Jejich Útěchou
a zpomocnicí. Dobré Jejich skutky nechť prodloužejí věku Jejich a převyšují
poklesky kteréž vyznávají Sám Pánu Bohu v té překrásné Zahradě
Mariánské i já Drahý Milost Pane odprošuji Jich za vše to co nemylé
a nepřijemné Jim u mě bylo. neb každý máme něco zlého u sebe.
jenom Modlitbou mohu a budu spláceti velké dobrodiní mě poskytovaní.
Pán Bůh mě provodiž Jich po cestách Jejich a v Bytu Jejich uhostiš se pokoj
duše a Spokojenost. Odpustějí mě že toho píši neb Svědomí a Srdce mé
napovědou jest.
Mnohokráte ruce líbám
zůstávám věrnou

Posluhovačkou
Julie Tancarová

POZNÁMKY
_1
František Herites: Vodňanské vzpomínky. Praha 1904, s. 89.

_2
Florian Fencl: Julius Zeyer a Vodňany. Zvláštní otisk z Jihočeské jednoty, Jihočeské vydavatelské a nakladatelské družstvo v Českých Budějovicích s. a. (1941), s. 43. Jestliže zemřela roku 1924 ve věku 75 let, byla jen o něco mladší než Zeyer.

_3
Přátelé Zeyer–Herites. Praha 1941, s. 56 (17. prosinec 1887: „[...] za první, aby mi zatopila v pokoji, a za druhé, aby u pošty, kde slezu, kvůli kufru čekala“); s. 112 (1. říjen 1890: „[...] nechal jsem všechny své klíče ve Vodňanech a nemohl bych domu se dostat, kdyby nečekala“).

_4
Přátelé Zeyer–Herites. Praha 1941, s. 63 (Z Paříže 9. března 1889: „[...] vyřiďte také Julii, že ji pozdravuju a že jí děkuju za věrné služby. Nezištnost a oddanost její byla opravdu vzácná“).

_5
Dopisy Julie Tancarové, které byly donedávna v majetku Archivu Akademie věd České republiky, jsou nyní uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Zeyerově pozůstalosti pod signaturou IIb. Autorka děkuje LA PNP za svolení k jejich publikaci.